Čís. 12405.

Honební společenstvo (v Čechách) jest v mezích své působnosti oprávněno samostatně jednati, také se zavazovati a jest tudíž v oboru své působnosti procesně způsobilým.
(Rozh. ze dne 2. března 1933, R I 150/33.)
Žalobu na honební společenstvo v R. v Čechách procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud k žalobcovu odvolání zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu. Důvody: Žalobce napadá rozsudek prvého soudu jen pro: zmatečnost podle § 477 čís. 5 c. ř. s, a 6 c. ř. s., maje za to, že žalované honební společenstvo nemá způsobilost ke sporu. Honební společenstvo jest hromadným označením fysických osob, jimž přísluší podle honebního zákona spravovati oprávnění k výkonu myslivosti v mezích zákona. Honební společenstvo není právnickou osobou, i kdyby bylo považováno za společnost. U honebního společenstva není předpokladů § 75 j. n. a § 373 c. ř. s., najmě nemá vlastní jmění aniž jest souhrnem majetkových hodnot. Honební společenstvo jest jen účelovým orgánem, jemuž se však nedostává procesní způsobilosti. Bylo proto řízení zahájené o žalobě i s rozsudkem prohlásiti podle § 7 c. ř. s. za zmatečné.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že zamítl žalobcovo odvolání.
Důvody:
Otázkou, o kterou podle odvolání žalobcova jediné ještě ve sporu jde, zdali honební společenstvo (§ 4 českého honebního zákona čís. 49/1866) je způsobilé státi k soudu, zabýval se nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném ve sb. n. s. pod čís. 4352. V rozhodnutí tomto zaujal nejvyšší soud stanovisko odchylné od názoru odvolacího soudu v napadeném usnesení. Kdežto odvolací soud byl toho názoru, že honební společenstvo procesně způsobilým není, nejvyšší soud v onom rozhodnutí honebnímu společenstvu procesní způsobilost přiznal. Od názoru v uvedeném rozhodnutí vysloveného se odchýliti, neshledává nejvyšší soud důvodu. Honební společenstvo je útvarem, v němž po zákonu (§ 4) jsou sdruženi držitelé pozemků osady a jemuž přísluší právo pod výminkami zákonem stanovenými (§ 6) vykonávati na pozemcích k honbišti patřících právo myslivosti. K zastupování společenstva určen je honební výbor (§§ 8, 12). Za účelem výkonu práva myslivosti je honební společenstvo oprávněno a spolu povinno (§ 6) prostřednictvím honebního výboru (§§ 12, 13, 14, 15) buď honební právo pronajmouti nebo je k dobru společenstva dáti znalci vykonávati. Výtěžek (pachtovné) patří (§ 22) společenstvu, jež je rozdělí mezi své členy. Škodou zvěří způsobenou je podle § 45 hon. zák. povinno společenstvo a v řízení o náhradu škody zvěří způsobené je před smluvčím soudem honební společenstvo podle zákona (§ 46) stranou s právem učiniti s odpůrcem o náhradě dohodu a případně podati do nálezu smluvčího soudu zrušovací stížnost (§ 46 odst. 4). Z uvedených ustanovení je zjevno, že honební společenstvo v mezích působnosti mu příslušející (zejména §§ 4, 6, 45, 46) je oprávněno samostatně jednati, také se zavazovati, že tudíž (§ 1 cřs.) v oboru své působnosti procesně způsobilým jest. V projednávaném sporu, kde jde o zrušení případně trvání pachtovní smlouvy o honitbě s honebním společenstvem uzavřené (§ 6), upírali honebnímu společenstvu procesní způsobilost podle toho nelze. Opačné mínění odvolacího soudu, nesrovnávající se s uvedenými ustanoveními, z nichž zvlášť poukázati jest na ustanovení §§ 45 a 46, obstáti nemůže. Ježto pro rozhodnutí sporu stačí zodpovědění otázky, zdali honební společenstvo je, najmě v projednávaném sporu procesně způsobilé, netřeba se zabývati úvahami síran v opravném řízení, ke kterým právním útvarům jest honební společenstvo zařaditi a uvedená otázka neřešena. Kladným zodpověděním otázky procesní způsobilosti honebního společenstva, v projednávaném případě padá napadené usnesení a žalobcovo odvolání z rozsudku prvního soudu, jež uplatňovalo jen zmatečnost podle § 477 čís. 5 cřs. pro nedostatek procesní způsobilosti žalovaného společenstva, pozbylo opodstatnění.

Citace:

č. 12405. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 320-321.