Čís. 12585.

Nejvyšší soud není oprávněn promíjeti, rušiti nebo snižovati tresty pro svévoli, jež byly pravoplatně uloženy.
Předpis § 6 zákona ze dne 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n., vztahuje se na pořádkové tresty a na pokuty podle §§ 220 a 512 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 5. května 1933, Rv I 360/33/2.)
Usnesením ze dne 4. března 1933, Rv I 360/33/1 odmítl Nejvyšší soud žalobcovo dovolání a uložil žalobcovu právnímu zástupci pro svévoli pokutu 1000 Kč. Žádosti žalobcova právního zástupce, by mu byla pokuta pro svévoli odepsána neb alespoň zmírněna, Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. května 1933, Rv I 360/33/2 nevyhověl.
Důvody:
Nejvyššímu soudu nebylo propůjčeno ani civilním soudním řádem ani jiným zákonem oprávnění promíjeti, rušiti nebo snižovati tresty pro svévoli, jež byly pravoplatně uloženy podle §§ 512, 220 c. ř. s. a § 6 zák. čís. 31/1929 sb. z. a n. (srov. nález 9860 sb. n. s.).
Předpis § 6 zákona ze dne 21. března 1929 čís. 31 sb. z. a n. vztahuje se na pořádkové tresty a pokuty, které mohou býti uloženy podle zákonu o řízení před soudy (vůbec), byly-li zákony, stanovící tyto tresty a pokuty, vydány před 28. říjnem 1918. Ačkoliv zákon čís. 31/1929 podle svého nadpisu mění a doplňuje trestní zákony a trestní řády, neomezuje se ve skutečnosti na obor práva a řádu trestního, neboť již hlava I. podle nadpisu obsahuje změny a doplňky trestních a kárných zákonů vůbec a též doslov § 6 mluví o zákonech o řízení před soudy, aniž by se omezoval na řízení před soudy trestními. Že tomu tak, plyne i z § 7, kdež se mění i výše kárných trestů ve stavovském kárném řízení proti advokátům a notářům, ač tyto kárné tresty nejsou v trestním řádě stanoveny.

Citace:

č. 12585. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 611-611.