Čís. 12291.

Tuzemským zákonodárstvím jest připuštěno (§ 80 čís. 1 ex. ř.) sudiště společenství v rozepři (§ 93 j. n.) jen pro tuzemské soudy.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1933, R I 1135/32.)
Civilní rozhodnutí XV. 5 Vymáhající věřitel navrhl povolení exekuce proti Emilu M-ovi na základě rozsudku úředního soudu Berlin-Mitte. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Prvý soud zamítl exekuční návrh, ježto nebylo vykázáno, že úřední soud Berlin-Mítte byl podle zdejší jurisdikční normy k zahájení sporu příslušným (§ 80 čís. 1 ex. ř.). Jest sice pravda, že vymáhající strana v exekučním návrhu uvedla, že úřední soud Berlin- Mitte byl příslušným podle § 93 j. n. Stěžovatel však přehlíží, že ustanovení § 93 j. n. platí jen pro případ, že hlavní společník ve sporu byl žalován před tuzemským soudem, v jehož obvodu má obecný soud. V souzeném případě byl však společník ve sporu R. žalován před cizozemským soudem, úředním soudem Berlin-Mitte, v jehož obvodu má trvalé bydliště, v takovém případě nebyl tento soud podle zdejší juris- dikční normy příslušným z důvodu § 93 j. n. i pro druhého žalovaného Emila M-a, bydlícího v Praze. Ježto důvod příslušnosti úředního soudu Berlin-Mitte podle § 93 j. n. není dán, vymáhající strana však jiný důvod pro příslušnost jmenovaného soudu ani neuvedla, ani neprokázala, z rozsudku není patrno, že německo-říšský soud byl příslušný podle československého práva, a ani žaloba nebyla připojena, z níž by to bylo zřejmo, zamítl prvý soud exekuční návrh právem s poukazem na § 80 čís. 1 ex. ř. (rozh. čís. 9200, 7736, 10762, 11229 sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Tuzemské zákonodárství připouští sudiště společenství v rozepři jen pro tuzemské soudy (§ 93 j. n.). Neuznává tedy toto sudiště pro soudy cizozemské. Proto nemůže býti založeno podle tuzemského práva sudiště společenství v rozepři podle § 93 j. n. u cizozemského soudu. Není třeba řešiti otázku, zda podle zdejšího práva jest zapotřebí, by všichni společníci v rozepři bydleli v tuzemsku, by mohlo býti založeno pro ně sudiště podle § 93 j. n., neboť ani z toho nedalo by se dovoditi, že takové sudiště podle § 93 j. n. může býti založeno s účinkem předpokládaným podle vládní vyhlášky čís. 131/24 u německého soudu, an je zákon výslovně stanoví jen pro soudy tuzemské. Nezáleží na tom, že jde o sudiště na výběr, ani na tom, že by bylo ono sudiště dáno v Berlíně podle tuzemského práva, kdyby zdejší právo platilo v Německu. Rozhodné jest, že dle tuzemského práva může býti sudiště společenství založeno jen před tuzemským soudem.

Citace:

Čís. 12291.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 89-90.