Čís. 11588.

Při ojedinělém rušebním činu, jež zůstal bez následků a jehož opakování netřeba se obávati, jest zápůrčí žaloba (§ 523 obč. zák.) zbytečná.
(Rozh. ze dne 16. dubna 1932, Rv II 201/31.)
Žalobce se domáhal na žalovaném, by bylo uznáno právem, že žalovanému nepřísluší právo cesty po žalobcově pozemku. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání opřenému o dovolací důvod č. 4 § 503 c. ř. s. nelze odepříti oprávněnost. Tím, že žalovaný po pozemku žalobcově p. č. 2404 přejel na H-ovo pole, by tam vykonal hospodářské práce, k nimž byl najat, není ještě odůvodněn žalobní nárok, an žalovaný, jakž bylo zjištěno, ještě před podáním žaloby prohlásil, že již na H-ův pozemek tamtudy nepojede, a že chtěl nahraditi škodu. Soud nevzal za zjištěno, že — jak žalobce tvrdil — žalovaný prohlašoval, že má právo na H-ův pozemek jezditi. Nelze tedy ze zjištěných skutečností usuzovati, že si žalovaný osoboval služebnost, která je předmětem tohoto sporu (§ 523 obč. zák.). Při ojedinělém činu rušebním, který zůstal bez následků a jehož opakování netřeba se obávati, jest žaloba zápůrčí zbytečná (Krainz — Ehrenzweig díl I., část 2. § 246, str. 332). Nebyly tvrzeny, tím méně prokázány skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že žalovaný své prohlášení, že jíž tamtudy na H-ovo pole nepojede, nemyslil vážně, a to, že žalovaný chtěl nahraditi škodu před žalobou, již o sobě vylučuje možnost, že by z jeho jediného přejetí po poli žalobcově mohl odvozován býti vznik H-ova práva jezditi po žalobcovu poli. Proto obavy nižšími soudy vyslovené, že by zmíněným činem žalovaného neporušenost vlastnického práva žalobcova mohla býti nějak dotčena, postrádají podkladu, obavy ty jest pokládati za bezdůvodné a proto i žalobu za zbytečnou, ano vlastnické právo žalobcovo není ohroženo.

Citace:

č. 11588. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 483-483.