Čís. 11607.

Pro posouzení, zda zabavené věci jsou povinnému, po případě jeho rodinným členům (a čeledi), žijícím s ním ve společné domácnosti, ve smyslu § 251 čís. 1 ex. ř. nevyhnutelně potřebné, jest rozhodná doba jích zabavení.
Mezi rodinné členy povinného ve smyslu § 251 čís. 1 ex. ř. nelze čítati dospělého syna povinného, který má samostatné povolání a vlastní rodinu, byť byl toho času bez zaměstnání a uchyloval se tu do domácnosti k povinnému. Mezi členy rodiny povinného lze čítati osoby uvedené v § 40 obč. zák. jen, pokud tvoří s povinným skutečně rodinné společenství v době výkonu exekučního zájmu.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1932, R I 284/32.)
O návrhu dlužnice, by byla ohledně pohovky zrušena mobilární exekuce, bylo původně rozhodnuto zamítavě. Opětnému návrhu dlužnice na vyloučení pohovky z exekuce soud prvé stolice vyhověl vzhledem k tomu, že povinná strana má ve svém bytě mimo pohovku, na které sama spí, tři postele, které používá syn dlužnice se svou manželkou a s dvěma dětmi. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Rekursní soud, ano jde o opětný návrh povinné strany na vyloučení zabavené pohovky z exekuce, o němž již bylo potvrzujícím usnesením rekursního soudu ze dne 20. června 1930 zamítavě rozhodnuto, má za to, že jde o věc již právoplatně rozhodnutou a tím v tomto exekučním řízení vyřízenou. Padá též v úvahu, že pro posouzení, pokud ty které věci jsou straně povinné, po případě jejím členům rodinným (a čeledí), žijícím s nimi ve společné domácnosti po rozumu § 251 čís. 1 ex. ř., nevyhnutelně potřebné, rozhodnou jest doba jich zabavení, v kteréžto příčině bylo již vydáno shora citované právoplatné usnesení ze dne 26. června 1930 (srov. rozh. nejv. soudu citovaná na str. 883 Hartmannova vydání ex. řádu, čsl. kompas 1925 a sb. n. s. čís. 7893 a 8257). Jest dále uvážiti i to, že mezi rodinné členy povinné strany nelze čítati dospělého syna, který má samostatné povolání a vlastní rodinu, byť by snad byl i toho času bez zaměstnání a uchyloval se tu do domácnosti k povinné straně, neboť by se tím okruh věcí z exekuce podle zákona vyloučených rozšiřoval nad míru zákonodárcem zamýšlenou a nelze proto extensivním výkladem jej takto rozšiřovati. Třebaže tedy jest mezi členy rodiny čítati osoby uvedené v § 40 obč. zák. (srov. Dr. Steinbacha vysvětlivky k § 2 zák. ze dne 10. června 1887 čís. 74 ř. zák., str. 19 a Neumannův Komentář v § 251 ex. ř.), jest nicméně přihlížeti i k druhé okolnosti v § 251 čís. 1 ex. ř. uvedené, by totiž osoby ty tvořily skutečné rodinné společenství s dlužníkem, a to, jak již uvedeno, v době exekučního zájmu. V napadeném usnesení uvádí prvý soud, že šetřením bylo zjištěno, že se syn povinné strany nastěhoval k povinné straně teprve asi před půl rokem a že půjde od ní zase pryč, míní však, že lze míti zcela důvodně za to, že u povinné strany bydlí trvale, neboť nelze prý předpokládati, že by více než půlroční pobyt byl jen občasným přespáním, a proto soudí, že jest zabavenou pohovku z exekuce vyloučiti, ježto výkonným orgánem bylo na místě samém zjištěno, že povinná strana má mimo pohovku, na níž sama spí, ještě tři postele, kterých používá syn dlužnice se svou manželkou a se dvěma dětmi. Leč názor ten jest podle mínění rekursního soudu vzhledem k úvahám shora vysloveným: nesprávný, neboť klade jednostranně váhu na nynější bydlení syna dlužnice a jeho rodiny u dlužnice v době nového jejího návrhu na vyloučení pohovky z exekuce, a mohl by vésti k obcházení zákona, že by dlužník mohl pozdějším přibráním svých členů rodinných, jinde žijících k dočasnému pobytu u něho docíliti toho, by předměty v § 251 čís. 1 ex. ř. uvedené byly na újmu vymáhajících věřitelů z exekuce vůbec vymknuty.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu poukázav k důvodům rekursního soudu.

Citace:

č. 11607. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 507-508.