— Čís. 12488 —
432
Čís. 12488.
Byl-li před prvým rokem v dřívějším sporu uzavřen mezi stranami smír s tím, že prvý rok nebude konán, zástupce strany tehdy žalující se však přes to dostavil k prvému roku a k jeho návrhu byl proti žalovanému vynesen rozsudek pro zmeškání a přisouzeny žalobci útraty, — nevadí žalobě tehdejšího žalovaného na tehdejšího žalobce o náhradu oněch útrat z právního důvodu porušení smluvního závazku, překážka rozepře rozsouzené.
(Rozh. ze dne 31. března 1933, R II 62/33.)
Rozsudkem pro zmeškání Ck II a 1127/31 byl Čeněk H. uznán povinným zaplatili Františku K-ovi zažalovanou pohledávku a útraty sporu 989 Kč 40 h. Žalobou o niž tu jde, domáhal se Čeněk H. na Františku K-ovi zaplacení 1031 Kč 50 h tvrdě, že k rozsudku pro zmeškání Ck II a 1127/31 došlo porušením dohody s Františkem K-em, že nebude konán rok, při němž byl pak vynesen rozsudek pro zmeškání. Pohledávka v nynějším sporu zažalovaná skládala se z útrat ve sporu Ck II a 1127/31 989 Kč 40 h a z útrat trestního řízení 42 Kč 10 h. Co do 989 Kč 40 h vznesl žalovaný námitku věci rozsouzené. Procesní soud prvé stolice námitku zamítl, ve věci samé žalobu zamítl. Proti rozhodnutí prvého soudu o námitce věci rozsouzené podal rekurs žalovaný; proti výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, se odvolal žalobce. Rekursní soud vyhověl rekursu žalovaného a odmítl žalobu o 989 Kč 40 h. (O odvolání žalobcovu se jedná v rozhodnutí čís. sb. 12489.) Důvody: Rozsudkem pro zmeškání Ck II a 1127/31 byl nynější žalobce odsouzen zaplatiti omezenou žalobní pohledávku (jež v tomto sporu nehraje žádnou roli) a útraty 989 Kč 40 h. Tento rozsudek nabyl pravomoci, nynější žalobce útraty zaplatil, mimo to zaplatil prý ještě další útraty z trestního řízení 42 Kč 10 h, celkem 1031 Kč 50 h a domáhá se žalobou o náhradu škody zaplacení těchto 1031 Kč 50 h s 5% úroky od 1. listopadu 1931 a útratami sporu. Žalovaný stěžovatel vznesl námitku věci rozsouzené, která procesním soudem byla zamítnuta. Žalovaný toto zamítavé rozhodnutí napadá s návrhem, by bylo změněno tak, že se námitce věci rozsouzené vyhovuje a by žaloba byla odmítnuta s povinností žalobco- — Čís. 12488 —
433
vou nahradili náklady sporu, jakož i aby žalobci bylo uloženo, nahraditi náklady stížnosti. Rekursni soud má sližnosl za odůvodněnou, pokud jde o čáslku 989 Kč 40 h. Pokud jde o čáslku 42 Kč 10 h rozhoduje re kursni soud jako soud odvolaci o ni zvlášlě. Rozsudkem pro zmeškáni, klerý nynějši žalobce nechal vejít v moc práva, byla konstiluována jeho povinnosl zaplaliti nynějšímu žalovanému 989 Kč 40 h. Žalobce sice tvrdi, že k rozsudku tomu došlo přes dohodu jeho se slěžovalelem, že nebude konán rok, při němž rozsudek pro zmeškání byl vynešen, a tato úmluva prý byla stěžovatelem porušena a v tomto přestoupeni smluvního závazku vidí nynějši žalobce důvod k náhradě škody, totiž vinu stěžovatelovu. Rekursni soud má však za to, že souzená žaloba je oklikou, kterou se má dosíci, by stěžovatel vrátil žalobci, co od něho na útratách pravoplatně přisouzených přijal. Timto způsobem však pravomocný rozsudek zvrátiti nelze. Rozsudek pro zmeškání formálně i materielně pravoplatný stanovil závazek žalobcův nahraditi útraty. Pro souzený spor nemá významu, jak došlo k onomu rozsudku pro zmeškání. Je patrno z předpisu § 530 čís. 3 c. ř. s., že porušení takové smlouvy o klidu řízení, když se stalo podvodně, může býti důvodem k žalobě o obnovu řízení. Z toho nutno usuzovati, že právoplatný rozsudek nemožno napadnouti žalobou o náhradu škody, jejímž předmětem je vrácení pohledávky právoplatně přisouzené, poněvadž je to vlastně taková žaloba o obnovu, jíž ovšem schází pouze dolosnost, o níž je řeč v § 530 čís. 3 c. ř. s. Podle názoru rekursního soudu žalobce neměl nechat rozsudek vejít v moc práva a měl se bránit všemi přípustnými prostředky, by rozsudek moci práva nenabyl, pokud se týče aby byl změněn event. restitucí zrušen, ale nemůže zlomit jeho konstitutivní moc žalobou o náhradu škody. Vždyť to, co se činí důvodem, k náhradě škody, t. j. zavinění stěžovatelovo se stalo před rozsudkem, který však vydán byl soudem. Když tedy odpůrce stěžovatelův opomenul zabránili pravomoci exekučního titulu, nemůže žalobou o náhradu škody tvrdili, že byl exekuční titul vylákán přes domluvu stran, že řízení zůstane v klidu. Proto soud rekursní, maje za správný názor stěžovatelův, že souzená žaloba týká se nároku, o němž už bylo právoplatně rozhodnuto, vyhověl stížnosti a žalobu odmítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle obsahu žaloby a podle výsledků řízení v první stolici došlo mezi stranami před prvním rokem ve věci Ck II a 1127/31 k dohodě, jíž se žalobce zavázal zaplatiti žalovanému na vyrovnání sporu částku 8000 Kč a útraty trestního řízení proti šoféru Š-ovi s tím, že první rok nebude konán. Žalobce tvrdí, že tato úmluva byla žalovaným porušena tím, že se právní zástupce žalovaného, ač byl podle ujednání o porovnání uvědoměn, k prvnímu roku dostavil a dal proti žalobci vynésti rozsudek pro zmeškání, čímž žalovaný zavinil, že žalobci vzešly útraty, které musel zaplatiti, ježto mu hrozila exekuce. Žalobce uplatňuje tedy touto žalobou nárok na náhradu škody z porušení smluvního závazku a jest proto mylný názor rekursního soudu, že souzená žaloba jest oklikou, kterou se má dosici, by žalovaný vrátil žalobci, co od něho na
Civilní rozhodnutí XV. 28 — Čís. 12489 až 12490 —
434
útratách právoplatně přisouzených přijal, a že pro souzený spor nemá význam, jak k onomu rozsudku pro zmeškání došlo. Nejde tu o žalobu z obohacení, kterou se ovšem nelze domáhati vráceni toho, co bylo na základě právoplatného rozsudku plněno, a které by vadila námitka věci právoplatně rozsouzené, v souzeném případě se žaluje z právního důvodu náhrady škody z porušeni smluvního závazku a o tomto nároku nebylo mezi stranami jednáno a právoplatně rozhodnuto. Proto také není odůvodněna námitka věci právoplatně rozsouzené.