— Čís. 11523 —
339
Čís. 11523.
Pojišťovací smlouva.
Stanoví-li pojišťovací podmínky, že, nebyla-li následná prémie zaplacena — Čís. 11523 —
340
v den dospělosti, má pojišťovna pojistníka vyzvati ku placeni a uděliti mu při tom dodatečnou lhůtu, nejde o smluvní závazek pojišťovny, nýbrž o její právo, jehož ovšem použiti musí, nechce-li dále ručiti.
Dodatečná lhůta nemusí býti udělena již v den splatnosti premie.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1932, Rv I 518/31.)
Žalovaný pojistil dne 1. prosince 1928 u žalující pojišťovny svůj automobil proti havarii. Ježto nezapravil prémii splatnou dne 1. prosince 1929, domáhala se na něm pojišťovna zaplacení této prémie žalobou, zadanou na soudě dne 10. dubna 1930. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Pojišťovací smlouva byla uzavřena dne 1. prosince 1928, roční prémie bylo platiti 1. prosince předem, takže prémie splatná dne 1. prosince 1929, o niž tu jde, byla prémií následnou. Podle ustanovení čl. 10 a § 7 všeobecných pojišťovacích podmínek jest pojistníka, je-li v prodlení s placením prémií, písemně vyzvati ku placení s udáním právních následků dalšího prodlení, při čemž jest mu stanoviti dodatečnou lhůtu nejméně jednoho měsíce. Je-li pojistník i při uplynutí dodatečné lhůty v prodlení s placením, může pojišťovatel, dokud nebylo zaplaceno, vypověděti smlouvu bez výpovědní lhůty a platí za výpověď, nebyl-li nárok na zaplacení premie soudně uplatněn do tří měsíců po uplynutí dodatečné lhůty. Žalovaný nepopírá, že ho došel dopis ze dne 12. prosince 1929, v němž byla stanovena jednoměsíční dodatečná lhůta. Tato dodatečná lhůta končila tudíž dne 12. ledna 1930 a teprve od tohoto dne počala tříměsíční lhůta k soudnímu uplatnění nároku. Byla by tedy tato lhůta uběhla dne 12. dubna 1930. Ona žaloba byla podána dne 10. dubna 1930, stalo se tak včas a nenastal důsledek, jejž pojišťovací podmínky stanovily pro případ, že nebyla podána žaloba do tří měsíců. Z pojišťovacích podmínek nelze vyvoditi, že jest tuto lhůtu počítati ode dne splatnosti, že tedy lhůta počíná po dni splatnosti a že byla přerušena dopisem po dobu v něm stanovené dodatečné lhůty, aniž lze z pojišťovacích podmínek vyvoditi, že jest stanoviti dodatečnou lhůtu ihned v den splatnosti a že jest dodatečnou lhůtu počítati od tohoto dne.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání opřené jen o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., není důvodné. Stanoví-li § 7 odst. 4 všeobecných pojišťovacích podmínek, že, nebyla-li následná premie zaplacena v den dospělosti, má pojišťovna pojistníka vyzvati ku placeni zvláštním způsobem tam uvedeným a uděliti mu při tom dodatečnou lhůtu jednoho měsíce, nejde podle ustálené praxe nejvyššího soudu (sb. n. s. 6016, 6771, 10212 a j.) o pojistitelčin smluvní závazek, nýbrž o její právo, jehož ovšem použiti musí, nechce-li dále ručiti. Nemusela tudíž pojišťovna žalovaného ku placení vyzvat! vůbec, tím méně měla dodatečná lhůta bytí udělena jíž v den splatností prémie. Mohla naopak přirozeně bytí udělena teprve dnem, kterým pojišťovna pojistníka podle § 7 odst. 4 všeobecných pojišťovacích podmínek vybídla k zapravení splatné následné prémie. Dovolání nebylo proto vyhověno, při čemž se podotýká, že rozhodnutí ze dne 6. září 1928 Rv I 93/28 (sb. n. s. 8276), na které dovolání odkazuje, má jiný skutkový a právní základ a zejména neřeší otázku, zda dodatečnou lhůtu má pojišťovna udělit! hned v den dospělosti prémie.