Čís. 11671.

Na sudišti společenství v rozepři (§ 93 j. n.) lze žalovati jen společníky podle § 11 čís. 1 c. ř. s. Nespadá sem případ, domáháno-li se proti jednomu spolužalovanému náhrady škody z jeho přímého, vlastního zavinění, proti druhému spolužalovanému pak z důvodu § 1315 obč. zák.
(Rozh. ze dne 14. května 1932, R I 349/32.)
Žalobce domáhal se náhrady škody na Václavu V-ovi, ježto zavinil požár žalobcova auta při plnění benzinem, a na firmě N., jejímž byl V. zřízencem, ježto si zvolila k obstarávání svých věcí nezdatnou osobu. Žalobu zadal žalobce na krajském civilním soudě v Praze, v jehož obvodu měla firma N. své sídlo, v jehož obvodu však nebydlel žalovaný Václav V. Námitce místní nepříslušnosti ohledně žalovaného Václava V-a soud prvé stolice vyhověl a žalobu proti tomuto žalovanému odmítl, ježto tu není podmínek pro společenství v rozepři. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Žalobce se domáhá náhrady škody na obou spolužalovaných z nedovoleného činu, proti žalovanému Václavu V-ovi proto, že počal čerpati benzin, nepřesvědčiv se, zda hadice je řádně vložena do nádržky, a že klidně přihlížel požáru a nesúčastnil se hašení. Jde tedy u obou žalovaných o společně předsevzaté nedovolené jednání, a jsou oba žalovaní podle tvrzení žaloby se stejného skutkového a právního důvodu zavázáni (§ 11 čís. 1 c. ř. s.) — takže jest tu pak příslušnost společenství ve sporu podle § 93 j. n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Není pochyby o tom, že podle § 93 j. n. lze žalovati na sudišti společenství v rozepři jen ony společníky, kteří jsou podle § 11 čís. 1 c. ř. s. buď vzhledem ku předmětu rozepře v právním společenství anebo jsou z téhož skutkového a právního důvodu zavázáni. Onen případ nepřichází v souzené právní rozepři vůbec v úvahu, ale není tu ani případu druhého. Po skutkové stránce je sice jedna složka oběma žalovaným společná, totiž ta, že žalovaný Václav V. nevložil hadici ke stáčení benzinu řádně do nádržky auta, čímž prý prokázal svou nezdatnost. Avšak právní důvod je^ různý. Neboť nárok proti Václavu V-ovi odvozuje žalobce z přímého, vlastního zavinění V-ova podle §§ 1295, 1297 obč. zák., kdežto proti žalované firmě N. zakládá žalobce svůj nárok na zavinění třetí osoby, za niž firma N. ručí, poněvadž si prý v ní zvolila osobu nezdatnou k obstarávání svých věcí (§ 1315 obč. zák.). Může proto s právního stanoviska dopadnouti spor pro každého žalovaného jinak a není proto splněna druhá podmínka § 11 čís. 1 c. ř. s.

Citace:

Čís. 11671.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 617-618.