Čís. 11673.

K vadám, pro které jest odepříti příklep podle § 184 čís. 2, 3, 4, 6 a 7 ex. ř., má podle § 186 ex. ř. z úřadu přihlížeti i rekursní soud, předpokládajíc, že o nich nabyl vědomosti opravným prostředkem podle zákona přípustným, nikoliv pochybeným, pokud se týče opožděným nebo podaným osobou, jíž nepřísluší právo k rekursu. Účastníku, jenž nebyl při dražebním roku přítomen, ač byl o dražbě řádně zpraven, nepřísluší právo k rekursu proti usnesení o příklepu.
(Rozh. ze dne 14. května 1932, R II 147/32.) Do usnesení exekučního soudu, jímž byl udělen příklep k exekučně prodané nemovitosti, podala rekurs knihovní věřitelka, jež nebyla při dražebním roku přítomna, ač byla o dražbě řádně zpravena. Rekursní soud vyhověl rekursu, zrušil napadené usnesení i s předchozím řízením a vrátil věc prvému soudu, by v exekučním řízení pokračoval. K dovolacímu rekursu dlužníka a vydražitele změnil Nejvyšší soud napadené usnesení v ten rozum, že odmítl rekurs knihovní věřitelky.
Důvody:
Dovolací rekurs jest přípustný, jelikož rekursní soud v pravdě nevzrušil usnesení soudu prvé stolice, nýbrž je změnil v ten způsob, že se příklep neuděluje. Než dovolací rekurs jest i důvodný. Pravdu má soud druhé stolice v tom, že k vadám, pro které jest odepříti příklep podle § 184 čís. 2, 3, 4, 6 a 7 ex. ř., má podle § 186 ex. ř. z úřadu přihlížeti i soud rekursní, ale to předpokládá, že o nich nabyl vědomosti opravným prostředkem podle zákona přípustným, tedy nikoli snad pochybeným (sb. n. s. 9196), pokud se týče opožděným nebo podaným osobou, jíž nepřísluší právo k rekursu. V případě, o nějž jde, podala však rekurs proti usnesení o příklepu osoba, jež nebyla při dražebním roku přítomna, ač byla o dražbě řádně zpravena, a které tedy podle § 187 ex. ř. nepříslušelo právo k rekursu, jak ostatně správně uznal i rekursní soud. Plyne to nejen z doslovu první věty § 187 ex. ř. (slova ». . . může toliko od těch osob . . .«), nýbrž a zejména také z úvahy, že, kdyby účastníkům (§§ 171—173 ex. ř.) a osobám, které spolu podávaly (§ 182 odst. 1 ex. ř.) přes toto ustanovení zákona příslušelo právo k rekursu v případech uvedených v § 186 ex. ř. a tedy i v případě § 184 čís. 3 ex. ř., nebylo zapotřebí, stanoviti pro tuto posléz uvedenou vadu výjimku, jak se stalo článkem VIII, čís. 24 cís. nař. ze dne 1. června 1914 čís. 118 ř. z. (srovnej k tomu i Neumann-Lichtblau, Kommentar zur Exekutionsordnung při §§ 186, 187, strana 623). Měl tudíž rekursní soud rekurs knihovní věřitelky, an nebyl podle § 523 c. ř. s. a § 78 ex. ř. z úřadu odmítnut již soudem prvé stolice, sám podle § 526 druhý odstavec c. ř. s. a § 78 ex. ř. ihned odmítnou ti a nesměl se pouštěti do úředního přezkoumání usnesení, jež tímto nepřípustným rekursem bylo napadeno.

Citace:

Čís. 11673.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 618-619.