Čís. 12386.

Bylo-li již před vyhlášením zákona ze dne 21. dubna 1932, čís. 54 sb. z. a n., předmětem podnikáni společenstva přijímáni vkladů na vkladní knížky, tento předmět podnikání však nebyl zapsán do rejstříku, lze se domáhati doplnění rejstříkového zápisu v tomto směru i po uplynutí šestiměsíční lhůty čl. XLIV (2) zákona čís. 54/1932.
(Rozh. ze dne 23. února 1933, R II 29/33.)
Dne 24. listopadu 1932 opověděla »Občanská záložna, zapsané společenstvo s ručením obmezeným v L.« k rejstříku změnu stanov, rozšiřující předmět podnikání na přijímání vkladů na vkladní knížky. Rejstříkový soud žádosti nevyhověl. Důvody: Žádosti družstva o doplnění jeho podnikání v družstevním rejstříku nebylo vyhověno jako opožděné, neboť podle čl. XLIV. odst. (2) zák. ze dne 21. dubna 1932 čís. 54 sb. z. a n. bylo žádost podati do šesti měsíců od dne vyhlášení tohoto zákona (30. dubna 1932), tedy hledíc k tomu, že 30. října 1932 byla neděle, nejpozději dne 31.října 1932. Žádost však byla podána až 24. listopadu 1932, tedy opožděně. Po této lhůtě (31. říjnu 1932) lze podati žádost takovou jen, jsou-li splněny ostatní podmínky § 2 čís. 2 zák. čís. 239/24 v doslovu zákona čís. 54/32 sb. z. a n. Žádost bylo zamítnouti dále jako nedoloženou, poněvadž rejstříkový soud může zapsati změnu podnikání společenstva (družstva) jen, když se na ní platně usnesla valná hromada, řádně podle stanov svolaná a jsou o tom k žádosti připojeny doklady, což se nestalo. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Ustanovením čl. XLIV zák. čís. 54/32 sb. bylo úvěrním společenstvům (družstvům), zřízeným již přede dnem vyhlášení zákona, která však podle svých stanov nemají předmětem podnikání též přijímání vkladů na vkladní knížky, vyhrazeno právo, by do šesti měsíců po onom dnu opověděly k zápisu ve společenstevním rejstříku změnu stanov rozšiřující předmět podnikání na přijímání takových vkladů, jinak že družstva taková podléhají ustanovení § 2 odst. (2) čís. 2 zák. čís. 239/24 sb. Jde tedy o to, náleží-li rekurentka k výše uvedeným družstvům, která nemají předmětem podnikání přijímání vkladů na vkladní knížky. K otázce té právem odpověděl prvý soud kladně, neboť předmětem podnikání jest jen to, co podle § 5 čís. 2 zák. čís. 70/1873 ř. zák. jest uvedeno ve stanovách na místě pro vypočtení předmětů podnikání vyhrazeném a co tedy dle § 6 odst. 2 čís. 3 družstevního zákona bylo předmětem uveřejnění. Ve stanovách rekurujícího družstva jest předmět podnikání uveden v § 2 pod nadpisem; »účel« a stojí tam: »Účelem společenstva jest... přijímati a zúročiti peněžní vklady...«. Není tam však uvedeno, že se vklady přijímají na vkladní knížky, a toto nebylo tedy ani uveřejněno. Na tom nemění nic, že v § 41 stanov jest uvedeno pod nadpisem »vklady«, že se přijímají a zapisují do vkladní knížky. To již není uvedením předmětu podnikání, nýbrž jest to jen interním ustanovením o způsobu přijímání vkladů, jež nebylo uvedeno ve všeobecnou známost. Bylo tedy povinností rekurentky, chtěla-li býti účastna výhody podle čl. XLIV zák. čís. 54/32 sb. z. a n. takovým družstvům vyhrazené, by do šesti měsíců opověděla k zápisu změnu stanov a, ana tak neučinila, vztahují se na ni ustanovení § 2 odst. (2) čís. 2 zák. čís. 239/24 sb. Kdyby byl správným názor rekurentky, že předmětem jejího podnikání bylo již před vyhlášením zákona čís. 54/32 sb. přijímání vkladů na vkladní knížky, nebylo by vůbec třeba zápisu ve společenstevním rejstříku, jehož se svou nynější žádostí domáhá, neboť dodatečné doplnění zápisu poznámkou, že se vklady přijímají na vkladní knížky, zákon nezná.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by znovu rozhodl o opovědi společenstva.
Důvody:
Dovolacímu rekursu, jenž napadá souhlasná usnesení soudů nižších stolic pro nezákonnost, jak lze seznati z jeho vývodů (§ 46 odst. (2) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.), nelze upříti oprávnění. Podle § 2 stanov stěžujícího si společenstva jest účelem společenstva mimo jiné, přijímati a zúročiti peněžní vklady a podle § 41 těchto stanov děje se tak na vkladní knížky. Jest tedy přisvědčiti názoru stěžovatelovu, že předmětem jeho podnikání bylo již před vyhlášením zákona ze dne 21. dubna 1932, čís. 54 sb. z. a n. přijímání vkladů na vkladní knížky, a nesejde na tom, že ustanovení § 41 stanov nebylo pojato do § 2 stanov. To se zajisté doporučovalo za účelem přehlednosti, ale nestalo-li se tak, nelze tvrditi, že se ustanovení § 41 stanov netýká předmětu podnikání. Na stěžující si společenstvo se tudíž vůbec nevztahuje ustanovení článku XLIV řečeného zákona, a nelze proto mluviti o opoždění opovědí aneb o změně stanov. Předmět podnikání měl bytí již při původním zápisu společenstva do společenstevního rejstříku zapsán podle § 9 čís. 2 nařízení ze dne 14. května 1873, čís. 71 ř. z., a to v plném rozsahu, a nestalo-li se tak, nezbývá než doplniti zápis v naznačeném směru. S tohoto hlediska není tudíž závady, aby nebylo vyhověno žádosti o doplnění zápisu ve společenstevním rejstříku a bylo proto rozhodnouti jak se stalo.

Citace:

č. 12386. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 281-283.