Čís. 12587.

Nestala-li se poznámka výhrady vlastnictví (§ 297 a) obč. zák.) zároveň se spojením strojů, nýbrž teprve, když stroje, byvše již s nemovitostí spojeny, staly se tím jejím příslušenstvím, jest k poznámce třeba svolení bezelstných věřitelů, kteří nabyli na nemovitosti knihovních práv až do doby poznámky.
Žádá-li se o knihovní poznámku podle § 297 a) obč. zák. v době, kdy stroje jsou již spojeny s nemovitostí, jest třeba, aby již ze žádosti a z jejích příloh bylo zřejmo nejen svolení vlastníka k poznámce, nýbrž i, že buď není tu věřitelů, jichž práva byla by poznámkou dotčena, nebo, jsou-li tu, jejich souhlas se žádanou poznámkou.
(Rozh. ze dne 5. května 1933, R II 124/33.)
Knihovní soud povolil knihovní poznámku podle § 297 a) obč. zák., že stroje spojené s domkem čp. 295, náležejícím Marii H-ové, jsou vlastnictvím firmy Arnošt H. K rekursu knihovního věřitele Josefa M-a rekursní soud knihovní žádost zamítl. Důvody: Z doslovu § 297 a) obč. zák. jest usuzovati, že k poznámce vlastnické výhrady ke strojům stačí prohlášení vlastníka jen, když stroje teprve mají s nemovitostí spojeny, tedy do ní dodány. Nestačí však prohlášení jen vlastníka, když stroje již v domku byly a s ním jsou spojeny, naopak jest k tomu, by soud mohl poznámku povoliti, třeba i souhlasu knihovních věřitelů nemovitosti, ježto nabyli na strojích již jejích spojením s nemovitostí jako jejím příslušenstvím zástavních práv knihovních, když výhrada vlastnická v době spojení stroje s nemovitostí nebyla v pozemkové knize vyznačena. To plyne ze zásady důvěry v pozemkovou knihu, jež nebyla zavedením poznámky podle § 297 a) obč. zák. dotčena, a může proto vlastník nemovitostí dáti svolení k poznámce bez újmy práv knihovních věřitelů; čili jinak jest k povolení takové poznámky třeba i svolení dosavadních knihovních věřitelů. Z prohlášení, na jehož základě bylo poznámku žádáno, i ze znění žádosti samé jest zřejmo, že stroje již s domkem spojeny byly: slova »v mém domě se nalézající stroje« v prohlášení, a »stroje s tímto domkem spojené« v žádosti. Nejde proto o stroje nově do domku vnešené, nýbrž o stroje již tam jsoucí, na nichž knihovní věřitelé již nabyli knihovního práva zástavního a jest proto stížnost proti poznámce, která byla povolena, aniž bylo dodáno svolení knihovních věřitelů, oprávněna.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Výtka stěžovatelčina, že rekursní soud neposoudil věc po stránce právní správně, vrcholí v tom, že se prý rekursní soud nezabýval otázkou, kdy se stroj stává příslušenstvím nemovitosti, po případě, kdy vlastnická poznámka ke stroji vylučuje stroj jako příslušenství nemovitosti, a dále v tom, že nejde o případ druhé věty § 297 a) obč. zák. o náhradě strojů jinými stroji. Než dovolací rekurs není důvodným. Ačkoliv zákon mluví v § 297 a) obč. zák. o souhlasu osob, jimž byla dříve knihovní práva zapsána k knihách, jen v případě druhé věty cit. zákonného ustanovení, neplyne z toho nikterak, že takového souhlasu není potřeba, jde-li o ochranu nabytých práv. Tak je tomu zejména, když, jak rekursní soud správně dovodil, poznámka výhrady vlastnictví se nestala zároveň se spojením strojů, nýbrž kdy stroje, byvše jíž s nemovitostí spojeny, staly se tak jejím příslušenstvím, neboť tím bezelstní věřitelé, kteří nabyli na takové nemovitosti knihovních práv až do doby poznámky, nabyli také knihovního správa na jejím příslušenství, tedy i na spojených strojích. Nelze proto mluviti o obohacení na úkor dodavatele strojů, jak namítá stěžovatelka v dovolacím rekursu, neboť knihovní věřitel nabyl práva zaručeného mu ustanovením § 457 obč. zák. Poznámkou takovou, jíž se odnímá strojům vlastnost příslušenství, byla by dotčena práva těchto osob a jest proto k poznámce té potřebí jejich svolení, třebas že to zákon jako samozřejmost plynoucí ze zásad poctivého právního styku a z důvěry ve stav veřejné knihy, pokud se týče ze zásad ochrany nabytých práv, výslovně nestanoví. Žádá-li se tedy o knihovní poznámku ve smyslu § 297 a) obč. zák., jest třeba, má-li býti žádosti vyhověno, by již ze žádosti a z jejích příloh bylo zřejmo nejen svolení vlastníkovo k poznámce, nýbrž také, že buď není tu věřitelů, jichž práva by byla poznámkou tou dotčena, anebo, jsou-li tu, jejich souhlas k žádané poznámce, neboť činnost knihovního soudu omezuje se podle § 94 knih. zák. jen na zkoumání toho, co se prodává z obsahu pozemkové knihy, knihovní žádosti a jejích příloh. Návrh stěžovatelky, učiněný společně s vlastnicí nemovitostí, tomuto požadavku nevyhovuje, neboť nelze z něho bezpečně seznati, zda žádané poznámce nebrání nabytá práva knihovních věřitelů, najmě Josefa M-a, po případě, zda byl jimi dán potřebný souhlas k této poznámce. Proto byla knihovní žádost právem zamítnuta.

Citace:

č. 12587. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 613-614.