Čís. 12279.V řízení podle konkursního a vyrovnacího řádu ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n., jest mimořádný dovolaci rekurs nepřípustný.(Rozh. ze dne 20. ledna 1933, R II 538/32.)Vyrovnací komisař vyzval vyrovnacího správce, by 5% přiznané odměny složil podle čl. XIII, zákona ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n. na soudě. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs vyrovnacího správce.Důvody:Dovolací rekurs napadá rozhodnutí soudu druhé stolice, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního, a jest proto podle § 528 c. ř. s. a podle § 188 konk. ř. čís. 64/1931 a § 70 vyrov. ř. čís. 64/1931 nepřípustný. K jeho vývodům se podotýká, že se v bodu druhém § 192 konk. ř. čís. 64/1931 sice praví, že, pokud není ustanoveno jinak, lze rozhodnutím vrchního soudu odporovati dovolacím rekursem k nejvyššímu soudu. Z toho však nelze odvozovali, že přípustný jest i mimořádný revisní rekurs, neboť o mimořádném revisním rekursu se ustanovení to vůbec nezmiňuje, a platí proto i tu předpis § 528 c. ř. s., jenž nedopouští mimořádný revisní rekurs. K tomu se podotýká, že konkursní řád čís. 337/1914 uvedl v § 176 (2), jemuž odpovídá § 192 (2) konk. ř. čís. 64/1931, výslovně § 528 c. ř. s., neuváděje § 527 c. ř. s., což vyvolávalo pochybnosti o tom, zda pro konkursní řízení platí i § 527 c. ř. s., a že tato pochybnost byla odstraněna tím, že v § 192 (2) konk. ř. čís. 64/1931 byl § 528 c. ř. s. vynechán a tím byl text, jak uvádí zpráva ústavně právního výboru senátu, pro jasnost nově upraven. Bylo proto dovolací rekurs jako nepřípustný odmítnouti.