Čís. 12281.

Obchodní jednatel, který je samostatným obchodníkem, nemá, nevymínil-li si to ve smlouvě, nárok na to, by mu byly sděleny obchodní knihy firmy, pro niž zprostředkoval obchodní spojení, a to ani podle obdoby § 1198 obč. zák. ve spojení s čl. XLII uvoz. zák. k c. ř. s.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1933, Rv II 530/31.)
Žalobkyně, vdova po obchodníku, seznámila žalovanou firmu s firmou T. za tím účelem, by učinily obchody, z nichž se mělo žalobkyni dostati provise v určité výši. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalované, by žalovaná byla uznána povinnou, vyúčtovati žalující straně provisi, která jí přísluší z obratu docíleného s firmou T. v době od roku 1925 až do 28. března 1930, a zaslati žalobkyni výtah z obchodních knih o veškerých obchodech uzavřených s firmou T. v řečené době. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
V rozhodnutí čís. 7696 bylo dovoděno, že na obchodního jednatele, který je samostatným obchodníkem, jakž je tomu i u žalobkyně, nelze použíti obdobně ustanovení zákona o obchodních pomocnících ze dne
Civilní rozhodnutí XV. 4 16. ledna 1910 čís. 20 ř. zák. Žalobkyně nemá tedy z tohoto zákona nárok na to, by s ní byly sděleny obchodní knihy žalované. Žalobkyně sama připouští, že z tohoto zákonného důvodu ani nežaluje, nýbrž má za to, že poměr mezi stranami jest obdobný jako při smlouvě společenské a že jí podle obdoby § 1198 obč. zák. v souvislosti s čl. XLII uv. zák. k civilnímu soudnímu řádu přísluší nárok v žalobě uplatňovaný, protože prý by se jinak nikdy nemohla svého práva domoci, neznajíc, rozsah obchodního spojení, jež bylo jejím přičiněním zprostředkováno. Je zřejmé, že žalobní prosbou chce žalobkyně dosáhnouti v podstatě téhož účinku, jaký by mělo, kdyby jí bylo přiznáno, právo nahlédnouti do knih žalované. Nelze se žalobkyní souhlasili ani v tom, že lze použíti obdoby § 1198 obč. zák. o smlouvě společenské, protože tu takové shody nebo podobnosti obou právních poměrů není, a netřeba se proto blíže zabývati rozhodnutím čís. 1058, které se týká společenského poměru mézi dvěma zprostředkovateli ve smyslu § 1198 obč. zák. Ani rozhodnutí čís. 6024 nedovolává se žalobkyně právem, protože se v něm řeší jen sám nárok zprostředkovatele na odměnu a jeho rozsah, nikoli však otázka, o kterou jde v tomto sporu. Není tu ani podmínek čl. XLII uv. zák. k c. ř. s., jehož ustanovení nelze rozšiřovali na jiné případy. Žalobkyně domáhá se v žalobě plnění, k němuž žalovaná strana ani po zákonu, ani podle smlouvy není povinna, protože žalobkyně ani netvrdila a ani z dopisů ze dne 3. a 7. října 1925 nevyplývá, že se žalovaná k vyúčtování provise, k vykazování docíleného obratu a k předkládání výtahu z obchodních knih zavázala. Bylo na žalobkyni, by si takovéto právo smluvně vymínila; neučinivši tak, nemůže se dovolávali toho, že je jí důkaz o výši provise ztížen nebo znemožněn.

Citace:

Čís. 12281.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 73-74.