Čís. 12398.

Důvody pro odklad exekuce jsou vyjmenovány v § 42 ex. ř. výčetmo.
Není důvodem odkladu exekuce podle § 42, čís. 1, 2 a 5 ex. ř., podal-li povinný u soudu, jenž vydal směnečný platební příkaz, návrh na opětné doručení směnečného platebního příkazu k vlastním rukám, poněvadž prý doručné lístky byly sfalšovány a platební příkaz se nestal pravoplatný.
(Rozh. ze dně 25. února 1933, R I 108/33.)
Návrh na odklad exekuce vedené na základě směnečného platebního příkazu, odůvodňovali povinní tím, že doruční lístky směnečného platebního příkazu byly sfalšovány a že se směneční platební příkaz nestal pravoplatný. Soud prvé stolice povolil odklad exekuce, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurenti žádali o odklad exekuce podle § 42 č. 1, 2 a 5 ex. ř. a uváděli jako důvod odkladu exekuce návrh učiněný u okresního obchodního soudu na opětovné doručení směnečného platebního příkazu ze dne 29. srpna 1929 k vlastním rukám, poněvadž prý doruční lístky byly zfalšovány (a jak v dovolacím rekursu se tvrdí i směnka) a platební příkaz se nestal pravoplatný. Sami však uznávají, že důvody pro odklad exekuce jsou v § 42 ex. ř. vyjmenovány výčetmo; nelze se proto od nich uchýliti, aniž jich obdobně použiti na jiné případy, ano jde o právo formální, jehož ustanovení jest vykládati přesně. Že nejde o odkládací důvod; § 42 čís. 1 ex. ř., pod který spadá žaloba o zmatečnost podle § 529 cřs., připouštějí rekurenti sami a nedostatek ten nelze odstraniti tim, že proti směnečnému platebnímu příkazu, který nebyl podle zákona doručen, nemohou žalobu pro zmatečnost podati, poněvadž nejde o pravoplatné rozhodnutí (§ 529 č. 2 c. ř. s.). Nemůže proto shora zmíněný návrh nahraditi žalobu pro zmatečnost. Návrh ten nelze vtěsnati ani pod ustanovení § 42 čís. 2 ex. ř., neboť, ač ustanovení to mluví o domáhání se obnovení řízení, má tím zřejmě pro obor civilního práva na mysli jen Žalobu o obnovu podle § 530 c. ř. s., poněvadž jiný způsob obnovení sporného řízení zákon nezná, a to ani v řízení směnečném. (§ 556 c. ř. s.). A nemůže rovněž shora zmíněný návrh nahraditi žalobu pro zmatečnost a tvořiti důvod odkladu exekuce. Poukazuje-li rekurentka k tomu, že jí hrozí nenahraditelná újma nepovolením odkladu exekuce, přehlíží, že si to zavinila sama, nechavši usnesení o povolení exekuce vejít v právní moc a nepodavši ani žalobu podle § 39 čís. 5 ex. ř., na základě které by byla odkladu exekuce docílila.

Citace:

č. 12398. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 306-307.