Čís. 12385.

Převzal-li vyrovnací dlužník směnečný závazek, že zaplatí vyrovnacímu věřiteli schodek jeho pohledávky, nekrytý vyrovnáním, na základě prohlášení z doby před 1. srpnem 1931, jest platnost směnečného závazku posouditi podle § 47 vyr. řádu z roku 1914, nikoliv podle § 55 vyr. řádu z roku 1931, třebaže směnka byla vystavena teprve po 1. srpnu 1931.
Podle § 47 vyr. řádu z roku 1914 není závady, by se dlužník nezavázal po skončení vyrovnacího řízení zaplatiti věřiteli celou pohledávku, jež podléhá účinkům vyrovnacího řízení.
(Rozh. ze dne 23. února 1933, Rv I 159/33.)
Po skončení vyrovnání zavázal se vyrovnací dlužník prohlášením ze dne 22. června 1931 zaplatiti žalobci celou pohledávku, jež spadala do vyrovnání. Na základě tohoto prohlášení žalovaného byla dne 22. prosince 1931 vystavena směnka, již žalovaný přijal. Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný, že jeho směnečný závazek jest neplatný, ježto jde o nedovolenou výhodu podle § 55 vyrovnacího řádu ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n. Oba nižší soudy směnečný platební příkaz zrušily, odvolací soud z těchto důvodů: Přijetím zažalované směnky ze dne 22. prosince 1931 převzal žalovaný na sebe směnečný závazek, zaplatiti schodek předchozím vyrovnáním nekrytý. Tím měl žalobce, který měl svou pohledávku přihlášenou k vyrovnání, obdržeti zaplacenu jen 42%, obdržeti pohledávku celou na rozdíl od ostatních věřitelů, kteří se musili spokojiti s vyrovnací kvótou. To jest poskytnutím zvláštní výhody. Jelikož směnka, která je předmětem žaloby, byla vystavena v době, kdy byl již v účinnosti nový vyrovnací řád ze dne 27; března 1931 čís. 64 sb. z. a n., jest pro posouzení otázky, zdali dohoda o poskytnutí zvláštní výhody, k níž došlo po skončení výrovnacího řízení, jest platná, směrodatný § 55 nového vyrovnacího řádu, vstoupivšího v účinnost dnem 1. srpna 1931. Na rozdíl od dřívějšího řádu (§ 47) není ustanovení § 55 nového vyr. ř. o zákazu poskytování zvláštních výhod nikterak časově omezeno. Jest proto neplatné i tehdy, když pochází z doby pozdější. V důsledku toho prvý soudce právem prohlásil směnečný závazek prvého žalovaného za neplatný, ježto mu jest podkladem neplatné jednání, a zrušil směnečný platební příkaz ve smyslu námitek.
Nejvyšší soud ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Důvody:
Pokud jde o žalovaného Antonína B-a, nelze dovolání upříti oprávnění. Jeho závazek, jenž jest podkladem zažalované směnky, se zakládá na prohlášení ze dne 22. června 1931, pocházejícím z doby před účinností vyrovnacího řádu ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n., takže § 55 tohoto vyrovnacího řádu o zvláštních výhodách zde nepřichází v úvahu, nýbrž § 47 vyr. ř. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák., podle něhož není závady, by se dlužník nezavázal po skončení vyrovnacího řízení zaplatili věřiteli celou pohledávku, jež podléhá účinkům vyrovnacího řízení (sr. rozh. n. s. sb. čís. 5281). Nehledíc však k tomu, nebylo účelem prohlášení ze dne 22. června 1931 poskytnouti žalobkyni zvláštní výhodu, neboť jak vyplývá z obsahu tohoto prohlášení a z přednesu stran, šlo o to, by byla zastavena exekuce zahájená proti žalované Markétě B-ové, a za tím účelem přistoupil žalovaný Antonín B. jako spoludlužník ke dluhu své manželky Markéty B-ové žalobkyni již přisouzenému pravoplatným rozsudkem krajského soudu ze dne 21. listopadu 1930. K zajištění tohoto dluhu byla žalovaným přijata směnka ze dne 22. června 1931 a zažalovaná prolongační směnka. Námitka, že tu jde o neplatnou zvláštní výhodu ve vyrovnacím řízení, není proto opodstatněna, a poněvadž co do výše zažalované směnky námitky nebyly vzneseny, bylo dovolání pokud se týče žalovaného Antonína B-a vyhověno a směnečný platební příkaz proti němu byl zachován v platnosti.

Citace:

č. 12385. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 280-281.