Čís. 12553.

Jako prozatimní opatření nelze voliti prostředky, jimiž by bylo zasahováno do věcí spadajících do oboru veřejné správy, a nelze přikazovati nebo zakazovati úkon, o němž jen pořadem správních úřadů lze rozhodnouti.
Nelze povoliti prozatímní opatření, jež není vynutitelné.
K zajištění nároku ohrožené strany, aby odpůrce jakožto pronajímatel za účelem splnění povinnosti podle § 1096 obč. zák. zažádal o dodatečné schválení přestavby místností obývaných ohroženou stranou, ač stavebním úřadem mu bylo přikázáno, aby přestavbu uvedl v předešlý stav, nelze se domáhati prozatímního opatření, aby odpůrci bylo zapovězeno, by nedal místnosti do původního stavu.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1933, R II 129/33.)
Městská stavební komise v M. na Moravě zjistivši, že v domě manželů A-ových byla z pokoje bez přihlášení a úředního povolení zřízena obchodní místnost, dala majitelům domu příkaz, by tuto obchodní místnost uvedli do konce roku 1932 do původního stavu. Nájemci oné místnosti, manželé W-ovi, žalovali pronajímatele, by místnosti jim pronajaté byly ponechány v původním stavu a by žalovaní byli uznáni povinnými, zažádati o dodatečné schválení přestavby pokoje v obchodní místnost. K zajištění tohoto nároku navrhli žalující proti žalovaným povolení prozatímního opatření toho obsahu, by žalovaným bylo zapovězeno, by nic nepodnikali k tomu účelu, aby uvedli obchodní místnost do původního stavu, zejména, by nezazdili dveře do obchodní místností. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil, rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Důvody: Městská stavební komise zjistila, že v domě žalované strany byla z jednoho pokoje bez přihlášení a úředního povolení zřízena obchodní místnost, a dostala žalovaná strana administrativní příkaz, by tuto obchodní místnost dala do konce roku 1932 do původního stavu. S otázkou, zda tento příkaz žalované straně byl udělen právem či neprávem, nemůže se soud zabývati, avšak o tom, že městský stavební úřad byl příslušný k vydání takového příkazu, nemůže býti nejmenší pochybnosti. Vzhledem k tomu stihá žalovanou stranu povinnost, by příkazu vyhověla. Žalující strana žádá o povolení prozatímního opatření toho obsahu, že žalované straně se zapovídá, by nic nepodnikala k tomu účelu, by dala obchodní místnost do původního stavu. Žalující strana žádá tedy, by soud byl nápomocným k tomu, by příkaz stavebního úřadu nebyl splněn. Je na bíle dni, že soud není oprávněn prozatímním opatřením něco naříditi za tím účelem, by strana nesplnila úřední příkaz. Navržené prozatímní opatření odporuje přímo úřednímu příkazu, jím má býti dosaženo, by úřednímu příkazu nebylo vyhověno, a vzhledem k tomu se jeví býti navržené prozatímní opatření nepřípustné a nemožné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nárok ohrožené strany spočívá v tom, by odpůrci jakožto pronajímatelé za účelem splnění povinností podle § 1096 obč. zák. zažádali o dodatečné schválení přestavby místností obývaných ohroženou stranou, ač městským stavebním úřadem jim bylo přikázáno, by přestavbu pokud se týká obchodní místnosti do konce roku 1932 uvedli v předešlý stav. K zajištění tohoto nároku navrhovala ohrožená strana, by odpůrcům bylo zapovězeno, by nedali obchodní místnost do původního stavu a aby nezazdili dveře do obchodní místnosti. Žádají tedy zřejmě, jak správně rekursní soud vystihl, by soud dal odpůrcům zákaz, aby příkaz stavebního městského úřadu nesplnili. Prostředky k zajištění nepeněžitých nároků nejsou v § 382 ex. ř. sice výčetmo uvedeny, nýbrž mají býti podle účelnosti a povahy jednotlivého případu určeny. Soud nemůže však voliti takové prostředky, jimiž by zasahoval do věcí spadajících do oboru veřejné správy a přikazovati neb zakazovati úkon, o němž jen pořadem správních úřadů lze rozhodnouti. Mimo to, má-li prozatímní opatření dosáhnouti zákonného účelu, musí býti, jakž patrno z § 384 ex. ř. vynutitelné, čehož by v souzeném případě nebylo, poněvadž by tím nebylo zabráněno nucenému výkonu opačného příkazu stavebního úřadu. Otázka, zda odpůrci, nepodavše zavčas žádost o dodatečné schválení přestavby, zavinili, že jim stavební úřad dal příkaz k navrácení přestavby do původního stavu, nepadá v úvahu, poněvadž nejde o zajištění nároku na náhradu škody.

Citace:

č. 12553. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 562-563.