— Čís. 12510 —
466
Čís. 12510.
Pro žalobu, domáhající se dodržení dohody o zrušení pachtovní smlouvy a o uzavření nové pachtovní smlouvy, a podpisu nové pachtovní smlouvy, jest výlučně příslušným okresní soud (§ 49 čís. 5 j. n.).
(Rozh. ze dne 7. dubna 1933, R II 94/33.)
Žalobu, jíž se domáhal propachtovatel na pachtýři, by bylo uznáno právem, že žalovaný jest povinen uznati dohodu ze dne 4. března 1932, podle níž byla dřívější pachtovní smlouva zrušena a uzavřena smlouva íiová toho obsahu, jak v žalobě uvedeno, a písemnou tuto smlouvu podepsati, zadal žalobce na okresním soudě a ocenil žalobní nárok na 60000 Kč. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Prvý soud v napadeném usnesení vychází ze zjištění, že mezi stranami jest sporná platnost dohody ze dne 4. března 1932, na jejímž základě staví stěžovatel novou pachtovní smlouvu a její platnost, a to zejména proto, že sporné jsou podstatné náležitosti tvrzené — Čís. 12510 —
467
smlouvy, hlavně dojednání ohledně elektriky a dojednání o významu a dosahu placení částky 40000 Kč. Poněvadž žalobce, stěžovatel, domáhá se žalobou, by bylo uznáno právem, že žalovaný jest povinen dodržeti prý pravoplatně uzavřenou dohodu ze dne 4. března 1932, podle níž dřívější smlouva byla zrušena a uzavřena nová, jest tudíž nejprve rozhodnouti, zda dotyčná dohoda jest dána, a domáhá se tudíž žalobce, stěžovatel, dodržení dohody o pacht mlýna žalovaným a podepsání smlouvy a jde tu vlastně o uznání jsoucnosti smlouvy, vlastně jejího bytí. Nejde tu jen o dodržení smlouvy už vzhledem k obsahu žaloby a žalobní prosby, takže k projednání této sporné věci příslušnosti dovolaného soudu podle § 49 čís. 5 j. n. tu není. S tímto názorem se však rekursní soud nemohl stotožniti. Pro posouzení příslušnosti soudu jsou rozhodnými podle § 41 j. n. údaje žalobce v žalobě. Pokud jejich nesprávnost není soudu známa, jest údaje ty bráti předem v úvahu při řešení otázky, je-li dovolaný okresní soud příslušný podle § 49 čís. 5 j. n. k projednání sporné věci, v níž žalobce §e domáhá podle žalobního žádání nálezu, že žalovaná strana jest povinna dodržeti pravoplatně uzavřenou dohodu ze dne 4. března 1932, podle které pachtovní smlouva ze dne 22. října 1924 s dodatkem k této smlouvě ze dne 2. prosince 1926 byla ku dni 31. března 1931 zrušena a uzavřena smlouva nová toho obsahu, jak v žalobě uvedeno, pod exekucí a písemnou tuto smlouvu podepsati. Žalobce domáhá se tedy splnění a dodržení dohody ze dne 4. března 1932 a z přednesu žalující strany jde na jevo, že v této rozepři nejde o rozhodnutí určovací otázky o bytí smlouvy, nýbrž že jest spor o dodržení shora citované úmluvy. A jako předpoklad tohoto svého nároku tvrdí žalující strana jsoucnost oné úmluvy ze dne 4. března 1932. Nelze však z toho vyvozovati, že jde o spor, týkající se, jak praví prvý soudce, jen bytí smlouvy. Již vzhledem k obsahu tvrzení žaloby a žalobní prosby není vůbec opory pro názor, že v souzeném sporu jde jen o žalobu určovací, neboť žalobce žaluje jen na dodržení pachtovní smlouvy vlastně dohody ze dne 4. března 1932. Je pochopitelno, že bude nutno řešiti též v tomto sporu otázku, zda tvrzená dohoda mezi žalobcem a žalovaným se vskutku stala, čili nic. Otázka ta bude sice předurčující otázkou co do bytí, či nebytí pachtovního poměru mezi stranami, tomu nebude moci soudce při řešení tohoto sporu se ubrániti, neboť i v každém rozsudku na plnění jest vlastně nutně obsaženo určení toho kterého práva nebo právního poměru. Okolnost tato není však pro posouzení věcné příslušnosti soudu směrodatnou, neboť stačilo by pak popření platné smlouvy žalovaným, by byla žaloba pro nepříslušnost odmítnuta a tím stal by se předpis § 49 j. n. bezúčinným. (Viz rozhodnutí nejv. soudu ze dne 1. října 1922, R I 840/25, čís. 5318 sb. n. s.). Pro posouzení věcné příslušnosti zůstává rozhodující právní důvod žaloby a obsah žalobní žádosti a, poněvadž žalobce v této žalobě ani podle tvrzení žaloby, ani podle žalobní prosby nedomáhá se výroku o bytí anebo nebytí pachtovní smlouvy, ani o placení pachtovného, nýbrž domáhá se uplatnění nároku na základě smlouvy pachtovní, jejíž platnost žalobcem jest tvrzena jako předpoklad sporného nároku, byl k projednání této rozepře okresní soud v K. i tenkráte, když žalobcem spor oceněn na 160000 Kč, věcně příslušným podle § 49 čís. 5 j. n.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
30 — Čís. 12511 —
468
Důvody:
Napadené usnesení vyhovuje stavu věci a zákonu, pročež se odkazuje na jeho správné důvody a k vyvrácení vývodů dovolacího rekursu se připomíná, že v projednávaném případě zní žalobní návrh, že jest žalovaný povinen uznati a dodržeti pachtovní smlouvu a podepsati o ní listinu, takže předmětem žaloby a sporu není jsoucnost pachtovní smlouvy, jak tomu bylo v případě, o němž pojednává rozhodnutí čís. 9759 sb. n. s., na něž se dovolací rekurent k odůvodnění svého právního názoru odvolává, nýbrž v projednávaném případě domáhá se žalobce podle obsahu žaloby a návrhu žalobního přímo dodržení dohody ze dne 4. března 1932 a podepsání písemné smlouvy. V takovém případě, poněvadž nejde ani o bytí nebo nebytí pachtovní smlouvy, ani o placení pachtovného, jest podle § 49 čís. 5 j. n. okresní soud k projednávání sporu věcně příslušným, třebaže byl předmět sporu žalobcem oceněn na 160000 Kč.