Čís. 12304.

Nejde o změnu směnečného platebního příkazu, nýbrž jen o jeho přizpůsobení potvrzenému vyrovnání o jmění žalovaného, byl-li soudem ponechán v platnosti a žalovaný byl uznán povinným zaplatili zažalovanou částku s příslušenstvím pod exekucí »v rámci vyrovnání«.
6* Byl-li sporný nárok před vynesením rozsudku prvé stolice uznán buď smírem nebo vyrovnáním, lze tuto skutečnost ve sporu namítati jako novaci, tedy hmotněprávní námitkou, nikoliv však procesuálně jako věc rozsouzenou.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1933, Rv I 2379/32.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu na 5000 Kč namítl žalovaný, že zažalovaná pohledávka byla předmětem vyrovnacího řízení Kv 312/31 o jmění žalovaného, v němž ji žalovaný uznal, a že vyrovnání na 50% bylo potvrzeno. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti s tím, že žalovaný jest povinen zaplatiti žalobci zažalovanou směnečnou částku 5000 Kč s úroky, protestními výlohami a s provisí pod exekucí v rámci vyrovnání Kv 312/31. Odvolací soud k odvolání žalovaného napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud ponechal beze změny rozsudkový výrok prvého soudu, podle něhož byl směnečný platební příkaz ze dne 21. října 1931 ponechán v platnosti a dovolatel povinným uznán zaplatiti zažalovanou částku s příslušenstvím pod exekucí »v rámci vyrovnání Kv 312/31«, což prý se neshoduje s předpisem § 553 c. ř. s. Výtka tato není však opodstatněna. Prvý soud zjistil právoplatnost soudně dne 24. března 1932 potvrzeného vyrovnání dovolatele, podle něhož má zaplatiti věřitelům 50% do dvou let ve splátkách šestiměsíčních ode dne podání vyrovnacího návrhu, to jest od 18. listopadu 1931, a to u prvních tří po 11%, u poslední 17%, a nenechal nepovšimnutými právní účinky tohoto vyrovnání podle § 60 vyr. ř., neboť v důvodech praví, že žalovaného bylo uznati povinným k zaplacení směnečné částky s protestními výlohami a s provisí jen v rámci vyrovnání. Poukazem ve výroku rozsudečném na placení »v rámci vyrovnání Kv 312/31« dal soud jasně najevo, že dovolatel se odsuzuje k placení jen co do vyrovnací kvóty ve splátkách stanovených soudně potvrzeným vyrovnáním, a že je zproštěn od placení nad tuto kvótu, ovšem tyto právní účinky vyrovnání jsou vázány podmínkou, že vyrovnání bude splněno. Jen za předpokladu nesplnění vyrovnání (§ 67 vyr. ř.) by obstál názor prvého soudu, vyslovený v důvodech rozsudkových, »že je nesprávná námitka, že pohledávka žalobkyně zanikla, pokud převyšuje částku 5533 Kč 75 h, správně pokud převyšuje vyrovnací kvotu«. Vzhledem k tomu nejde o změnu platebního příkazu, jak dovolatel se domnívá, nýbrž jen o přizpůsobení platebního příkazu potvrzenému vyrovnání, a není oprávněna výtka, že soud měl zrušiti platební příkaz a odsouditi žalovaného jen k zaplacení kvót podle přijatého vyrovnání. Pokud dovolatel, prováděje dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., vytýká, že odvolací soud nevyhověl námitce pře rozsouzené, poněvadž již za sporu v prvé stolici tvrdil, že ve vyrovnání uznal přihlášenou pohledávku žalobkyně ve výši 5533 Kč 75 h dne 17. února 1932, že vyrovnání toto bylo soudně potvrzeno, a že tudíž má žalobkyně exekuční titul podle § 63 vyr. ř., přehlíží, že námitku věci rozsouzené podle druhého odstavce § 239 a třetího odstavce § 240 a § 261 c. ř. s. lze opírati jen o právoplatný rozsudek nebo soudní rozhodnutí jemu na roveň postavené, na příklad o právoplatný rozkaz platební nebo směnečný platební příkaz, nikoli o soudní smír nebo vyrovnání soudně potvrzené, byť i tvořilo titul exekuční (viz rozhodnutí čís. 3499, 7783 sb. n. s.). Nelze pustiti se zřetele, že při vyrovnání jde vlastně o uzavření smlouvy mezi vyrovnacím dlužníkem a věřiteli pod záštitou soudu, jenž však v příčině platnosti pohledávek nerozhoduje, nýbrž jen pečuje o provedení vyrovnání v mezích zákona. Byl-li předmět sporu před vynesením rozsudku v prvé stolici uznán buď smírem nebo vyrovnáním, lze tuto skutečnost ve- sporu namítati jako novaci, tedy hmotněprávní námitkou, ne však procesuálně jako věc rozsouzenou, což má význam i ve způsobu vyřízení, v onom případě rozsudkem, v tomto usnesením, nehledíc ani k odlišným zvláštnostem, jimiž může býti rozsudek napaden a zvrácen podle §§ 529, 530 c. ř. s., soudní vyrovnání pak podle §§ 67 a 68 vyr. ř. Při řádném plnění potvrzeného vyrovnání je neodůvodněna obava možnosti vedení exekuce na dovolatele na základě exekučního titulu podle § 63 vyr. ř. a zároveň napadeného rozsudku, neboť tomu u titulu prvého brání předpis § 63 vyr. ř., u druhého právě doložka výroku rozsudečného »v rámci vyrovnání«; v příčině pak zajišťovací exekuce jest splniti vymáhajícímu věřiteli podmínky § 370 ex. ř. Ostatně těmto potížím mohl dovolatel snadno předejiti, kdyby byl vzal směnečné námitky zpět v době, když ve vyrovnání pohledávky žalobkyně uznal, tím by byl nijak svému právu nezadal.

Citace:

Čís. 12304.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 107-109.