— Čís. 12487 —
431
Čís. 12487.
Třebaže se vypovídaný omezil na námitku, že výpověď jest předčasná, neučiniv námitku proti existenci nájemní smlouvy, nebylo překážky, by se soud nezabýval otázkou, zda jde vůbec o nájemní smlouvu, vzcházely-li o tom pochybnosti ze skutkového přednesu, který sám vypovídající učinil před procesním soudem na vyvrácení námitky předčasnosti výpovědi.
(Rozh. ze dne 31. března 1933, Rv I 450/33.)
Mimosoudní výpověď z nájmu bytu procesní soud prvé stolice k námitkám žalovaného zrušil. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Žalovaný v námitkách proti výpovědi uváděl, že s předchůdci žalobcovými uzavřel dne 1. listopadu 1931 nájemní smlouvu, která byla se strany pronájemců nevypověditelná až do 31. března 1933 a že smlouva ta byla žalobcem převzata. Žalující strana proti tomu výslovně tvrdila, že nájemní smlouva vůbec nevznikla, a dále, že žalovaný při prodeji domu jen prohlásil, že by dosavad užívané místnosti pronajal za činži, která jest uvedena ve výnosové tabulce prodávaného domu, totiž za 20000 Kč. Také v odvolání snaží se žalující strana dovoditi, že prý prvý soud nesprávně hodnotil výpovědi slyšených svědků, poněvadž by byl jinak zjistil, že žalovaný chtěl o uzavření nájemní smlouvy s žalobcem jednatí teprve po uskutečnění smlouvy trhové. Logickou úvahou z toho plyne, že podle tvrzení žalující strany nebyla vůbec s vypovídaným v nájemním poměru, že vypovídaný bytu užívá bez jakéhokoliv právního titulu. Je-li tedy sama vypovídající strana toho mínění, že nájemního poměru tu není, nemůže použiti ustanovení § 560 a násl. civ. ř. s., jež právě nájemní poměr předpokládají.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel míní, že odvolací soud měl se omeziti při svém rozhodování jen na námitku žalovaného, že výpověď z bytu jest předčasná, ježto nájemní smlouva do 31. března 1933 jest nevypověditelná, a že neměl se zabývati otázkou existence nájemní smlouvy, poněvadž žalovaný v tom směru neučinil námitku, a že překročil meze námitek, když při rozhodnutí vycházel z toho, že mezi stranami k nájmu vůbec nedošlo, třeba že dovolatel sám ve svém dovolání tento názor odvolacího soudu uznává za správný. Odvolací soud právem se zabýval existencí nájmu, ač žalovaná strana ji nepopírala, poněvadž pochybnost o ní vycházela ze skutkového přednesu, který sám dovolatel učinil před procesním sou- — Čís. 12488 —
432
dem na vyvrácení námitky žalované strany o předčasnosti výpovědi, neboť existence nájmu byla pro rozhodnutí sporu důležitá. Výpověď nájmu nutně předpokládá jeho existenci: kde není nájmu, není místa pro výpověď. Ke skutkovým přednesům dovolatelovým pak odvolací soud právem přihlédl a vzal je v úvahu. V souzeném sporu žalovaný sice byl omezen jen na námitky, které vznesl ve lhůtě § 562 c. ř. s., avšak dovolatel sám jako žalobce mohl podle § 179 cřs. uvésti nové skutečnosti a důkazy až do konce ústního jednání, k přednesu jeho bylo přihlédnouti a musí svá vlastní tvrzení nechati proti sobě platiti a nemůže dovozovati, že soud k nim neměl přihlížeti. Výpověď jeví se neoprávněnou ať se vychází s hlediska kterékoli ze stran; s hlediska žalované strany byla by výpověď předčasnou, s hlediska dovolatelova není mezi stranami nájemního poměru vůbec.