Čís. 12629.

K třetím osobám ve smyslu § 36 (2) zák. čís. 100/1931 sb. z. a n. náležejí i účastníci nesporného řízení.
(Rozh. ze dne 24. května 1933, R I 456/33.)
Usnesením ze dne 27. července 1928 bylo nemanželskému otci Jindřichu W-ovi uloženo platiti na výživu dítěte 150 Kč měsíčně. Návrhu otce, by bylo výživné sníženo, soud prvé stolice vyhověl potud, že snížil výživné na 85 Kč měsíčně. Rekursní soud zamítl návrh otce na snížení výživného. Proti usnesení rekursního soudu podal otec dovolací rekurs teprve šestnáctý den po doručení napadeného usnesení.
Nejvyšší soud dovolací rekurs odmítl.
Důvody:
Jindřich W. podal revisní rekurs teprve šestnáctý den po doručení napadeného usnesení, tudíž po uplynuti stanovené lhůty v § 36 (1) zák. čís. 100 z r. 1931 sb. z. a n. Podle ustanovení odst. (4) téhož paragrafu lze podati rekurs v řízení, kterým se vykonává péče o osoby jsoucí pod zvláštní zákonnou ochranou, i po uplynutí lhůty stanovené v odst. (1), nenabyly-li třetí osoby z rozhodnutí práv. V § 23 rozlišuje sice zákon mezi účastníky řízení a jinými osobami, než z toho nelze dovozovati, že osoby třetí, o nichž se zmínka činí v §§ 32, 36 a 39 (2), jsou odlišnými od účastníků řízení, to podává se i ze vzniku § 39. Odstavec b) § 39 zněl ve vládním návrhu (tisk čís. 254), že soud první stolice může rekursu sám vyhověti, může-li jeho usnesení býti změněno bez újmy pro některého účastníka, a teprve v ústavně právním výboru senátu byl doslov jeho přizpůsoben doslovu §§ 32 a 36 s tím odůvodněním, že podobná výhrada není tam činěna jen ve prospěch účastníků, ale vůbec pro osoby třetí (tisk 437). Z tohoto odůvodnění plyne, že mezi osoby třetí náležejí i účastníci řízení, nabyli-li z rozhodnutí práv, a to v poměru k stěžovateli, tomu svědčí i tendence vyslovená v důvodové zprávě k § 36, že nejvyšší soud schválil ve svém posudku o osnově zákona, že tím předejde se tomu, by bylo možno dosáhnouti změn úpravy na rekurs třeba až po delší době podaný, což se nedoporučuje v zájmu právní bezpečnosti. Tento názor sdílí také Mrština ve svém spise — zákon o základních ustanoveních soudního řízení nesporného na str. 223 odstavec druhý, kde praví, že práv nemohla nabýti ovšem osoba, jež sama zmatečnost vyvolala, tedy i účastník řízení. Jest proto osobou třetí vyrozumívati každou osobu jinou, odlišnou od stěžovatele. Toto stanovisko zastávala i prakse nejvyššího soudu v Brně rozh. čís. 1431 a ve Vídni rozh. Gl. U. 5299 při výkladu slov »někoho jiného« v druhém odstavci § 11 nesp. říz. Jelikož napadeným usnesením rekursního soudu bylo usnesení soudu první stolice snižující výživné nezl. Lotty W-ové ze 150 Kč měsíčně na 85 Kč změněno tak, že se návrh manželského otce Jindřicha W-a na snížení výživného ustanoveného usnesením ze dne 27. července 1928 měsíčně 150 Kč, zamítá, nabyla nezl. Lotty W-ová právo, že otec jest povinen na její výživu platiti i dále měsíčně obnos 150 Kč.

Citace:

Čís. 12629.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 687-688.