Čís. 12574.


Odepřel-li kupitel spolupůsobiti ke splnění kupní smlouvy, jež bylo podmínkou splatnosti kupní ceny, neodvolav včas zboží nebo nesloživ včas záruční listinu, zmařil tím placení samo a byl v prodlení s placením. Prodatel může tu uplatňovati nárok na náhradu škody podle čl. 354 obch. zák. jen, prodal-li zboží podle čl. 343 obch. zák.
(Rozh. ze dne 4. května 1933, Rv I 9/32.)
Žalující firma, prodavší žalovanému měď, domáhala se na něm náhrady škody, ježto žalovaný neodvolal koupenou měď ve lhůtě mu dané. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatelka uplatňovala v žalobě nárok na náhradu škody ve výši kursovní diference, poněvadž žalovaný neodvolal koupenou měď ve lhůtě mu dané. Tím však nemohla nastati škoda žalobkyní tvrzená, kdyby jíž byla zaplacena bývala kupní cena. Příčinu škody jest spatřovati právě v tom, že žalovaný nezaplatil včas ujednanou kupní cenu. I když dovolatelka nemusila nabízeti žalovanému zboží před složením záruční listiny, nebyl by žalobní nárok opodstatněn. Neodvolal-li žalovaný včas zboží nebo nesložil-li včas záruční listinu, odepřel tím své spolupůsobení nutné pro splnění kupní smlouvy a, poněvadž toto spolupůsobení bylo podmínkou splatnosti kupní ceny, zmařil tím žalovaný placení samo a byl tudíž v prodlení s placením (sr. kom. Staub-Pisko čl. 354 § 7). Je-li tomu tak, mohla dovolatelka uplatňovati nárok na náhradu škody podle čl. 354 obch. zák. jen, kdyby byla prodala zboží podle čl. 343 obch. zák., což se však nestalo. Ono zákonné ustanovení dává prodateli jen nárok na náhradu konkrétní škody, která vzejde podle vykonaného prodeje, nárok na náhradu jiné škody prodatel nemá (sr. rozh. sb. čís. 8369). Dovolatelka nepopírá, že sporná kupní smlouva byla na jej i straně obchodem, a jest proto dle čl. 277 obch. zák. použíti ustanovení čl. 354 obch. zák. na oba smluvníky, poněvadž z čl. 354 obč. zák. nevyplývá opak. Dovolatelka jest proto na omylu, domnívajíc se, že věc měla býti posouzena podle předpisů § 918 a násl. obč. zák. Žalobní nárok postrádá právního podkladu.
Citace:
č. 12574. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 595-596.