— Čís. 12516 —
478
Čís. 12516.
Návrh na odklad exekuce vyklizením, ježto byla podána žádost o obnovu nesporného výpovědního řízení.
Důvodnost žádosti o obnovu řízení nelze zkoumati v řízení o odkladu exekuce.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1933, R I 224/33.)
Povinný navrhl odklad exekuce vyklizením, ježto podal návrh na obnovu výpovědního řízení. Soud prvé stolice povolil odklad exekuce proti složení jistoty dlužníkem, rekursní soud vyhověl rekursu vymáhajícího věřitele a zamítl návrh na odklad exekuce, rekurs dlužníkův poukázal na toto rozhodnutí.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by, řídě se právním názorem níže vysloveným, znovu rozhodl o rekursech obou stran.
Důvody:
Stěžovatel jako povinný navrhl odklad exekuce vyklizením a opírá návrh ten o ustanovení § 42 čís. 2 ex. ř., ježto podal podle § 49 zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. žádost za obnovu výpovědního řízení, provedeného ve smyslu zákona o ochraně nájemníků ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n. a ze dne 27. března 1930, čís. 30 sb. z. a n., pokud se týče zákona ze dne 24. června 1932, čís. 104 sb. z. a n. Zda tato žádost za obnovu řízení jest důvodná čili nic, nelze v řízení o odkladu exekuce zkoumati. Stačí, že podání takové žádosti je důvodem odkladu exekuce podle § 42 čís. 2 ex. ř. Zákon nevyžaduje, by ten, kdo se domáhá odkladu exekuce z některého z důvodů uvedených v § 42 ex. ř., výslovně tvrdil, že mu z pokračování exekuce hrozí majetková újma, neboť § 41 ex. ř. praví, že odklad exekuce může býti k návrhu nařízen za předpokladů tam pod 1—8 vytčených, a § 44 ex. ř. stanoví negativně, že odklad exekučního řízení nemá býti povolen, když může býti pokračováno v exekuci, aniž by to pro navrhovatele bylo — Čís. 12517 —
479
spojeno s nebezpečím majetkové újmy nenahraditelné nebo těžce napravitelné. Důvody odkladu vypočtené v § 42 ex. ř. jsou samy o sobě již takového rázu, že podle jejich povahy lze pravidelně míti za to, že by dlužník provedením exekuce utrpěl újmu, kdyby odklad exekuce nebyl povolen. Tak tomu jest i v projednávaném případě, neboť stěžovatel by byl o posavádní byt připraven dříve, než bude rozhodnuto o jeho žádosti za obnovu řízení, které niůže po případě vyzníti v jeho prospěch, takže k jeho vyklizovací povinnosti třebas ani nedojde. Z uvedeného plyne, že byl návrh dovolacího rekurenta na odklad exekuce rekursním soudem zamítnut neprávem. Přes to nemohlo změnou napadeného usnesení býti obnoveno usnesení prvého soudu, ježto prvý soud učinil povolení odkladu závislým na složení jistoty stěžovatelem, v tomto směru napadly však usnesení prvého soudu obě strany rekursy a rekursní soud, vycházeje z jiného právního názoru, rekursy ty nevyřídil.