Čís. 12615.

Nemanželské dítě může na otci žádati vyplacení určité částky k cíli svého »zaopatření« jen, je-li k tomu zvláštní příčina a potřeba v jeho osobě.
K přiznání nároku na vyplacení určité jistiny nestačí, že nemanželská dcera, jež jest již zletilá a již řadu let pracuje v závodě a tak se živí, je těžce nemocná a pro chorobu občas z pracovní činnosti vyřazena.
(Rozh. ze dne 18. května 1933, Rv II 144/32.)
Žaloba zletilého nemanželského dítěte proti otci o vyplacení 300000 Kč jako zaopatření byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
V souzeném případě domáhá se zletilá již žalobkyně na žalovaném jako svém nemanželském otci »zaopatření« ve smyslu § 166 obč. zák., tvrdíc, že je těžce nemocna, že trpí zánětem vaječníku, že je intensivní a soustavné práce neschopna, že se živí řadu let tím, že je obchodní pomocnicí v papírnickém závodě s platem 240 Kč měsíčně, že pracuje vždy měsíc a pak po nějakou dobu je z pracovní činnosti pro chorobu vyřazena, a, poukazujíc k tomu, že žalovaný je z největších boháčů, činí návrh, aby byl odsouzen vyplatiti jí z titulu »zaopatření« 300000 Kč za účelem zřízení papírnického obchodu. Je nejprve řešiti otázku, co rozumí zákon »zaopatřením« podle § 166 obč. zák., a kdy má na ně nemanželské dítě nárok. Dovolací soud již opětně o otázce té rozhodoval, při čemž setrval na výkladu tohoto zákonného ustanovení zastávaném již starší judikaturou bývalého nejvyššího soudu ve Vídni a hájeném i naukou (srov. repertoř nálezů čís. 74, čís. 5476 sb. Glaser-Unger, čís. 1183 sb. Glaser-Unger n. ř., Dr. Ehrenzweig II. str. 250, Dr. Mayr - Dr. Dominik, Právo rodinné str. 106, Krasnopolski IV. § 51 str. 281 a Dr. Klang str. 390), a k tomu rozhodnutí čís. 756, 1552, 2959, 6670 a zejména rozhodnutí čís. 8475 sb. n. s., kde nejvyšší soud otázku tu podrobně rozbíral a to i s přihlížením k motivům občanského zákona, na kteréžto rozhodnutí se dovolatelka k zamezení opakování odkazuje. Jádrem toho je právní názor, že povinnost nemanželského otce »zaopatřiti« nemanželské dítě znamená »uvésti je na onu cestu, na které by pak bylo s to vydělávati si svůj chléb«, čili že mu má býti umožněno, by bylo s to samo se živiti. »Zaopatřením« však není poskytnutí peněžité částky (kapitálu) k zařízení samostatného podniku nebo samostatné domácnosti, nýbrž jen umožnění cesty k samostatnému výdělku. Jen tehdy může žádati dítě vyplacení určité částky k cíli svého »zaopatření«, když prokáže, že je k tomu zvláštní příčina a potřeba v jeho osobě. Tento předpoklad však skutečnostmi žalobkyní tvrzenými není opodstatněn. Žalobkyně podle vlastního tvrzení je již zletilá, je již řadu let zaměstnána v papírnickém závodě a tak se živí — a je tudíž již s to samostatně se živiti. Tvrzená skutečnost, »že je těžce nemocna a pro chorobu občas z pracovní činnosti vyřazena«, nestačí k přiznání nároku na vyplacení určité jistiny. Dovolatelka se nedomáhá v tomto sporu rozhodnutí, že zaniklá již vyživovací povinnost žalovaného opět obživla, ježto se stala opět k výdělečné činnosti neschopnou, občas úplně — a nedomáhá se ani přiznání výživného ani jeho doplnění, nýbrž požaduje přímo vyplacení určitého kapitálu k cíli svého budoucího zajištění, na což však podle zákona nemá nárok. Tomuto výkladu § 166 obč. zák. rozhodnutí dovolatelkou citovaná nijak neodporují, naopak jsou s názorem tím v plném souladu. Rozhodnutí dřívějšího nejvyššího soudního dvoru ve Vídni čís. 1812 úřední sbírky týče se jen otázky, zda nárok nemanželského dítěte na »zaopatření« poskytnutím určité částky k založení samostatné živnosti jest uplatňovati v cestě nesporné či pořadem práva, a výslovně se tam praví, že z nároku nemanželského dítěte proti otci na »zaopatření« neplyne ještě nutně, že by otec musil dítěti poskytnouti prostředky k samostatnému provozu živnosti — tedy pravý opak toho, co z rozhodnutí toho dovolatelka vyvozuje pro své stanovisko. Rozhodnutí Čs. nejvyššího soudu čís. 124 sb. min. spr. se na tento spor vůbec nehodí, ježto se otázky »zaopatření« podle § 166 obč. zák. vůbec nedotýká. Ani poukaz na ustanovení § 162 obč. zák. nedopadá, ježto slovo
41* »Fortkommen« v § 162 obč. zák. není stejného významu se slovem »Versorgung« v § 166 obč. zák. Dřívější ustanovení § 181 obč. zák. již neplatí, byvši zrušeno zákonem z 28. března 1928 čís. 56 sb. z. a n. o osvojení.

Citace:

Čís. 12615.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 666-668.