Čís. 12296.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
S hlediska přípustnosti rekursu proti usnesení odvolacího soudu jest lhostejné, zdali nárok, o kterém měl rozhodnouti odvolací soud, byl věci nepatrnou již od počátku či zdali se ji stal teprve později buď omezením žaloby nebo rozštěpením žalobního nároku v rozsudku prvého soudu. Za nepatrné jest považovati i věci, které jsou jimi v době, kdy bylo podáno odvolání, třebas původně podle žaloby měl předmět sporu hodnotu nad 300 Kč.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1933, R I 30/33.)
Žalobce zažaloval u pracovního soudu 645 Kč 50 h. Pracovní soud přisoudil žalobci 386 Kč 90 h, co do zbytku 255 Kč 60 h žalobu zamítl. Odvolací soud odmítl odvolání žalobcovo vzhledem k předpisu § 28 zákona o pracovních soudech, ježto hodnota předmětu odvolacího řízení nepřesahuje 300 Kč.
Nejvyšší soud odmítl rekurs.
Důvody:
Podle § 28 odst. (1) zákona ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n., lze se ve sporech, ve kterých hodnota předmětu není vyšší než 300 Kč, odvolati z rozsudku pracovního soudu jen za podmínek tam vytčených. V § 31 jest ustanoveno, že o odvoláních podle § 28 odst. (1) rozhoduje odvolací soud v neveřejném zasedání usnesením s konečnou platností. Jest proto především zkoumati, zda v souzené věci jde o spor, jehož předmět nemá hodnotu vyšší než 300 Kč, tudíž o věc nepatrnou, a zdali podle toho má napadené usnesení odvolacího soudu konečnou platnost. S hlediska přípustnosti rekursu proti usnesení odvolacího soudu jest lhostejné, zdali nárok, o kterém měl rozhodnouti odvolací soud, byl věcí nepatrnou již od počátku, či zdali se jí stal teprve později buď omezením žaloby nebo rozštěpením žalobního nároku rozsudkem prvého soudu. Za nepatrné jest s uvedeného hlediska považovati i věci, které jsou jimi v době, kdy bylo podáno odvolání, třebas původně podle žaloby měl předmět sporu hodnotu vyšší než 300 Kč. (Viz rozhodnutí čís. 7158 a 9760 sb. n. s.) Účel ustanovení § 31 zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. jest stejný jako účel předpisů §§ 517 poslední odstavec a 502 druhý odstavec c. ř. s., aby totiž ve věcech nepatrných byl nejvyšší soud ušetřen rozhodování vůbec. V tom směru bylo ustanovení § 31 zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. recipováno z § 30 zákona o živnostenských soudech ze dne 27. listopadu 1896 čís. 218 ř. z., jak jest uvedeno v důvodové zprávě vládního návrhu zákona o pracovních soudech (tisk senátu 352/1930). V souzeném sporu bylo sice žalováno o 645 Kč 50 h, tedy o hodnotu vyšší než 300 Kč, avšak rozsudkem soudu prvé stolice byl žalobní nárok rozdělen tak, že mu bylo co do částky 386 Kč 90 h vyhověno, kdežto s částkou 255 Kč 60 h byl zamítnut. Odsuzující část prvého rozsudku nabyla právní mocí a žalobce napadl onen rozsudek odvoláním jen potud, pokud jím byla zamítnuta jeho žalobní žádost co do částky 255 Kč 60 h, jež nepřevyšuje hranicí 300 Kč, stanovenou v § 28 odst. (1) zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. Odvolací soud rozhodoval tudíž o odvolání ve sporu, ve kterém hodnota předmětu v době, kdy bylo podáno odvolání, nebyla vyšší než 300 Kč, takže jeho usnesení o něm má podle § 31 zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. platnost konečnou, ať vyznělo jakkoliv. Z toho plyne, že rekurs proti napadenému usnesení jest zákonem vyloučen, pročež jej bylo podle § 526, druhý odstavec c. ř. s. a § 36 (2), druhá věta zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. odmítnouti jako nepřípustný.

Citace:

Čís. 12296.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 95-96.