Čís. 12256.

Byly-li prodané věci odevzdány tomu, kdo je koupil v tajné plné moci pro jiného, nabyl k nim vlastnického práva zmocněnec, nikoliv zmocnitel. K nabytí vlastnictví zmocnitelem jest zapotřebí, by zmocněnec mu věci odevzdal (§§ 426, 427, 428 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 12. ledna 1933, Rv I 1612/31.)
V exekuční věci proti Janu a Marii K-ovým zabavila žalovaná firma movitosti. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se Barbora K-ová, matka Jana K-a, na žalované firmě nepřípustnosti exekuce, tvrdíc, že Jan K. koupil zabavené svršky pro ni. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Závěr prvého soudu, že Jan K., jednaje v tajné plné moci Barbory K-ové, nabyl vlastnického práva v jejím zastoupení a že plnomocenský poměr jevil plné účinky proti zmocnitelce, kteráž na základě tohoto poměru nabyla vlastnického práva k věcem Janem K-em objednaným, jest právně pochybený. Především jest směrodatné, kdo věci, o jichž vybavení jde, objednal, zaplatil, převzal a v čí držení byly. Ze zjištění soudu zřejmo, že se všechny tyto činnosti pokud se týče stav držby stýkají v osobě Jana K-a. Prvý soud zaujímá stanovisko, že Jan K. nabyl vlastnického práva k zabaveným věcem v zastoupení Barbory K-ové. Jest tedy posouditi, jaký vliv má tajná plná moc prvým soudem předpokládaná proti zmocnitelce a třetím osobám. Jest trvati na tom, že proti třetí osobě jest k nabytí odvozeného vlastnictví zapotřebí viditelného nabývacího způsobu. Podle § 425 obč. zák. lze vlastnictví, k němuž má kdo z koupě neb jinak právní důvod, nabýti jen právním odevzdáním a převzetím, t. j. tradicí, kteráž jest věcnou smlouvou o převodu držby věci s vůlí vlastnictví k ní převésti a přijmouti. Bez tradice nelze uchopení se držby osobou k ní oprávněnou spatřovat! v podobném jednání osoby jiné, kteréž tudíž ke vzniku vlastnického práva nestač). V souzeném případě měl a má Jan K. zabavené věci ve svém krámě v držení, nikdy je své matce Barboře K-ové, 81leté stařeně a soukromnici, tedy osobě žádnou živnost neprovozující nepředal, na věcech těch není viditelných znamení, z nichž by bylo lze zřejmě poznati, že by byly vlastnictvím Barbory K-ové, takže nutno dospěti jen k závěru, že jsou věci ty ve vlastnictví Jana K-a, jemuž Barbora K-ová k jich opatření pro synovu živnost poskytla jen peněžité prostředky. Z předeslaného pak nutně vyplývá, že »vlastnictví« Barbory K-ové ve zjištěních rozsudku postrádá právního podkladu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud se týče právního posouzení věci, tvrdila dovolatelka původně v žalobě, že koupila zabavené věci od R-a, a byvši slyšena jako strana, udala, že zabavené věci jsou jejím vlastnictvím, že je objednal její syn, že je zaplatila z peněz, které dostala od své dcery z Ameriky, a že účty jsou vystaveny na její jméno. Z toho vyplývá, že dovolatelka uplatňovala právo vlastnické k zabaveným věcem, jež prý činí exekuci vedenou žalovanou na tyto věci nepřípustnou. Dovolatelka však nikdy netvrdila, jakým způsobem nabyla toho práva vlastnického. Nutno přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že nestačí, že dovolatelka dokázala, že věci byly koupeny pro ni, neboť k nabytí práva vlastnického jest zapotřebí také odevzdání koupených věcí (§ 425 obč. zák.). Podle zjištění soudů nižších stolic koupil Jan K. zabavené věci od R-a sice pro Barboru K-ovou, ale vlastním jménem, šlo tedy o tajnou plnou moc. Nejednal s prodavatelem v mezích zjevné plné moci a nabyl tedy práv ze smlouvy s ním uzavřené pro sebe a nikoliv pro dovolatelku (§ 1017 obč. zák.). Byly-li věci odevzdány jemu, nabyl práva vlastnického k nim, a nikoliv dovolatelka. Bylo proto potřebí, by bylo dokázáno, že Jan K. odevzdal věci jím nabyté dovolatelce některým ze způsobů vytčených v § 426, 427 a 428 obč. zák. Stačilo zajisté, by se odevzdání stalo prohlášením (constitutum possesorium). Že se tak stalo, dovolatelka ani netvrdila.

Citace:

Čís. 12256.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 30-31.