— Čís. 12507 —
459
Čís. 12507.
Platnost úředního jednání soudce nebo senátu není dotčena tím, že úkon měl býti podle rozvrhu práce předsevzat jiným soudním oddělením téhož soudu.
Určovací žaloba podle § 228 c. ř. s.
Pokud jest odůvodněn naléhavý zájem spolku, žalujícího o určení, že žalovanému vymáhajícímu věřiteli nepřísluší poúedávka proti spolku ze zabavovacího a přikazovacího usnesení, jež si žalovaný vymohl proti svému dlužníku, členu spolku.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1933, Rv I 1958/31.)
Žalovaný vedl exekuci na pohledávku dlužníka Alexandra T-a, člena žalujícího spolku, příslušející prý mu proti žalujícímu spolku. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se spolek na žalovaném vymáhajícím věřiteli, by bylo uznáno právem, že žalovanému nepřísluší na základě zabavovacího a přikazovacího usnesení soudu pohledávka proti žalujícímu spolku proto, poněvadž dlužník nemá na ono plnění podle stanov nárok. — Čís. 12508 —
460
Žaloba byla zadána na exekučním soudě, okresním soudě v K. Tento soud svým oddělením IV. uznal podle žaloby. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a vyvrátil uplatňovanou zmatečnost v důvodech: Důvod zmatečnosti podle § 477 čís. 3 spatřuje odvolatel v tom, že podle § 17, druhý odstavec, ex. ř. přísluší exekučnímu soudu projednávati a rozhodovati všechny spory za řízení exekučního a z něho vzniklé, pokud není v exekučním řádě prohlášen jiný soud za příslušný a že v souzeném případě jde o spor vzniklý z exekučního řízení E IX 6409/30, pro nějž jest podle jednacího řádu příslušným okresní soud v K. oddělení IX. Uplatňované zmatečnosti tu není, ježto exekučním soudem jest okresní soud v K. U tohoto soudu byla žaloba podána, takže tento soud jest příslušný k rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázkách, o něž tu jde, v
důvodech:
Dovolání především vytýká, že odvolací soud neprávem zavrhl odvolání, pokud bylo opřeno o zmatečnost podle § 477 čís. 3 c. ř. s., ale činí tak neprávem, ana podle § 26 odst. 3 org. zák. a § 28 j. řádu není platnost úředního jednání soudce nebo senátu dotčena tím, že tento úkon měl býti podle rozvrhu práce předsevzat jiným soudním oddělením téhož soudu.
Dále vytýká dovolání napadenému rozsudku nesprávné právní posouzení věci, nelze mu však ani v tomto bodu dáti za pravdu. Jde o zápornou žalobu určovací, jež jest na místě, když někdo uplatňuje právo a tím současně ohrožuje právo žalobcovo. Jest zjištěno, že žalovaný, jenž si dal soudně zabaviti pohledávku více méně 6000 Kč, příslušející prý dlužníku Alexandru T-ovi proti žalujícímu spolku, žádal na něm dopisem ze dne 30. prosince 1930, by zabavený podpůrný příspěvek byl mu svého času vyplacen do jeho rukou, a že na vysvětlující dopis právního zástupce žalující strany ze dne 12. ledna 1931, že Alexandr T. podle §§ 2 a 12 stanov nemá nižádný nárok, neodpověděl. Žalovaný tedy trvá na svém domnělém nároku, čemuž odpovídá i stanovisko zaujaté v tomto sporu a uplatňuje tedy nejen právo, nýbrž ohrožuje tím i soukromé právo žalobce. Jest proto žalobce oprávněn žádati, by zjednán byl pevný základ pro právní vztahy stran a by se tím do vzájemných právních poměrů, jež byly zneklidněny osobováním si práva žalovaným, zase vrátil žádoucí klid. Zájem žalujícího spolku na odstranění této právní nejistoty jest naléhavý, ano nelze na něm žádati, by čekal, až zabavená pohledávka dospěje a žalovaný bude moci podati poddlužnickou žalobu.