— Čís. 12493 —
440
Čís. 12493.
Likvidátorům družstva, opovídajícim výmaz firmy družstva (podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.) nelze uložiti, by uveřejnili zrušení družstva i v »Ústředním oznamovateli«; stačí, uveřejnili-li zrušení družstva po třikráte v »Úředním listě Republiky československé«.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1933, R I 230/33.)
Rejstříkový soud vrátil likvidátorům společenstva opověď výmazu firmy s tím, by usnesení o rozpuštění společenstva a s tím spojenou výzvu věřitelům, aby se přihlásili, uveřejnili třikráte v Úředním listě Československé republiky a v Ústředním oznamovateli. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Podle § 40 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. musí býti zrušení společenstva po třikráte uveřejněno v listech k tomu určených. K uveřejňování — Čís. 12494 —
441
zápisů do obchodniho rejstříku jsou ustanoveny jednak Úředni list republiky Československé, jednak podle nařízení ze dne 17. června 1919 čís. 397 sb. z. a n. Ústřední oznamovatel. Z toho vyplývá, že usneseni o rozpuštění družstva a s tím spojená výzva věřitelům, aby se přihlásili, musí po třikráte býti uveřejněna v těchto listech a nestačí uveřejnění v Úředním listě Československé republiky. Právem proto prvý soud napadeným usnesením žádá, aby se uveřejnění stalo v obou jmenovaných listech.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc rejstříkovému soudu, jemuž uložil, by, nehledě k důvodům, pro něž byla opověď vrácena, o ní dále po zákonu jednal a ji věcně vyřídil.
Důvody:
Dovolacímu rekursu, pokud vytýká nezákonnost ve smyslu § 46 (2) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. napadenému usnesení potvrzujícímu usnesení soudu prvé stolice, nelze upříti oprávnění. Jde o to, zda rekurent splnil předpisem § 40 družst. zákona uloženou mu povinnost o trojím uveřejnění zrušení družstva v listech určených pro vyhlašování takových zápisů, když zrušení toto bylo likvidátory vyhlášeno ve dnech 4., 6. a 7. června 1931 v »Úředním listě Republiky Československé«, či zda má též další povinnost nižšími soudy mu uloženou, by vyhlášku takovou dal též uveřejniti po třikráte v »Ústředním oznamovateli«, zavedeném vládním nařízením ze dne 17. července 1919, čís. 397 sb. z. a n. Podle názoru dovolacího soudu této druhé povinnosti nemá. Neboť z doslovu § 3 tohoto nařízení plyne, že jen soudy zasílají příslušné zápisy k uveřejnění redakci »Ústředního oznamovatele«, nikoli tedy strany jako osoby soukromé (rozhod. čís. 1239 sb. n. s.). To také připomíná výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 2. července 1921 ve věstníku č. 20, jednající o urychleném zasílání zápisů a sdělení soudy. Neprávem proto uložily nižší soudy likvidátorům povinnost k uveřejnění zrušení družstva v Ústředním oznamovateli.