— Čís. 12489 až 12490 —
434
Čís. 12489.
Jde o jediný nárok, uplatňován-li v žalobě nárok na náhradu škody, ježto nedodržením dohody o klidu řízení žalovaným zaplatil žalobce útraty sporu a útraty trestního řízení.
(Rozh. ze dne 31. března 1933, R II 63/33.)
Jde o týž případ jako v předchozím rozhodnutí čís. sb. 12488. Odvolací soud odmítl odvolání co do 42 Kč 10 h jako nepřípustné, co do 989 Kč 40 h odkázal odvolání na rozhodnutí rekursního soudu o námitce rozepře rozsouzené. Důvody: Ježto byla žaloba co do 989 Kč 40 h odmítnuta z důvodu rozsouzené rozepře, zbývá v odvolacím řízení zabývati se jen zbytkem žalobního nároku 42 Kč 10 h jako přeplatku útrat trestního řízení proti Š-ovi. Jak patrno je tento nárok nepatrným a nelze se s odvoláním zabývati, an nenapadá rozsudek této částky se týkající z důvodů zmatečnosti, a bylo proto odvolání odmítnouti jako nepřípustné po rozumu § 452 odst 2 c. ř. s.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že odvolání jest i pokud se týká částky 42 Kč 10 h přípustné a že se odvolacímu soudu ukládá, by o odvolání žalobce jednal a rozhodl.
Důvody:
Žalobce uplatňuje obě v žalobě uvedené částky 989 Kč 40 h a 42 Kč 10 h jako škodu způsobenou mu zaviněním žalovaného tím, že nedodržel ujednání o klidu řízení, a uplatňuje je jako jednotný nerozdělený nárok, plynoucí z téhož právního důvodu náhrady škody a z téhož skutkového základu porušení smluvního závazku. Nelze je proto považovati za samostatné, odlišné právní nároky, jak činí odvolací soud, nýbrž za jediný právní nárok, za jedinou pohledávku ve výši 1031 Kč 50 h, o které jest vzhledem k tomu, že námitka věci rozsouzené byla zamítnuta, odvolání vyříditi.