Čís. 12312.

Nedostatkem dozoru nad dítětem jest nedostatek dobré vůle zabrániti, by dítě nepřišlo k úrazu.
I dvouletému děvčeti jest přiznati náhradu za zohyzdění, je-li zohyzděním z mnohého způsobu výdělku vyloučeno a je-li jeho volba povolání obmezena a stižena.
Předmětem určovací žaloby (§ 228 c. ř. s.) může býti jen právo, jež již tu bylo v době podání žaloby. Tak jest tomu, domáháno-li se zjištění, že poškozenému, jemuž byla odňata část ruky, přísluší proti škůdci právní nárok na náhradu výloh spojených s opatřením prothesy za amputovanou část ruky. Právní zájem na brzkém určení tohoto nároku jest spatřovati v tom, že poškozený musí věděti, zda si může prothesu opatřiti na účet škůdce, jakmile nastane toho nutnost, kdyby mu to majetkové poměry nedovolovaly. Dvouleté dítě nemůže se však domáhati proti škůdci zjištění práva na náhradu ušlého výdělku.
(Rozh. ze dne 28. ledna 1933, Rv II 768/31.)
Dvouletá Hildegarda š-ová byla zachycena motorovým vozem pouliční dráty a utrpěla zranění, mezi jiným i na pravé ruce, jež jí musela býti částečně v nemocnici amputována. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se Š-ová na řidiči vozu a na podnikatelce dráhy 1. by bylo uznáno právem, že žalobkyni přísluší proti žalovaným právní nárok na náhradu měsíčně předem splatné renty za sníženou pracovní schopnost z důvodu utrpěného úrazu a z téhož důvodu i právní nárok na náhradu výloh spojených s opatřením prothesy pro amputovanou část pravé
7* ruky, 2. by byli žalovaní uznáni povinnými zaplatili žalobkyni bolestné 45000 Kč, náhradu 40000 Kč za zohyzdění a měsíčně rentu 600 Kč. Procesní soud prvé stolice přisoudil žalobkyni 8000 Kč bolestného a 12000 Kč za zohyzdění; jinak žalobu zamítl. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaných, vyhověl však odvolání žalobkyně a změnil napadený rozsudek v ten rozum, že se zjišťuje, že žalobkyni přísluší proti žalovaným právní nárok na náhradu měsíčně předem splatné renty za sníženou pracovní schopnost z důvodu utrpěného úrazu a z téhož důvodu dále i právní nárok na náhradu výloh spojených s opatřením prothesy pro amputovanou část pravé ruky; jinak napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolání žalovaných a změnil napadený rozsudek a změnou tou i rozsudek procesního soudu prvé stolice tak, že uznal právem 1. žalovaní jsou povinni zaplatiti žalobkyni do 14 dnů pod exekucí rukou společnou a nerozdílnou 20000 Kč; 2. zjišťuje se, že žalobkyni přísluší proti žalovaným právní nárok na náhradu výloh spojených s opatřením prothesy pro amputovanou část pravé ruky z důvodu utrpěného úrazu; 3. ostatní část žaloby se zamítá. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu i ke správnému závěru, že matka žalobkyně není spoluvinnou na úrazu žalobkyně. Neboť předpokladem nedostatku dozoru nad dítětem (§ 1297 obč. zák.) jest nedostatek dobré vůle zabrániti, by dítě nepřišlo k úrazu. Takového nedostatku dobré vůle za zjištěných okolností tu však není.
Dovolatelka vytýká předčasnost nároku na náhradu za zohyzdění, poukazujíc k tomu, že u dvouletého děvčete nelze mluviti o zmařené nebo zmenšené naději na sňatek. Přehlíží však, že odvolací soud přiznal náhradu tu i proto, že žalobkyně je zohyzděním z mnohého způsobu výdělku vyloučena, její volba povolání je obmezena a ztížena. Za to se jí má dostati náhrady, jakmile je zjištěno zohyzdění, jež může míti takový vliv na lepší zaopatření (srovnej rozhodnutí čís. 7614 sb. n. s.). Přihlíží-li se i jen z tohoto důvodu k zmenšené naději na lepší zaopatření (§ 1326 obč. zák.), jest přisouzená částka 12000 Kč úměrnou a není zapotřebí řešiti hořejší otázku dovolately nadhozenou. Předčasným není nárok ten proto, že jeho předpokladem je podle § 1326 obč. zák. již pouhá možnost snížené naděje na lepší zaopatření.
Zbývá jen výtka obou dovolatelů, že určovací žaloba je nepřípustná. Ta se skládá ze dvou částí. Prvá obsahuje nárok na zjištění, že žalobkyni přísluší proti žalovaným právní nárok na náhradu výloh spojených s opatřováním prothesy za amputovanou část pravé ruky. Tato žalobní žádost vyhovuje ustanovení § 228 c. ř. s., neboť předpokladem žaloby o zjištění práva jest, by právo to v době podání žaloby tu již bylo. A tomu tak v souzeném případě jest, jelikož žalovaní jsouce zavázáni k náhradě škody, jsou povinni podle § 1323 obč. zák. uvésti na své náklady vše v předešlý stav, pokud je to možné. Hodlá-li si žalobkyně opatřiti prothesu, jde o náhražku předešlého stavu, o obdobu uvedení do předešlého stavu a je proto žalovaná strana povinna náklady s tím spojené hraditi. Právo na náhradu těchto útrat již existuje. Právní zájem na brzkém zjištění tohoto nároku je dán. tím, že žalobkyně musí věděti, zda si prothesu může opatřiti na účet žalované strany, jakmile nastane toho nutnost, kdyby jí to její majetkové poměry nedovolovaly, a má proto zájem na odstranění tohoto nejistého právního stavu, by nebyla ve svém rozvoji brzděna. Jinak je tomu s druhou částí určovací žaloby o zjištění práva na náhradu renty předem měsíčně splatné. Předmětem určovací žaloby může býti podle § 228 c. ř. s. zjištění právního poměru anebo práva. Žalobkyně se však nedomáhá zjištění právního poměru, nýbrž zjištění práva, jež dosud nevzniklo, neboť předpokladem práva na náhradu škody jest podle § 1295 obč. zák. kromě jiného, že škoda skutečně vznikla (§ 1325 obč. zák.), v souzeném případě, že žalobkyni bude následkem její nezpůsobilosti k výdělku budoucně výdělek ucházeti. To však zjištěno není, a při dvouletém dítěti se ani zjistiti nedá, nýbrž jest jen zjištěna možnost budoucí újmy na výdělku. Nejde ani o právo, jehož vznik je vázán na výminku (§§ 695, 897 obč. zák. a násl.), jež ovšem požívají soudní ochrany i v exekučním řízení (§ 378), í v konkursním (§ 18) i ve vyrovnacím řízení (§ 19 vyr. ř.), nýbrž jde o nedostatek právní skutečnosti ke vzniku práva na náhradu škody potřebné. Nevzniklo-li tedy dosud právo, o jehož zjištění se žalobkyně uchází, nemůže býti předmětem určovací žaloby a bylo proto dovolání v tomto bodě vyhověno.

Citace:

Čís. 12312.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 123-125.