Čís. 12580.

Knihovní poznámkou vnucené správy (odevzdáním nemovitosti vnucenému správci) pozbývá právního účinku postup nájemného dospívajícího teprve po zápisu poznámky (po odevzdání nemovitosti).
(Rozh. ze dne 5. května 1933, R I 386/33.)
K návrhu dlužníka zrušil soud prvé stolice exekuci vnucenou správou nemovitosti, povolenou československému státu k vydobytí daňové pohledávky. Důvody: Dlužník navrhl zrušení vnucené správy tvrdě, že nelze očekávati docílení výtěžku, kterého by bylo lze upotřebiti k uspokojení vymáhající strany. Úhrnný výtěžek z nemovitosti činí prý ročně Kč 22148.—. Tento výtěžek jest prý postoupen z části hypotekárním věřitelům k zapravení nezaplacených starých a běžných úrokových splátek, z části Anně N-ové ke krytí běžných jejích mzdových pohledávek za obstarání správy, dohlížení a udržování nemovitosti v dobrém stavu. I kdyby však tomu tak nebylo a povinná strana měla by právo volně nakládati s výtěžkem z činží, bylo by zaplatiti z ročních příjmů především správní výlohy ve výši asi 13500 Kč. Ze zbytku asi 8700 Kč bylo by zaplatili napřed úroky z předcházejících hypoték ročních 31000 Kč, takže za žádných okolností nelze očekávati výtěžek, který by mohl býti upotřeben ke krytí vymáhané pohledávky. Rekursní soud zamítl návrh dlužníka na zrušení exekuce. Důvody: Názoru prvého soudu, že od vnucené správy nelze delší dobu očekávati výtěžek, kterého by bylo lze použíti k uspokojení vymáhajícího věřitele, nelze přisvědčiti proto, že povinný sám připouští, že čistý výtěžek z činže činí ročně 8677 Kč. Okolnost, že hypotekárním věřitelům byla postoupena dokonce i činže, která se stane teprve budoucně, tedy za vnucené správy, splatná a že ani tato činže nedosáhne výše hypotekárních úroků, nemůže odůvodniti zrušení vnucené správy. Vnucená správa se vztahuje následkem své absolutní povahy podle § 103 ex. ř. na všechny výtěžky z nemovitosti, kromě těch, na které již třetí osoby nabyly práv, tedy kromě již splatných činží, které byly postoupeny hypotekárním věřitelům (Neumann, str. 403). Činže, které teprve v budoucnosti se stanou splatnými, zůstanou předmětem vnucené správy, i když byly dříve postoupeny třetím osobám, neboť toto právo třetích osob není věcným právem a nepřekáží vnucené správě. Roční činže, které zůstávají předmětem vnucené správy, dosahují však značné výše a, poněvadž jde o daně, které podle § 120 čís. 1 ex. ř. jest zapraviti z výtěžku nemovitosti v prvém pořadí, není vyloučena možnost, ze vymáhající věřitelka aspoň částečně dosáhne z vnucené správy uspokojení a zrušení vnucené správy se proto nejeví podle § 129 ex. ř. odůvodněným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs se odkazuje na v podstatě správné důvody rekursního rozhodnutí, k nimž se dodává, že, pozbývá-li knihovní poznámkou vnucené správy pokud se týče odevzdáním nemovitosti vnucenému správci právního účinku exekuce, povolená před zahájením vnucené správy na nájemné, splatné teprve budoucně (úř. sb. čís. 240, zdejší rozhodnutí R II 32/33, čís. 12472 sb., a stejně Neumann, Komentář k ex. ř., 1928, str. 404 u § 103 a str. 439 u § 119), platí to tím spíše o postupu nájemného, dospívajícího teprve po zápisu poznámky pokud se týče po odevzdání nemovitosti. Poukazuje-li dovolací rekurent k tomu, že jde o staré daňové nedoplatky, jež nepožívají nároku na přednostní uspokojení, pokud se týče, že z exekučního návrhu neplyne, že jde o daně ne starší tří let, a že vymáhající věřitel nic takového netvrdil, přezírá, že návrh na zrušení exekuce učinila povinná strana a že proto na ní bylo, by v prvé stolici uvedla vše, oč návrh opírá, a tedy také okolnost teprve nyní přednesenou, že exekucí se dobývají staré daňové nedoplatky, na které by se nedostalo ani, kdyby postup budoucího nájemného nebyl účinný.

Citace:

č. 12580. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 602-603.