Čís. 12567.

Pokud povolení prozatímního opatření, jímž společník veřejné obchodní společnosti má býti zmocněn, by vedl jménem společností vylučovací spor, nevadí, že se navržené opatření v podstatě kryje s návrhem žaloby navrhovatelem zároveň podané.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1933, R II 132/33.)
Rudolf P., společník veřejné obchodní společnosti P. a S., navrhl proti druhému společníku S-ovi povolení prozatímního opatření zmocněním, by mohl jménem veřejné obchodní společnosti P. a S. vésti Dr. Ř. vylučovací spor proti bance M. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: V žalobě, jež tvoří základ navrženého zatímního opatření, tvrdí žalobce, že veřejná obchodní společnost P. a S. má za Josefem D-em pohledávku asi 600000 Kč a že si na tuto pohledávku, patřící firmě P. a S., vymohla banka M. pro svou pohledávku za žalovaným Františkem S-em 150000 Kč s přísl. exekuci zabavením a přikázáním k vybrání podílu ná pohledávce příslušející prý Rudolfu P-ovi a Františku S-ovi proti Josefu D-ovi ve výši asi 300000 Kč. Žalovaný namítá, že žalobcovo tvrzení není správné, jelikož banka M. nezabavila pohledávku firmy P. a S., kterou táto firma má proti Josefu D-ovi, nýbrž zabavila jen pohledávku, která přísluší žalovanému S-ovi proti Josefu D-ovi v neznámé výši, a dále podíl žalovaného na této pohledávce. Zda tvrzení žalobcovo je správné, nemůže rekursní soud přezkoušeti, jelikož mu nebyl předložen exekuční spis. Nehledíc k tomu je však navržené zatímní opatření z jiného důvodu nepřípustné. Podle žaloby musí firma P. a S. vystoupiti vylučovací žalobou proti exekuci banky M., k tomuto účelu je nutno pověřiti právního zástupce žalobcova Dr. Ř-a vedením tohoto vylučovacího sporu a vystaviti mu plnou moc, a, jelikož žalovaný se zdráhá plnou moc podepsati, domáhá se žalobce rozsudku, že žalovaný jest povinen podepsati plnou moc žalobci pro jeho zástupce Dr. Ř-a k vedení vylučovacího sporu, a že žalovaný jest povinen svoliti k tomu, by žalobce sám tuto plnou moc jménem firmy P. a S. Dr. Ř-ovi vystavil. Jde tedy o nárok žalobce jako společníka firmy P. a S. na podepsání plné moci Dr. Ř-ovi proti druhému společníku firmy za účelem umožnění vedení vylučovacího sporu jménem firmy. Ohrožená strana se může prozatímním opatřením domáhati jen zajištění svého nároku, jelikož podle § 378 ex. ř. soud může k návrhu učiniti zatímní opatření, by právo strany bylo zajištěno. V souzeném případě však žalobci nejde o to, by svůj shora uvedený nárok do budoucna zajistil. Žalobce učinil návrh, by byl prozatímním opatřením zmocněn k tomu, by jménem firmy P. a S. pověřil Dr. Ř-a vedením vylučovacího sporu proti bance M. Je tedy zřejmo, že předmět žaloby rovná se předmětu prozatímního opatření. O nároku žalobce, by mu žalovaný podepsal plnou moc pro Dr. Ř-a za tím účelem, by mu umožnil vedení vylučovacího sporu jménem firmy P. a S., musí býti jednáno a rozhodnuto, a v tom případě, kdyby žalobě bylo vyhověno, mohl by žalobce svůj nárok prosaditi exekucí. Žalobci jde však o to, by již prozatímním opatřením dosáhl toho, čehož by mohl dosíci teprve rozsudkem, kdyby se žaloba setkala s úspěchem, a to vedení vylučovacího sporu jménem firmy. Takové prozatímní opatření k zajištění jiného než peněžitého nároku, oč tu jde, jest však nepřípustné.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by, nehledě k důvodům, z nichž zamítl návrh na prozatímní opatření, znovu rozhodl o odpůrcově rekursu.
Důvody:
Rekursní soud změnou usnesení prvého soudu zamítl návrh na povolení prozatímního opatření, kterým navrhovatel žádal o zmocnění, aby mohl jménem veřejné společnosti P. a S. Dr. Karel Ř. vésti vylučovací spor proti bance M., a to jedině z toho důvodu, že žalobou zároveň podanou se domáhá navrhovatel téhož nároku, a že nelze proto povolením prozatímního opatření dosíci toho, čeho teprve příznivým rozsudkem lze dosíci. Nelze zplna s názorem rekursního soudu v tomto případě souhlasiti. Nemá se sice, jak nejvyšší soud opětovně rozhodl, zásadně povolením prozatímního opatření předbíhati rozhodnutí sporu ve věci hlavní, ale nelze je právem odpírati v případech, jež jsou opodstatněny zvláštními okolnostmi vyžadujícími v tom kterém případě navržené opatření. Zákon v § 382 ex. ř. neuvádí výčetmo zajišťovací prostředky, nýbrž jen příkladmo uvádí případy nejčastěji se vyskytující, a soudce má určití vhodná a pro účel zajištění potřebná prozatímní opatření (srovnej rozhodnutí čís. 9221, 3247 Sb. n. s.). Jestliže v souzeném případě hrozí navrhovateli nenahraditelná škoda (§ 381 čís. 2 ex. ř.) proto, že pohledávka firmy P. a S. ve výši 6001000 Kč proti Josefu D-ovi příslušející nebude v době splatnosti jí zaplacena, a že vymáhající věřitelka banka M. přes vyjádření poddlužníkovo nezrušila vedenou exekuci, odpůrce navrhovatelův pak, znaje stav věci, odepřel podepsati procesní plnou moc za firmu P. a S. ke sporu vylučovacímu proti vymáhající věřitelce, — pak zajisté povaha účelu navrženého prozatímního opatření v tomto případě vyžadovala opatření vhodného a nemůže býti překážkou ta okolnost, že navržené opatření zřizující ostatně jen stav prozatímní, se v podstatě kryje s prosbou žalobní a tudíž i s případným výrokem rozsudkovým, upravujícím s konečnou platností sporný poměr. Vždyť než dojde k pravoplatnému rozhodnutí ve sporu, uplyne, snad drahná doba, a nedostatek peněžních prostředků firmy P. a S. k placení dospělých dluhů mohl by míti v zápětí pro ni osudné následky. Poněvadž rekursní soud, vycházeje z právního názoru, jejž neschvaluje nejvyšší soud, se jinak neobíral vývody rekursu, zejména nezkoumal, zda jsou splněny ostatní zákonné náležitosti navrhovaného prozatímního opatření, nemohl nejvyšší soud rozhodnouti ve věci samé a bylo proto zrušiti napadené usnesení a vrátiti věc rekursnímu soudu k novému rozhodnutí.

Citace:

č. 12567. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 584-586.