— Čís. 12514 —
474
Čís. 12514.
Bylo-li o návrhu žalované strany, aby řízení bylo prohlášeno zmatečným, rozhodnuto jen předběžně, usnesením jímž byla žalující straně podle § 6 c. ř. s. udělena lhůta k odstranění nedostatku zákonného zastoupení, výrok o tom pak, jaké účinky bude míti případné bezvýsledné projití udělené lhůty, zachován byl rozhodnutí konečnému, jest toto konečné rozhodnutí usnesením zcela samostatným, není k jeho vydání zapotřebí předchozího ústního jednání a není závady v tom, vydal-li toto usnesení jiný senát, než-li byl senát, který vydal předběžné usnesení.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1933, R I 936/32.)
Žalující obec S. v Čechách domáhala se na žalované osadě S. uznání vlastnictví k pozemkům. Žalovaná osada navrhla, by řízení bylo prohlášeno zmatečným, ježto žalující obci nebyl zřízen podle § 101 obec. zříz. čes. zástupce, jenž by provedl rozepři. Usnesením ze dne 22. ledna 1932 udělil senát soudu prvé stolice žalující obci přiměřenou, lhůtu k odstranění nedostatku zákonného zastoupení žalující obce. Ježto žalující obec ve lhůtě neodstranila nedostatek zákonného zmocnění, odmítl soud prvé stolice usnesením ze dne 20. července 1932 v jiném složení senátu žalobu. Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu jako zmatečné a uložil prvému soudu, by po případném doplnění řízení vydal nové rozhodnutí. Důvody: Ve smyslu §§ 412 prvý odstavec a 425 třetí odstavec c. ř. s. mělo napadené usnesení vyneseno býti soudci, kteří se účastnili ústního líčení, jež předcházelo vydání usnesení. Kdežto však ústní jednání konáno bylo za předsednictví soudního rady F-a a za účasti soudních radů R-a a W-a, bylo napadené usnesení vydáno v neveřejném sezení senátu, jemuž předsedal soudní rada F. a jehož se zúčastnili soudní rada V. jako zpravodaj a soudní rada Dr. S. jako přísedící. Nebyl tedy rozhodující soud řádně obsazen, a bylo proto ke stížnosti napadené usnesení z důvodu zmatečnosti podle § 477 čís. 2 c. ř. s. zrušiti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by, nehledě k důvodům svého zrušovacího usnesení, o rekursech proti usnesení prvého soudu znovu rozhodl. — Čís. 12515 —
475
Důvody:
Nejvyšší soud považuje především dovolací rekurs v tomto případě za přípustný. Rekursní soud vyslovil sice ve výroku napadeného usnesení, by první soud »po případě po doplnění řízení,« nové rozhodnutí vydal. Z povahy věci samé však plyne, že tu k výslechu stran po rozumu druhého odstavce § 527 c. ř. s. vůbec ani dojíti nemůže, a lze proto odporovati dotčenému usnesení dovolacím rekursem. Ve věci samé jest dovolací rekurs opodstatněn. Usnesením ze dne 22. ledna 1932, jímž byla žalující straně podle § 6 c. ř. s. udělena lhůta šestiměsíční k odstranění nedostatku zákonného zastoupení podle § 101 obecního zřízení pro Čechy, bylo rozhodnuto o návrhu žalované strany, by řízení bylo prohlášeno zmatečným jen předběžně; výrok o tom pak, jaké účinky bude míti případné bezvýsledné projití udělené lhůty zachován byl rozhodnutí konečnému. Toto konečné rozhodnutí ze dne 20. července 1932 jest usnesením zcela samostatným, tkvícím v jiném skutkovém podkladě mezi tím se vytvořivším, a není ani k jeho vydání zapotřebí předchozího ústního jednání. Není tudíž závady v tom, vydal-li usnesení toto jiný senát, nežli senát ze dne 22. ledna 1932 a napadené usnesení mylně v tom spatřuje zmatečnost podle § 477 čís. 2 c. ř. s. Ustanovení §§ 412 a 425 c. ř. s. tu nedopadají, poněvadž předpokládají právě předchozí ústní jednání.