— Čís. 12479 —
414
Čís. 12479.
Úmluva, podle níž se žena pro případ, že uzavře manželství s mužem, jehož manželství tehdy ještě nebylo rozloučeno, vzdala pense ve prospěch tehdejší mužovy manželky, aby umožnila rozluku — příčí se dobrým mravům.
(Rozh. ze dne 30. března 1933, Rv II 759/31.)
Žalobkyně Rozálie K-ová uzavřela se svým bývalým manželem Antonínem K-em, ředitelem měšťanské školy, pro případ zamýšlené rozluky manželství notářský spis ze dne 10. května 1922, podle něhož se Antonín K. zavázal, že neuzavře po rozluce nový sňatek, leda že se jeho budoucí druhá manželka výslovně a závazně vzdá pro případ úmrtí Antonína K-a a v případě, že by sama svůj učitelský plat nebo pensi nepobírala, nároku na polovici pensijních požitků po Antonínu K-ovi ve prospěch žalobkyně, dále, že se vzdá budoucí manželka Antonína K-a nároku na celou pensi ve prospěch žalobkyně pro případ, že by Antonín K. zemřel před červnem 1925, a i v tom případě, že by sama pobírala učitelský plat nebo svou pensi. Manželství žalobkyně s Antonínem K-em bylo pak rozloučeno, a druhá jeho manželka Karla K-ová — Čís. 12480 —
415
ve smyslu notářského spisu podepsala prohlášeni ze dne 28. června 1922, jímž se vzdala nároků na pensi po Antonínu K-ovi ve prospěch žalobkyně. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně Rozálíe K-ová na žalované Karle K-ové vyplacení polovice pense za dobu od 6. listopodu 1928 (den úmrtí Antonína K-a) do dne podání žaloby. Žaloba byla zamítnuta soudy všechtří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatelka opírá žalobní nárok o prohlášení žalované ze dne 28. června 1922, kterým se žalovaná pro případ, který pak nastal, že uzavře sňatek s Antonínem K-em, ředitelem měšťanské školy, tehdy ještě manželem žalobkyně, vzdala pense po něm ve prospěch žalobkyně, jakožto dřívější manželky Antonína K-a. Jak se v prohlášení uvádí, bylo prohlášení dáno žalovanou ke splnění závazku, který učinil Antonín K., když jednal se žalobkyní o rozluku jejich manželství, v notářském spise ze dne 10. května 1922, závazku toho obsahu, že Antonín K. neuzavře po zamýšlené rozluce nový sňatek, leč že se budoucí druhá manželka vzdá pense po něm ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně, bráníc se ve sporu námitce žalované proti žalobnímu nároku, že prohlášení ze dne 28. června 1922 pokud se týče vzdání se pense je neplatné, protože se stalo bezplatně, je darováním, avšak bez nutné formy notářského spisu, uvedla, že to nebylo bezplatné darování, neboť protiplněním byl prý její sňatek s Antonínem K-em a tím její budoucí hmotné a hospodářské zajištění. Tomuto prohlášení žalobkyně nelze rozuměti jinak, než, jak se ostatně také podává z notářského spisu v souvislosti s prohlášením žalované ze dne 28. června 1922, že žalobkyně za postup pense v její prospěch učiněný v uvedeném prohlášení vzdala se manželství s Antonínem K-em, a aby umožnila, případně ulehčila uzavření sňatku mezi ním a žalovanou, svolila k rozluce svého manželství s K-em. Prohlášení žalované ze dne 28. června 1922 se vzdáním se pense byl tedy výkup svolení žalobkyně k rozluce, úplata za ně. Avšak takové ujednání, mající za účel ulehčení, případně umožnění rozluky příčí se, posuzováno shlediska, s kterého zákon nazírá na manželství, dobrým mravům a veřejnému řádu, který žádá, by manželství bylo pokud možno zachováno. Je proto prohlášení ze dne 28. června 1922 jako dobrým mravům se příčící nicotné (§ 879 obč. zák.), vzdání pense v něm obsažené ve prospěch žalobkyně je neplatné a žalobní nárok o ono prohlášení opřený je neopodstatněný.