Čís. 12633.

Služební poměry železničních zaměstnanců.
Rozhodovati o nárocích z důvodu nesprávné výměry nebo výplaty služebních příjmů, upravených vládním nařízením ze dne 5. března 1927, čís. 15 sb. z. a n., je přikázáno úřadům správním.
Nesprávnou výměrou jest nejen číselný výpočet příjmů, nýbrž i použití nesprávné základny, nesprávného skutkového nebo právního podkladu při nové úpravě příjmů, tedy i nesprávné propočítání dřívější vojenské služby.
Dovolávati se nápravy proti rozhodnutí správních úřadů o své platové úpravě pořadem práva může se zaměstnanec jen, vyčerpal-li dříve pořad stolic správních, řídě se ustanovením § 70 vlád. nař. ze dne 5. března 1927, čís. 15 sb. z. a n.
Nevymohl-li si zaměstnanec konečný výrok ministerstva železnic, nepodav včas odvolání z výměru nižšího správního úřadu, jest pořad práva nepřípustný a jest celé řízení o zaměstnancově žalobě pro zmatečnost z úřadu zrušiti a žalobu odmítnouti.
Nebyla-li žaloba podle zákona ze dne 15. října 1925, čís. 217 sb. z. a n. podána v propadné devadesátidenní lhůtě, jest ji zamítnouti.
(Rozh. ze dne 24. května 1933, Rv II 523/31.)
Na základě výnosu ministerstva železnic ze dne 24. září 1921, čís. 53924, byla žalobci propočtena služební doba, při čemž byl zařazen do bývalé IX. služební hodnostní třídy statu III a) s pořadím od 1. července 1916 a platovou stupnicí 4308 Kč od 1. července 1920. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na československém železničním eráru, by žalovaný byl uznán povinným propočísti žalobci celou jeho vojenskou služební dobu po odpočítání 7 roků ve statu III a) úředníků státních drah, zařaditi ho podle toho do vyšších služebních požitků a zaplatiti mu 8100 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o ní dále jednal a rozhodl.
Důvody:
Rozpor se spisy spatřuje dovolání v tom, že se napadený rozsudek, vyhovující žalobcovu odvolání, opomenul zabývati podstatnou námitkou žalovaného, že když žalobce proti propočítání služebních let, uveřejněnému v úředním listě ředitelství státních drah v Brně čís. 30 z roku 1922, nepodal námitky podle § 83 služebního řádu, projevil tím souhlas s uveřejněným propočtením a že proto nemůže tomuto propočítání odporovati tímto sporem. Žalovaný československý stát skutečně tuto námitku za sporu v prvé stolici učinil a prvý soud se jí nemusel zabývati, an žalobě z jiného důvodu nevyhověl. Odvolací soud, změniv rozsudek prvého soudu a uznav žalobní nárok důvodem po právu, měl se s touto námitkou žalovaného státu zabývati a řešiti otázku, zda v tomto sporu, v němž se žalobce domáhá doplacení rozdílu služebních požitků za léta 1927, 1928 a 1929 v částce 8100 Kč, vyměřených mu poslední úpravou platovou podle vlád. nař. ze dne 5. března 1927 čís. 15 sb. z. a n., může ještě uplatniti námitku nesprávného propočítání vojenské služby podle § 6 výnosu ministerstva železnic ze dne 24. září 1921 čís. 53924 a jeho vysvětlivek a při tom zároveň zkoumati, zda o žalobním nároku lze vůbec rozhodovati pořadem práva a zda po případě byl nárok uplatněn v propadné lhůtě podle § 2 zákona čís. 217/1925 sb. z. a n., poněvadž k těmto okolnostem jest soudům hleděti z moci úřední v každém období rozepře. Bylo již zdůrazněno, že v souzené věci domáhá se žalobce v podstatě nápravy vyměřených mu služebních požitků, vyplývajících z jejich úpravy podle vlád. nař. čís. 15/1927 sb. z. a n., a spatřuje nesprávnost vyměření požitků v tom, že při jich určení mu nebyla správně propočítána dřívější služební doba vojenská. Nejvyšší soud již v rozhodnutí ve sb. n. s. čís. 9875 dolíčil, že nároky zaměstnanců čsl. státních drah odvozené z nové úpravy platové, provedené podle § 210 plat. zák. a vlád. nař. čís. 15/1927 sb. z. a n. jsou povahou svou nároky soukromoprávními, že však zákonem, t. j. § 210 plat. zákona a § 70 vlád. nař. čís. 15/1927 sb. z. a n. bylo rozhodování o nich přikázáno úřadům správním. Lze proto odkázati k těmto důvodům a jen ještě k nim dodati toto: Vládní nařízení čís. 15/1927 sb. z. a n. bylo vydáno v rámci zmocnění daného vládě v § 210 odst. (1) plat. zák., neboť v § 70 upravilo služební poměry zaměstnanců čsl. státních drah, pokud jde o opravu nesprávné výměry nebo výplaty služebních požitků, přesně podle zásad vytýčených pro pragmatikální zaměstnance státní v § 151 plat. zákona a použilo téměř doslovně těchto ustanovení, označivši jen ještě jasněji v odst. (2) § 70 ústřední úřad, k němuž lze se odvolati, — ministerstvo železnic. Toto vládní nařízení vydané v mezích zákona (§ 55 úst. list.) na základě zmocnění § 210 plat. zákona a jsoucí svými předpisy v úplné shodě se zákonem, řádně podepsané (§ 84 úst. list.) a vyhlášené, má moc zákona a soudy jsou jeho předpisy vázány. Z ustanovení § 70 vl. nař. čís. 15/1927 sb. z. a n. však zřetelně vyplývá, že rozhodování (judikování) o nárocích, týkajících se nesprávné výměry nebo výplaty služebních příjmů podle tohoto vládního nařízení upravených, bylo stejné jako u státních zaměstnanců přikázáno úřadům v něm vyjmenovaným jako úřadům správním, neboť tímto ustanovením bylo již přiznáno právo, by rozhodovaly o námitkách proti prvé úpravě (výměru) služebních příjmů zaměstnance čsl. státních drah, t. j. by pronesly výrok (rozhodnutí) o námitkách a v něm skutkový podklad i své právní posouzení o sporném nároku řádně odůvodnily, tedy zcela obdobně jako správní úřady při státních zaměstnancích pragmatikálních. Proti tomuto rozhodnutí úřadu přiznává dále § 70 vlád. nař. zvláštní opravný prostředek odvolání k ministerstvu železnic, které má konečným výrokem o sporné úpravě platové rozhodnouti. V rozhodnutí ve sb. n. s. čís. 9875 bylo též vyloženo, že nesprávnou výměrou jest rozuměti nejen číselný výpočet příjmů, nýbrž i použití nesprávné základny, t. j. nesprávného skutkového nebo právního podkladu při nové úpravě přijmů, a právě o takové okolnosti žalobce v podstatě svůj žalobní nárok opírá, dovozuje, že při této platové úpravě byla mu nesprávně propočítána dřívější vojenská služba, a domáhá se toho, by v tomto směru použitá základna při jeho úpravě platové ve smyslu vlád. nař. čís. 15/1927 sb. z. a n. byla změněna a přiznány mu služební požitky vyšší podle příslušných platových stupnic a stupňů (§ 9, 10 a 11 vl. nař. čís. 15/1927 sb. z. a n.). Žalobce mohl by se podle § 105 ústavní listiny a § 1 zákona ze dne 15. října 1925 čís. 217 sb. z. a n. dovolávati nápravy rozhodnutí úřadu o své platové úpravě, provedené podle vládního nařízení čís. 15/1927 sb. z. a n. pořadem práva, kdyby byl dříve vyčerpal pořad stolic správních, řídě se ustanovením § 70 vlád. nař. čís. 15/1927 sb. z. a n. Měl totiž proti původnímu úřednímu výměru ředitelství státních drah podati včas námitky a vyvolati tím rozhodnutí úřadu (nález o sporném nároku) a proti tomuto měl se zase pořadem stolic správních v § 70 vytčených brániti odvoláním k ministerstvu železnic a vymoci si konečný výrok (rozhodnutí) tohoto správního úřadu o svém sporném nároku. Žalobce v žalobě tvrdil, že proti nesprávnému propočítání požitků podal námitky na ředitelství státních drah v Brně i k ministerstvu železnic v Praze, že však byly vesměs zamítnuty, a nabídl důkaz příslušnými zamítavými výměry, jež však soudu ani nepředložil a v dovolací odpovědi mylně doličuje, že prý tyto okolnosti prokázal. Soudům nižších stolic bylo tedy především z moci úřední zkoumati a zjistiti, zda žalobce skutečně vyčerpal veškeré opravné prostředky v řízení správním a tím si získal možnost uplatniti žalobní nárok pořadem práva, neboť, kdyby se zjistilo, že si nevymohl konečné rozhodnutí ministerstva železnic o tvrzené nesprávné úpravě jeho služebních požitků (§ 70 odst. (1) a (2) vlád. nař. čís. 15/1927 sb. z. a n., § 105 úst. listiny a § 1 zák. čís. 217/1925 sb. z. a n.), byl by vůbec pořad práva nepřípustný a bylo by celé řízení pro zmatečnost (§ 477 čís. 6 c. ř. s.) z úřadu (§ 240 poslední odstavec c. ř. s. a § 42 j. n.) zrušiti a žalobu zamítnouti. Zjistí-li se, že o žalobcovu odvolání rozhodlo ministerstvo železnic ve smyslu odst. (2) § 70 vlád. nař. čís. 15/1927 sb. z. a n., bylo by třeba dále zjistiti, zda žalobce podal nynější žalobu včas, t. j. v propadné lhůtě 90 dnů (§ 2 zák. čís. 217/1925 sb. z. a n.), kterou jest v každém období sporu z úřadu zkoumati, při čemž se podotýká, že žalobce měl již podle § 3 tohoto zákona k žalobě připojiti rozhodnutí ministerstva železnic v prvopise neb ověřeném opise a udati, kdy mu bylo doručeno. Nebyla-li žaloba podána v preklusivní lhůtě, musela by býti již z tohoto důvodu zamítnuta (srov. Vážný: O ústrojí a příslušnosti soudů 1926 str. 296). Ježto dovolací soud neměl pro rozhodnutí o těchto procesních otázkách, jež nutno z úřadu řešiti před rozhodováním věci samé, ve spisech potřebná zjištění nižších soudů, nezbylo mu než napadený rozsudek podle § 510 c. ř. s. zrušiti pro neúplnost řízení (§ 503 č. 2 c. ř. s.), třebas dovolatelem nebyla ani vytýkána, poněvadž bez doplnění řízení nebylo lze ani o uplatněném dovolacím důvodu podle čís. 4 § 503 c. ř. s. a dovolacím návrhu rozhodnouti (srov. jud. dřívějšího nejvyššího soudu ve Vídni čís. 230 uveřejněný pod čís. 1653 úř. sb. a také rozhodnutí československého nejvyššího soudu sb. n. s. čís. 1275).

Citace:

Čís. 12633.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 694-697.