Čís. 12404.

Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
Obchodní zástupce (jednatele), kteří nejsou ve službách určitého živnostníka, jest považovati za samostatné obchodníky a tudíž za podnikatele a soutěžitele.
(Rozh. ze dne 25. února 1933, Rv II 757/31.) Žalobce, zástupce cizozemské (drážďanské) firmy H., domáhal se na žalovaném, by byl uznán povinným upustiti od toho, by Maxmilián S. byl činným pro něho, že jest povinen tohoto zástupce ze služeb propustiti a zaplatiti žalobci 10000 Kč. K opodstatnění žalobního nároku, opřeného o § 14 zák. proti nekalé soutěži, tvrdil žalobce, že, jsa zástupcem firmy H., vyrábějící brzdicí materiál, přijal Maxmiliána S-a jako podzástupce, že žalovaný přemfuvil tohoto zástupce, by za lepších podmínek převzal jeho zastoupení pro týž materiál, a že S. toto zastoupení žalovaného skutečně převzal, a že žalobce S-ovi ihned, když se to dověděl, odebral své zastoupení. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Podle § 14 zákona ze dne 15. července 1927 čís. 111 sb. z. a n. může býti žalován zaměstnanec, zmocněnec, jednatel neb cestující, přijatý výlučně pro určitý podnik, který bez svolení majitele podniku je výdělečně činným v soutěži i pro jiného soutěžitele, by se zdržel takového jednání, a stejně může býti žalován i soutěžitel, který služeb takového zaměstnance vědomě použije, by od toho upustil a může býti žalován i o náhradu škody, věděl-li nebo musel-li věděti, že osoba, jejichž služeb takto použil, svou nedovolenou činností poškozuje podnik, do jehož služeb byla přijata. Též §§ 1 a 12 cit. zák. mluví o soutěžiteli a o podniku. Podle § 46 cit. zák. rozumí se soutěžitelem každý podnikatel, jenž vyrábí neb prodává zboží téhož neb podobného druhu nebo provádí výkony téhož neb podobného druhu neb vůbec je podnikavě činným ve stejném nebo podobném oboru hospodářském. Za soutěžitele nelze však uznati toho, kdo není podnikatelem, t. j. obchodní zástupce, zastupující podnik, zaměstnance státní a soukromé, osoby nevýdělečně činné, pokud neprovozují podniky výdělečné atd. (Viz Nekalá soutěž Dr. Leop. Hamanna). Protože žalobce není podle vlastního udání podnikatelem, nýbrž agentem, není ani soutěžitelem a není též oprávněn podle shora citovaných ustanovení zákona a podle názoru soudu k podání žaloby pro nekalou soutěž. Proto soud se nezabýval dále ani otázkou požadované náhrady, jež nebyla blíže označena a doložena, ani otázkou, zda žalobce jest příslušníkem Československé republiky, či cizincem, a zda má podnik v tuzemsku a zda se může domáhati ochrany zákona o nekalé soutěži a žalobu pro nedostatek aktivního oprávnění žalobcova zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Ochrana zákona o nekalé soutěži je propůjčena zpravidla jen soutěžitelům. Jím může býti podle § 46 tohoto zákona jen podnikatel, t. j. osoba, která provozuje samostatně hospodářskou činnost za účelem zjednání trvalého zdroje příjmů, a to buď zhodnocováním zboží nebo výkonů. Tento podnikový ráz schází činnosti, kterou vyvinují soukromí zaměstnanci ve službách určitého podniku. Neboť nejsou činnými samostatně, t. j. na vlastní účet a nebezpečí, nýbrž v odvislosti od podniku, v jehož službách jsou a který z jejich činnosti těží veškeré prospěchy, musí však nésti též případné nepříznivé výsledky činnosti svých zaměstnanců. Při tom jest lhostejno, zda a v jakém rozsahu jest snad zaměstnanec pověřen též zastupováním zaměstnavatele, takže ani udělením prokury (čl. 41 obch. zák.) nestává se samostatným podnikatelem, tím méně ustanovením k provozování celé obchodní živnosti jako obchodní zmocněnec (čl. 47 obch. zák.). Z těchto důvodů nelze uznati odvolatele za soutěžitele ve smyslu zákona, i kdyby byl generálním zástupcem firmy H., jehož, působnost se nevztahuje jen na území republiky Československé, nýbrž i na území republiky Polské a který zaměstnává podzástupce; neboť i činnost těchto přichází k dobru a na újmu firmy H. a nikoliv žalobcovu. Nelze tudíž spatřovati kusost řízení v tom, že nebyly provedený důkazy o tom, že žalovaný jako generální zástupce cizozemské firmy zaměstnává podzástupce, kteří pro něho pracují.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice k novému jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Dovolání, jež napadá rozsudek odvolacího soudu z do volacích důvodů čís. 2 a 4 § 503 c. ř. s. nelze upříti oprávnění. Soudy nižších stolic zamítly žalobu z toho důvodu, že dovolatel není soutěžitelem podle § 46 zákona o nekalé soutěži, poněvadž jej jako obchodního zástupce nelze považovati za podnikatele. Tomuto názoru by bylo přisvědčiti, kdyby bylo zjištěno, že dovolatel jest obchodním pomocníkem ve službách firmy H. v Drážďanech. To se však nestalo. Obchodní zástupce (jednatele), kteří nejsou ve službách některého živnostníka, jest považovati za samostatné obchodníky, již nesou risiko svého podnikání a tudíž za podnikatele (§ 59 c) živnostenského řádu) a soutěžitele podle § 46 zákona o nekalé soutěži. Tento zákon se vztahuje na veškeré samostatně provozované hospodářské živnosti nesoucí se ke zdroji příjmů zhodnocováním zboží nebo výkonů. Podléhají mu tedy i obchodní podniky, mezi něž jest řaditi i s nimi souvisící živnosti pomocné, na př. činnost dohodců, sprostředkovatelů atd. (srovnej Dr. Zdeněk Matouš, Zákon o nekalé soutěži str. 10). Bude proto především zapotřebí zjistiti příslušný skutkový podklad, by mohlo býti spolehlivě usuzováno, zdali dovolatel jest samostatným obchodníkem čili nic. Dospěje-li procesní soud základem tohoto zjištění k úsudku, že dovolatele třeba považovati za podnikatele a soutěžitele, bude ovšem také zapotřebí, aby se zabýval ostatními tvrzeními a námitkami stran rozhodnými pro řešení sporu.

Citace:

č. 12404. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 318-320.