Čís. 11625.

V nesporném řízení jest soud vázán na své rozhodnutí, jakmile je prohlásil, nebo, nebylo-li prohlášeno, jakmile je odevzdal písemně k vyhotovení.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1932, R II 82/32.)
Pozůstalostní soud určil usnesením ze dne 10. října 1931 vdově po zůstaviteli lhůtu k výkazu, že podala žalobu o určení, že určitá hodnota nepatří do pozůstalosti. An nebyl výkaz ve lhůtě podán, nařídil prvý soud usnesením ze dne 26. listopadu 1931, by bylo pokračováno v pozůstalostním řízení a dal zaslati spisy notáři. Dne 27. listopadu 1931 podala vdova po zůstaviteli Anna F-ová výkaz, že podala žalobu, načež pozůstalostní soud usnesením z téhož dne odložil pozůstalostní řízení a usnesením ze dne 3. prosince 1931 zamítl návrh dědičky Markéty K-ové, by bylo pokračováno v pozůstalostním řízení. Rekursní soud k rekursu Markéty K-ové zrušil usnesení prvého soudu ze dne 27. listopadu 1931 a ze dne 3. prosince 1931.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Anny F-ové.
Důvody:
Podle ustanovení § 32 odst. (1) zák. o nesp. řízení čís. 100/31 je soud svým usnesením vázán, a, an zákon neurčuje, od kdy tato vázanost soudu nastává, jest obdobně použíti předpisu § 416 odst. 2 c. ř. s. přes to, že není v § 34 nesp. zák. uveden. Jest tedy i nesporný soud vázán na své rozhodnutí, jakmile je prohlásil, nebo — nebylo-li prohlášeno — jakmile je odevzdal písemně k vyhotovení (viz v tom smyslu Hora, Soudní řízení nesporné, str. 107). V souzeném případě určil nesporný soudce usnesením ze dne 10. října 1931 stěžovatelce lhůtu, by v ní podala výkaz, že podala žalobu. Když výkaz ve lhůtě nebyl podán, aniž byla lhůta prodloužena, postupoval soud dále správně, nařídiv další po- kračování v pozůstalostním řízení a dav zaslati spisy notáři. Nebyl však již oprávněn od tohoto ustoupiti, neboť dodatečně po uplynutí lhůty předložený výkaz o podání žaloby nezměnil nic na stavu věci a soud zůstal oním usnesením ze dne 10. října 1931 vázán. Rekursní soud proto právem vyhověl rekursu dědičky Markéty K-ové a zrušil obě usnesení prvého soudu, jimiž, bylo pozůstalostní řízení přerušeno a zamítnut byl návrh stěžovatelky na pokračování v tomto řízení. Rekursní soud sice vychází z předpokladu, že soud byl vázán svým usnesením ze dne 26. listopadu 1931, přehlížeje, že byl vázán již usnesením z 10. října 1931, avšak to nemá vliv na jeho rozhodnutí a proto neprávem napadá stěžovatelka podle § 46 odst. 1 nesp. zák. usnesení rekursního soudu, vytýkajíc mu nezákonnost.

Citace:

Čís. 11625.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 540-541.