Čís. 11672.

Dospěl-li, jednaje o nároku na náhradu škody podle § 1 automobilového zákona, soud k závěru, že řidiče nestihá vina, odpadá otázka, zda si poškozený škodu spoluzavinil.
(Rozh. ze dne 14. května 1932, Rv I 206/31.)
Žalobní nárok proti řidiči automobilu a proti jeho majiteli na náhradu škody podle automobilového zákona neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Dovolání opřené o dovolací důvody § 503 čís. 2 a 4 c. ř. s. není opodstatněno. Jde-li o nárok na náhradu škody z provozu silostroje podle § 1 zákona ze dne 9. srpna 1908 čís. 162 ř. zák., musí se soud v prvé řadě zabývati otázkou, zda řidič silostroje škodu zavinil. K řešení otázky, zda poškozený spoluzavinil škodnou událost a tím i škodu, dojde teprve, bylo-li zavinění řidiče zjištěno. Dospěl-li však soud k závěru, že řidiče nestihá vina, poněvadž zachoval nejen všechny předpisy pro řízení silostroje a pro jich provoz, nýbrž šetřil i veškeré možné opatrnosti při řízení silostroje, odpadá otázka, zda si poškozený škodu spoluzavinil. Tak je tomu v souzeném případě a jsou proto nerozhodné veškeré výtky dovolání, snažící se odůvodnili jen to, že žalobkyni nemůže býti přičítána 100% vina na jejím úrazu pro její tělesné a duševní nedostatky, nýbrž jen částí menší.

Citace:

Čís. 11672.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 618-618.