Čís. 12265.

Nároku ze správy lze se vzdáti i činem konkludentním. Převedení věci u vědomí, že Jest cizí, jest konkludentním činem, vzdáním se mlčky. Koupena-li věc (kůň), ač prodatel ručení odmítl, jest v tom kupitelův souhlas s odmítnutím ručení.
Při lstivém zamlčeni vady ani vzdání se nevylučuje nárok ze správy. Lstivým jest zamlčení, stalo-li se úmyslně, by tím byl druhý smluvník přiveden k rozhodnutí, jež by jinak neučinil. Znal-li prodatel vady koně a neoznámil-li je kupiteli, mohlo by po případě býti lstivým prohlášení prodatelovo, že za nic ručiti nemůže.
(Rozh. ze dne 13. ledna 1933, Rv II 528/31.)
Žalobu kupitele koně na prodatele o zrušení kupní smlouvy a o vrácení kupní ceny oba nižší soudy zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolatel odůvodňuje svůj nárok dím, že kůň není způsobilý k hospodářským účelům, pro něž byl koupen a zač se žalovaní zaručili, ač o vadách koně věděli a je zamlčeli. Soudy zamítly žalobu proto, že kůň prý v době prodeje pro hospodářské účely byl způsobilý, že žalovaný upozornil dovolatele, že kůň bývá neklidný a že za povahu koně neručí. Dovolatel neprávem vytýká napadenému rozsudku, že jest v rozporu se spisy předpoklad, že se žalovaný za vlastnosti koně nezaručil; tímto obratem dovolatel zřejmě míní, že jest v rozporu se spisy, že žalovaný ručení odmítl; jde to z toho, že se dovolává v tom směru výpovědí svědků Josefa V-a a Františka T-a, kteří byli slyšeni o tom, zdali žalovaný ručení odmítl, a z toho, že k tomu, aby žalovaný byl zproštěn ručení za způsobilost koně k hospodářským účelům, nestačilo by, že se za to výslovně zaručil, poněvadž prodatel po zákonu ručí za to, že věc má vlastnosti u ní obyčejně předpokládané a že jí lze užívati podle povahy jednání (§ 923 obč. zák.), nýbrž vyžadovalo by se, by kupitel se správy vzdal (§ 929 obč. zák.). Podklad pro zjištění, že žalovaný odmítl ručiti, má odvolací soud ve výpovědích svědků Josefa V-a a Františka T-a, z nichž prvý to výslovně potvrdil a druhý udal, že žalovaný prohlásil, že za povahu kobyly neručí. Rovněž nelze sdíleti mínění dovolatele, že ke vzdání se nároku ze správy nestačí konkludentní čin podle ustanovení § 863 obč. zák., nýbrž že třeba podle § 929 obč. zák. výslovného prohlášení. § 929 obč. zák. klade výslovné vzdání se vedle případu, kdy někdo převede na sebe věc věda, že jest cizí a s oběma případy spojuje jako účinek ztrátu nároku ze správy. Převedení věci u vědomí, že jest cizí, však jest konkludentním činem, vzdáním se mlčky; podle § 928 obč. zák. nárok ze správy jest vyloučen při vadách nápadných vyjma případ lstivého zamlčení nebo výslovné přípovědi; i toto ustanovení zřejmě zbudováno jest na tom, že, převede-li kdo na sebe věc, jejíž vady jsou zřejmé, jest v tom shledávati, že se správy vzdává. Při výkladu § 929 obč. zák. tak, jak činí dovolatel, byl by rozpor mezi ním a vůdčí zásadou obligačního práva obsaženou v § 863 obč. zák., že lze vůli projeviti i mlčky konkludentními činy. § 929 obč. zák. klade hlavní důraz na slovo »vzdání se« a slovo »výslovný« má význam jako »zřejmý«, »neklamný«. Koupil-li však dovolatel koně, ač žalovaný ručení odmítl, jest v tom shledávati podle § 863 obč. zák. žalobcův souhlas s odmítnutím ručení. Přisvědčiti však jest dovolateli, že při lstivém zamlčení vady ani vzdání se nevylučuje nárok ze správy. Podle § 870 obč. zák. není ten, kdo byl ke smlouvě přiveden lstí, povinen státi ve slově; vzdání se přivoděné lstí tedy nezavazuje. Podle § 928 obč. zák. při lstivém zamlčení kupitel má nárok i při vadách nápadných. Dovolatel lest tvrdil, byť ne výslovně, přece tím, že tvrdil, že kůň byl stižen vytýkanými vadami již před prodejem, že žalovaný sám řekl kováři, že koně nekoval, poněvadž se ho bál, a že žalovaní vady zamlčeli. Lstivým jest zamlčení, stalo-li se úmyslně, by druhý smluvník tím byl přiveden k rozhodnutí, jež by jinak neučinil. Znal-li žalovaný vady koně žalobcem vytýkané a neoznámil-li je žalobci, pak prohlášení jeho, že za nic ručiti nemůže, protože byl měsíc na vojně a nemůže věděti, zda se v té době něco s koněm nestalo a i prohlášení jeho, že neručí za povahu a že prodávaná kobyla je neklidná, když chce ke koni, mohlo by býti jednáním lstivým, neboť bylo by způsobilé vzbuditi v ku- piteli klamný dojem, že kůň mimo zmíněnou nepokojnost, před tím než žalovaný odešel na vojenské cvičení, vady neměl, a domněnku, že za krátkou dobu cvičení se kůň sotva zkazil. Cíl ten zřejmě by sledovalo a bylo by lstí, kdyby žalobce zmíněné vady koně znal a úmyslně je zamlčel, aby žalovaného pohnul ke koupi koně, kterou by tento, věda o vadách, nebyl uzavřel. Okolnosti tyto by přes vzdání se odůvodňovaly nárok ze správy za zamlčené vady, kterými by byl kůň stižen v době prodeje.

Citace:

Čís. 12265.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 43-45.