Čís. 11564.Oprávněný ke služebnosti bytu nemůže byt nebo jeho užívání postoupiti jiným osobám, ani svým příbuzným.(Rozh. ze dne 14. dubna 1932, Rv I 625/32.)Majitelka domu domáhala se vyklizení bytu na manželích Josefu a Anně M-ových, ježto obývají byt bez právního důvodu. Žalovaní namítli, že jim bylo užívání bytu postoupeno manžely Richardem a Marií M-ovými, jejich příbuznými, jimž příslušela k bytu služebnost bydlení. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Nesporno jest, že jde o právo bydlení, jež jest posuzovati jako právo užívací. Řídí se tudíž všeobecně rozsah práva ustanovením §§ 504—507 obč. zák. Ustanovení o rozsahu tom bylo však předpisem § 521 obč. zák., kterýmž byla služebnost bytu zvlášť upravena, rozšířeno potud, že vynecháním slova »pouze« v § 504 obč. zák. právo bydlení jako právo užívací není omezeno na osobu oprávněného. Naopak jest pro jeho rozsah směrodatnou potřeba, kterouž jest posouditi podle poměrů případu. Vždy bude však nutno předpokládati, že oprávněná osoba sama užívá práva bydlení, a že tedy jde o to, zda a pokud smí i jiné osoby u sebe nechati bydleti. Nikterak však není vzhledem k podstatě práva obývacího přípustno, by oprávněná osoba vůbec přenechala byt jiné osobě, poněvadž by to odporovalo podstatě služebnosti. Podle § 507 obč. zák. takové právo nesmí býti na jiného přeneseno, z čehož se jasně podává, že napadený rozsudek i po právní stránce jest správný. Není tudíž zapotřebí, by se odvolací soud dále zabýval vývody odvolacími, a postačí znovu poukázati k tomu, že oprávněná osoba musí sama užívati práva bydlení, že však ho nemůže postoupiti osobě jiné. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Podle § 521 obč. zák. záleží služebnost bytu v právu, užívati obytelné části domu ke své potřebě. Jest tedy služebností užívání (§ 504 obč. zák.) a podle § 507 obč. zák. nesmí oprávněný své právo ani jeho výkon na nikoho jiného přenésti. Pokud bytu používá, smí si oprávněný ke své potřebě (k obsluze nebo k ošetření v nemoci nebo ve stáří) vzíti do bytu osobu, která by ho obsloužila, z toho však nelze dovozovati, jak činí dovolatelé, že oprávněný smí byt nebo jeho užívání postoupiti svým příbuzným. Případ souzený v rozhodnutí čís. 2416 sb. n. s., na nějž žalovaní poukazují, nejedná o postoupení práva nebo výkonu služebnosti bytu, nýbrž o přijetí členů rodiny, postrádajících přístřeší do spoluužívání oprávněným, čemuž v tomto případě tak není, nejde zde ani o přijetí do spoluužívání bytu, ani o členy rodiny oprávněného ke služebnosti.