Čís. 11763.Žaloba, jíž jest se domáháno vrácení losů uvedených podle sérií a čísel, není žalobou vlastnickou podle § 366 obč. zák., nýbrž žalobou o navrácení v předešlý stav, domáhá-li se jí žalobce jen toho, by mu bylo vráceno, co plnil na smlouvu neplatnou.Nedošlo-li ku platné smlouvě o prodeji losů, nemůže prodatel na kupiteli požadovali náhradu toho, co vyplatil svým agentům na provisích za ujednáni neplatného obchodu, aniž náhradu ostatních výloh z toho důvodu vzešlých.(Rozh. ze dne 18. června 1932, Rv I 583/31.)Žalobce koupil od žalované firmy na splátky losy a odevzdal agentu žalované firmy jakožto tři první splátky na kupní cenu losy určené přesně podle sérií a čísel. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované vydání losů, jež jí dal jako tři první splátky kupní ceny s tím, že se žalovaná může sprostiti povinnosti vrátiti losy tím, že zaplatí žalobci 3 000 Kč, odůvodňuje žalobu tím, že při smlouvě nebylo šetřeno předpisů zákona ze dne 30. června 1878, čís. 90 ř. zák., důsledkem čehož byla kupní smlouva neplatná. Žalovaná firma namítla započtením vzájemnou pohledávku 3 620 Kč na náhradu výloh, jí ze smlouvy vzešlých. Procesní soud prvé stolice uznal žalovanou povinnou vydati žalobci losy, uvedené v žalobě anebo sprostiti se této povinnosti tím, že zaplatí žalobci 2 098 Kč; námitku započtení neuznal po právu a uvedl v tomto směru v důvodech: Žalovaná strana uplatnila proti žalobnímu nároku započtením 3 620 Kč jakožto výlohy ze smlouvy. Pokud se týče zažalovaného nároku na vráceni losů, jest žalovanou stranu s nárokem peněžním namítaným k započtení odkázati na ustanovení § 1440 obč. zák., podle něhož nestejnorodé nároky nelze navzájem započítati. Žalující strana učinila v žalobě jen eventuálně návrh, že se žalovaná strana povinnosti, vrátiti losy, může sprostiti tím, že zaplatí žalobci 3 600 Kč s úroky. Tedy jen tohoto nároku by se mohla pohledávka k započtení uplatňovaná dotýkati. Ve směru tom však soud má za to, že nárok žalovanou stranou k započtení uplatňovaný není vůbec důvodem po právu. Strana žalovaná ve skutečností svým agentům nic nevyplatila. Strana žalovaná nemůže býti pokládána za bezelstného nabyvatele nároku, ježto již v době, než objednávku, pokud se týče smlouvu již nadobro sjednanou potvrdila druhé straně, znala pravý stav věci, přes to však na smlouvě trvala a později se snažila plnění přenésti na osobu třetí. Odvolací soud k odvolání žalované napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Jak zjištěno, dal žalobce obchodnímu zástupci žalované zmocněnému k uzavření obchodu splátkou na kupní cenu losy, plnil tedy sám, a to bez důvodu, a je proto oprávněn žádati vrácení svého plnění kondikcí podle § 1431 obč. zák. a i podle § 2 zák. ze dne 7. listopadu 1862, čís. 85 ř. zák., ježto by žalovaná ze žalobcovy škody měla užitek. Nemá-li žalovaná losy, může se sprostiti povinnosti, vrátiti je, tím, že. nahradí žalobci částku, jak prvý soud správně určil (§ 410 c. ř. s.). Prvý soud také správně usuzuje a řádně odůvodňuje, proč žalovanou započtením namítaná vzájemná pohledávka není po právu.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázkách, o něž tu jde, vdůvodech:Nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) vidí dovolatelka v tom, že oba nižší soudy uznaly na povinnost žalované, vydati žalobci losy individuelně určené, a že neuznaly právní důvodnost vzájemné pohledávky 3 620 Kč, namítané k započtení. Mylný jest dovolatelčin názor, že žaloba, pokud se v ní žádá vrácení losů uvedených podle sérií a čísel, jest žalobou vlastnickou podle § 366 obč. zák. Žalobce se domáhá jen toho, by mu bylo vráceno, co plnil na neplatnou smlouvu, jde tudíž o nárok na navrácení v předešlý stav, protože by jinak žalovaná měla užitek ze žalobcovy škody, nikoliv o žalobu z vlastnického práva (reivindikaci). Již odvolací soud případně uvedl, že žalovaná, nemá-li požadované losy ve své moci, může splniti alternativní závazek v rozsudku prvého soudu jí uložený.Pokud jde o vzájemnou pohledávku žalované, namítanou k započtení, dovozuje dovolatelka, že jí přísluší odškodnění podle § 2 odst. 2 zákona ze dne 27. dubna 1896, čís. 70 ř. z., dovolávajíc se při tom rozhodnutí čís. 8929 sb. n. s. Ale toto rozhodnutí se nehodí na souzenou věc, neboť pojednává o smlouvě, která byla platně učiněna, byla však později zrušena, kdežto v souzeném případě ku platné smlouvě vůbec nedošlo a žalobce tedy nebyl povinen, by z ní žalované něco plnil. Z téhož důvodu nelze použiti ustanovení § 2 odst. (2) zákona čís. 70/1896 ř. z. I kdyby byla žalovaná vyplatila svým agentům provisi za ujednání tohoto neplatného obchodu a kdyby jí vzešly výlohy na poštovném a za tiskopisy, nemohla po právu požadovati za to náhradu na žalobci, protože nešlo o náklady, z nichž měl žalobce majetkový prospěch. Zatížila-li dovolatelka, jak tvrdí, účet provise částkou, kterou si ponechali její agenti za to, že ujednali pro ni neplatný obchod se žalobcem, nejde to na vrub žalobcův a žalovaná by mohla požadovati jen na svých agentech, by jí vrátili, co bylo k jejich rukám plněno a co si ponechali. S nižšími soudy jest souhlasiti i v tom, že žalovaná nebyla při ujednání pokud se týče schválení sporného obchodu bezelstnou, což plyne již z toho, že podle zjištěných okolností porušila předpisy zákona o losových obchodech, jež jako odborná firma musila znáti.