Čís. 12300.

Pojišťovací smlouva.
Vyzvání pojistitele ke svolání rozhodčího soudu jest zpravidla uznáním důvodu povinnosti k plnění odškodného.
Nejde však o takovéto uznáni, neuznal-li pojistitel ve vyzvání ke svolání rozhodčího soudu výslovně důvod k plnění, namítaje, že škoda nastala událostí, která není pojištěním kryta, a došlo-li k rozhodčímu výroku na základě výslovné dohody stran, že jím má býti zjednán podklad jen k tomu, by pojistitel mohl učiniti pojistníku nabídku z ochoty a z ohledu na pojistníka jako jeho dlouholetého zákazníka (z kulantnosti).
(Rozh. ze dne 27. ledna 1933, Rv I 1880/31.)
Žalobce byl pojištěn u žalované pojišťovny proti poškození strojů. Na jednom stroji praskl válec a stroj byl téměř úplně zničen. K vyzvání žalované pojišťovny byla k stanovení výše škody věc předložena rozhodčímu, soudu, jenž vynesl výrok, že škoda způsobená žalobci činí 111120 Kč. Žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení 111120 Kč, odůvodňoval žalobce mimo jiné tím, že žalovaná zavedením rozhodčího řízení o výši škody uznala i svou povinnost k náhradě škody. Procesní soud prvé stolice, omeziv řízení na tento důvod žalobního nároku, uznal právem, že žalobní nárok, pokud se zakládal na důvodu, že žalovaná zahájením rozhodčího řízení o výši škody uznala i svou povinnost k náhradě škody, — není po právu a vyslovil, že, nabude-li toto rozhodnutí moci práva, bude pokračováno z úřadu v řízení o dalším žalobním důvodu. Odvolací soud k odvolání žalobce napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde jen o otázku, zda žalovaná pojišťovna mlčky uznala nárok žalobkyně na plnění z pojišťovacích smluv tím, že přistoupila na zjištění výše utrpěné škody rozhodčími. Rozhodnutí čís. 5, 3327, 7263, 8835 a 9015 sb. n. s., na něž se dovolatelka odvolává, a rozhodnutí čís. 10007 sb. n. s., na něž poukazuje odpůrkyně, zásadně tuto otázku neřeší, ba naopak rozhodnutí čís. 5 sb. n. s. mluví proti názoru dovolatelky. Je však souhlasiti s jejím názorem, že vyzvání pojistitele ke svolání rozhodčího soudu pravidelně obsahuje uznání důvodu povinnosti k plnění odškodného, poněvadž příslušnost rozhodčího soudu o výši plnění předpokládá, že důvod plnění je nesporný, jakž plyne z ustanovení § 11 odstavec 2. poslední věta zákona o pojišťovací smlouvě, jež jest podle § 22 téhož zákona nutícím pravidlem potud, že nesmí býti smluvně změněno v neprospěch pojistníka, a jež podle § 167 čís. 3 téhož zákona nabylo účinnosti. Avšak otázku, zda tím pojistitel učinil mlčky projev, že uznává smluvní důvod plnění, je řešiti s hlediska § 863 obč. zák., jenž předpokládá, že nevznikají pochybnosti o mlčky učiněném projevu. V souzeném případě však jsou nejen vážné pochybnosti o tom, že žalovaná strana uznala důvod plnění, nýbrž přímo je vyvráceno, že tak učinila, a to zjištěním, že výslovně neuznávala důvod k plnění, namítajíc, že škoda povstala výbuchem, která není pojištěním ani požárním ani proti poškození strojů kryta, a zjištěním, že k rozhodčímu výroku došlo na základě výslovné dohody obou stran, že dají vyšetřit jen výšku škody bez zjištění příčiny škody za tím účelem, aby byl podklad pro »kulantní« řešení případu, a na tom setrval ředitel žalované strany i bezprostředně před započetím rozhodčího řízení dne 14. července 1930 a rovněž i po jeho skončení. Je-li tomu tak, neuznala žalovaná strana smluvní důvod plnění, nýbrž v souhlasu s druhou stranou chtěla míti podklad k tomu, by mohla učiniti pojistníku nabídku z ochoty a z ohledu na žalobce, jako jejího dlouholetého zákazníka (z kulantnosti). Zjištění ona neopírají nižší soudy jen o listiny, nýbrž i o výpovědi všech slyšených svědků, jde proto o zjištění skutečností na podkladě volného hodnocení důkazů, což nelze napadati žádným z dovolacích důvodů výčetmo v § 503 c. ř. s. uvedených, a nezáleží proto na tom, zda překlad zápisníku z téhož dne o rozhodčím výroku neodpovídá co do předmětu rozhodování originálům. Odvolací soud ovšem převzal i zjištění, že žalovaná měla zájem na tom, aby vyšetřena byla výše škody bez ohledu na její stanovisko, které již od prvopočátku celého případu zaujímala, že škodu hraditi nemusí, poněvadž jde o explosi, a to proto, poněvadž jí záleželo na tom v okamžiku, když již věděla, že dojde ke sporu pro odchylné názory obou stran, vyšetřiti výši skutečné škody, by snad později nebyla žalována na náhradu celého papírnického stroje, Z toho však nelze usuzovati na uznání důvodu k plnění, právě naopak nasvědčuje to tomu, že následkem neuznání důvodu plnění počítala jíž se zahájením sporu před řádným soudem, jenž jedině je povolán k rozhodnutí o důvodu plnění. Tím neodňala pojistníku možnost žalovati o náhradu celého papírnického stroje, neboť, zda je žalovaná strana povinna, hraditi pojistníku zcela nebo z části rozhodčím výrokem zjištěnou škodu či zda není povinna hraditi nic, je dosud sporné a rozhodčí soud není ani oprávněn o tom rozhodovati. Že žalovaná strana považovala jen žalobce za vázána rozhodčím výrokem a sebe nikoliv, není zjištěno, naopak výši zjištěné škody 111120 Kč uznávají obě strany.

Citace:

Čís. 12300.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 100-102.