Čís. 12641.

Prozatímním opatřením k odvrácení hrozící nenahraditelné škody (§ 381 čís. 1 ex. ř.) lze povoliti ohrožené straně to, čeho může dosíci exekucí teprve na základě příznivého pro ni exekučního titulu.
(Rozh. ze dne 26. května 1933, R II 177/33.)
Soud prvé stolice povolil prozatímní opatření zřízením společného správce pro mlýn náležející stranám spoluvlastnicky. Rekursní soud zamítl návrh na zřízení společného správce mlýna. Důvody: Žádané zatímní opatření bylo povoleno k zajištění a až do právoplatného rozhodnutí o nároku, který strana navrhující hodlá uplatňovati na zřízení společného správce podle § 836 obč. zák. Právem stěžovatel proti tomu brojí námitkou, že rozhodnutí toto nemá v zákoně opory. Podle § 381 prvý odstavec ex. ř. má zatímní opatření, jež má býti povoleno, jen účel, by zamezilo, aby vymáhání, po případě uskutečnění domáhaného nároku nebylo zmařeno anebo značně stíženo. Podle povahy věci mohou jako prozatímní opatření jen takové prostředky býti povoleny, které nepředbíhají konečnému rozhodnutí ve věci samé a nemůže zejména zatímním opatřením již býti povoleno všechno to, čeho by strana ohrožená teprve později podle rozsudku pro ni příznivého exekucí mohla dosáhnouti. Podle toho jest naprosto nepřípustné, by nároku, který teprv má býti uplatňován, tudíž jest dosud pochybný a nejistý, již předem zatímním opatřením bylo poskytnuto plné právní uskutečnění, jaké podle právního řádu se přiznává výhradně nárokům již právoplatně zjištěným. Ana navrhovatelka tedy hodlá uplatňovati nárok na zřízení společného správce podle § 836 obč. zák., naprosto jí nemůže býti povoleno k zajištění tohoto nároku zatímním opatřením zřízení tohoto správce.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Výtka, že názor, z něhož vychází rekursní soud při posuzováni věci, nemá opory v zákoně a ve spisech, jest oprávněna. S hlediska § 381 čís. 1 ex. ř., s něhož rekursní soud řešil otázku oprávněnosti návrhu stěžovatelčina o prozatímním opatření, by ovšem obstál názor vyslovený rekursním soudem v napadeném usnesení a měl by také oporu v judikatuře nejvyššího soudu (rozh. čís. 8474, 2252 a 6496 sb. n. s.). Leč rekursní soud přehlédl, že stěžovatelka opřela návrh na vydání prozatímního opatření výslovně o zajišťovací důvod podle § 381 čís. 2 ex. ř., tvrdíc v návrhu, že žádané prozatímní opatření jest nutným k odvrácení hrozící nenahraditelné škody. Jde-li však o tento zajišťovací důvod, lze prozatímním opatřením povoliti ohrožené straně to, čeho může dosíci exekucí teprve na základě příznivého pro ni exekučního titulu. Že pak jde v souzeném případě o zajišťovací důvod podle § 381 čís. 2 ex. ř., vyplývá z osvědčení, k němuž dospěl prvý soud na základě potvrzení představenstva obce S. o tom, že odpůrce navrhovatelky vyslovil hrozbu, že prodá vše, co se jen dá a zničí hospodářství a že tudíž hrozí navrhovatelce na jejím nemovitém majetku těžká nenahraditelná škoda. Že by osvědčení toto, k němuž dospěl prvý soud, bylo nesprávné, nebylo rekursem odpůrcovým vůbec napadeno. Bylo-li však osvědčeno nebezpečí podle § 381 čís. 2 ex. ř., nebylo také závady, by bylo podle zásady shora vyslovené povoleno stěžovatelce prozatímní opatření podle § 382 čís. 2 ex. ř., kryjící se v podstatě s nárokem stěžovatelky, který zamýšlí teprve uplatňovati proti odpůrci.

Citace:

Čís. 12641.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 711-712.