— Čís. 12486 —
428
Čís. 12486.
Služební poměry železničních zaměstnanců.
Výnosem ředitelství státních drah, jímž byl zaměstnanec jmenován výpomocným traťmistrem, s tím, že mu bude přiznána stabilisace, vykoná-li včas a úspěšně zkoušku, nebyla mu přiznána stabilisace pod podmínkou, že včas vykoná zkoušku pro traťmistry.
Nárok na stabilisaci v kategorii podúřednické jest zvláštním právním nárokem. Onen výnos, jenž se zmiňuje o budoucí stabilisaci, nemá právní povahu pravotvomého personálního opatření, zakládajícího již nárok (nabyté právo) na stabilisaci v podúřednické kategorii definitivního traťmistra pod podmínkou, že včasně vykoná traťmiskovskou zkoušku, ani právní účinky přiznané personálním opatřením vydaným v mezidobí od 1. ledna 1926 do 9. března 1927 podle § 159 (2) vl. nař. ze dne 5. března 1927 čís. 15 sb. z. a n. Dnem účinnosti tohoto nařízení pozbyl onen výnos platnosti.
(Rozh. ze dne 31. března 1933, Rv I 2114/31.)
Žalobce byl dne 1. dubna 1920 přijat do služeb bývalé Ústecko-Teplické dráhy (zkráceně Ú. T. D.) jakožto provisorní traťmistr. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na českosl. železničním eráru, by žalovaný byl uznán povinným přiznati žalobci stabilisaci v kategorii traťmistrů se zpětnou platností od 1. července 1925. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Výnos ministerstva železnic ze dne 29. dubna 1926 čís. 19217 připustil, aby podúředničtí čekatelé Ú. T. D. byli jmenováni definitivními podúředníky, nebo zřízenci státních drah, jestliže mimo jiných podmínek vykazovali k 1. červenci 1925 započítatelnou služební dobu rovnající se lhůtě stanovené pro t. zv. intimaci výnosem ministerstva železnic ze dne 27. března 1922 čís. 12104, jak tomu nasvědčuje bod 1 a) a druhý odst. bodu 2 výnosu čís. 19217/26. V důsledku toho mohli býti účastni úpravy služebního poměru podle výnosu čís. 19217/26 jenom ti podúředničtí čekatelé bývalé Ú.-T. D., kteří přicházeli v úvahu pro zařazení do těch kategorií, které jsou uvedeny ve výnosu min. žel. čís. 12104/22 nebo nanejvýše ještě vé výnosu min. žel. ze dne 10. července 1922 čís. 34802, který je dodatkem k výnosu 12104/22. V těchto výnosech nemluví se však vůbec o kategorii traťmistrů a z toho důvodu nemohl proto žalobce jen na základě výnosu min. žel. čís. 19217/26 býti jmenován traťmistrem podúředníkem státních drah. Žalobce tudíž nesplnil veškeré podmínky, by mohl býti jmenován definitivním traťmistrem podle výnosu min. žel. čís. 19217/26. V důsledku nové úpravy podle výnosu min. žel. ze dne 23. srpna 1921 čís. 47603 bylo lze počínajíc 1. lednem 1921 přijmouti uchazeče o místa traťmistrů, případně je ustanoviti jen jako úřednické čekatele, státu III a, žalobce však nevyhovoval předpisu o ustanovení úřednickém státu III a, jelikož nemá příslušného předběžného vzdělání (má tři třídy měšťanské školy). Jestliže státní správa železniční jmenovala jiné zaměstnance definitivními traťmistry podúředníky, nemůže to založiti pro žalobce nárok proti železniční správě. Tato chtěla žalobci výměrem ředitelství ze dne 5. března 1927 čís. 1062/3-1 vyjiti vstříc a — Čís. 12486 —
429
přiznati mu stabilisaci od 1. července 1925, vykoná-li do 31. srpna 1927 předepsanou zkoušku pro traťmistry. Ač žalobce tomuto požadavku vyhověl — byť ne do 31. srpna 1927, nýbrž bez své viny teprve 10. září 1927 — byl tento úmysl znemožněn železniční správě vládním nařízením ze dne 5. března 1927 čís. 15 sb. z. a n. Nelze naprosto souhlasiti s názorem žalobcovým, že zejména shora uvedený výměr čís. 1062/3-1 byl nějakým opatřením ve smyslu § 150 vl. nař. čís. 15/27 sb. z. a n., neboť výměr ten zřejmě byl jen disposicí, vyjadřující úmysl železniční správy, jak se zařídí ohledně stabilisace žalobcovy. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Rozhodnutí sporu závisí na vyřešení otázky, zda má žalobce po vydání nařízení čís. 15/1927 sb. z. a n. (vyhlášeno 9. března 1927) nárok na stabilisaci (na jmenování definitivním traťmistrem) s účinkem od 1. července 1925 na základě výnosu min. žel. ze dne 29. dubna 1926 čís. 19217-pres./1, pokud se týče, zda je železniční správa povinna splniti to, co bylo žalobci slíbeno vyřízením ředitelství státních drah Praha-Sever ze dne 5. března 1927 čís. 1062/3-1-27; (ředitelství tomu bylo dáno výnosem min. žel. ze dne 16. února 1927 čís. 53981 Pres. 1926 zmocnění, by žalobce byl jmenován traťmistrem č. s. d, — podúředníkem —, a na základě toho byl žalobce jmenován oním vyřízením výpomocným traťmistrem s tím dalším doložením, že mu bude přiznána stabilisace s platností od 1. července 1925, vykoná-li do šesti měsíců, t. j. do 31. srpna 1927 zkoušku pro trafmistry u státních drah předepsanou). S těchto hledisek jest posuzovati odvolací důvody. Pro spor není závažný výnos min. žel. ze dne 23. května 1921 čís. 47603 o přijímacích podmínkách u růzhých kategorií železničních zaměstnanců, an žalobce byl přijat k Ú. T. D. jako traťmistr-čekatel před vydáním výnosu a byl převzat po sestátnění dráhy státní železniční správou. V tomto bodu lze souhlasiti s odvolatelem, ale na celkové posouzení věci to nemá vlivu. Žalobci odepřeno bylo a odpírá se ustanovení definitivním traťmistrem, ač bylo přislíbeno citovaným vyřízením čís. 1062/27 ředitelství státních drah Praha-Sever, poněvadž po nastoupení platnosti nař. čís. 15/1927 zrušen byl výnos čís. 19217/26 podle ustanovení §§ 62 a 149 nového nařízení a onen slib měl základ jen ve výnosu čís. 19217/26; jen kdyby žalobce byl vykonal zkoušku pro traťmistry státních drah do 1. dubna 1925, mohl by býti jmenován i po vejiti nového nařízení v platnost, kteráž podmínka však u žalobce scházela. Netřeba také zkoumati význam citace výnosu čís. 12104/22 ve výnosu čís. 19217/26, ano nelze vůbec již použiti u žalobce předpisu poslednějšího výnosu. Žalobce do vejití nařízení čís. 15/27 v platnost nebyl stabilisován a proto přislíbená stabilisace ve vyřízení čís. 1062/27 není personálním opatřením, které by zůstalo v platnosti podle § 150 nař. čís. 15/27. Ono přislíbení není smluvně převzatý závazek a žalobce z něho práva nenabyl; státní žel. správa stanoví podmínky služebního poměru jednostranně, zaměstnanec nenabývá nároku před skutečným jmenováním z takového všeobecného předpisu. Když nařízení čís. 15/27 stanovilo jiné podmínky a zrušilo předpisy výnosu čís. 19217/26, nemůže se žalobce dovolávali splnění onoho slibu stabilisace ve vyřízení čís. 1062/27; jmenování na podkladě výnosu čís. 19217/26, o které se slib onen opíral, je vzhledem na nařízení čís. 15/27 již nemožné. Tomu — Čís. 12486 —
430
nevadí, že žalobce byl připuštěn ku zkoušce i po vydání nař. čís. 15/27 neboť tím se nezměnila pravidla pro jeho stabilisaci podle nového nařízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dospěl-li odvolací soud k právnímu závěru, že výnosu ministerstva železnic ze dne 29. dubna 1926 čís. 19217 pres. nelze vůbec u žalobce použiti, nemělo pro rozhodnutí sporu významu zabývati se výkladem a významem ustanovení bodu I a) tohoto ministerského výnosu. Dovolací soud schvaluje tento závěr odvolacího soudu, odkazuje ke správným v podstatě důvodům napadeného rozsudku a připomíná k dovolacím vývodům, dolíčujícím důvod právní mylnosti (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), ještě toto: Výnosem ředitelství státních drah Praha-sever ze dne 5. března 1927 čís. 1062/27 byl sice žalobce jmenován výpomocným traťmistrem, avšak o jeho stabilisaci v kategorii traťmistrů se zpětnou platností od 1. července 1925, jejíž přiznání se žalobou domáhá, nebylo tímto výnosem ještě rozhodnuto a dovolání mylně vykládá odst. 4 tohoto výnosu v ten smysl, že prý žalobci byla jím již přiznána stabilisace se zpětnou platností od 1. července 1925 pod výminkou, že vykoná ve stanovené lhůtě zkoušku. Výnos nepraví, že se žalobci přiznává stabilisace pod podmínkou, že vykoná včas zkoušku pro traťmistry, nýbrž že mu bude přiznána stabilisace, vykoná-li včas a úspěšně zkoušku. Právě použitím budoucího času výnos zřetelně vyslovuje, že o jeho stabilisaci bude ještě později rozhodováno a že dává mu jen na vědomí, jak bude později postupováno v případě, když zkoušku včas a s úspěchem vykoná a dále v případě, nevykoná-li zkoušku včas. Dovolání též mylně dovozuje, že jmenování žalobce pouze výpomocným traťmistrem s denním platem 15 Kč 30 h jest prý jen součástí provedení stabilisace v kategorii traťmistrů, neboť nárok na stabilisaci v kategorii podúřednické se zpětnou platností od 1. července 1925, t. j. na ustanovení definitivním traťmistrem jest zvláštním .právním nárokem, o němž — jak již předem bylo zdůrazněno — nebylo ve výnosu čís. 1062/27 rozhodnuto, nýbrž měl býti žalobci přiznán teprve po včasném a úspěšném výkonu zkoušky traťmistrovské. Nelze proto výnosu ze dne 5. března 1927 čís. 1062/1/27 pokud se zmiňuje o budoucí stabilisaci žalobcově přiznati právní povahu pravotvorného personálnjho opatření, zakládajícího již nárok žalobcův (nabyté právo) na stabilisaci v podúřednické kategorii definitivního traťmistra se zpětným účinkem od 1. července 1925 pod podmínkou, že včasně vykoná traťmistrovskou zkoušku, ani právní účinky přiznané personálním opatřením, vydaným v mezidobí od 1. ledna 1926 do 9. března 1927 podle odst. 2 § 150 vlád. nař. ze dne 5. března 1927 čís. 15 sb. z. a n. Podle ustanovení § 149 odst. (1) tohoto vlád. nař. pozbyla dnem účinnosti jeho (§ 150 odst. (1) vl. nař.) platnosti všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech upravených tímto nařízením, tedy i dřívější výnos ministerstva železnic ze dne 29. dubna 1926 čís. 19217 pers., upravující služební poměry podúřednických a zřízeneckých čekatelů, které nově byly upraveny vlád. nař. čís. 15/1927 sb. z. a n. (§§ 43 a 62, srov. §§ 133, 134 a j.). Z vylíčených — Čís. 12487 —
431
úvah vyplývá závěr, že žalobce nemůže svůj žalobní nárok odvozovali ani z výnosu ministerstva železnic ze dne 29, dubna 1926 čís. 19217 pers., ani z výnosu ředitelství státních drah Praha-sever čís. 1062/1/27 — o něž žalobu opírá, ježto výnosy tyto dříve než jich mohlo býti použito na žalobce, totiž po vykonání traťmistrovské zkoušky, pozbyly platnosti.