Čís. 12622.

Ustanovení § 1409 obč. zák. nelze použíti na závazky z pojišťovacích smluv.
(Rozh. ze dne 19. května 1933, Rv I 187/32.)
Max T. uzavřel se žalující pojišťovací společností pojišťovací smlouvy proti škodám z krádeže vloupáním a proti škodám požárním. Max T. založil napotom s Albertem L-em veřejnou obchodní společnost Max T. a spol., na níž se žalující pojišťovna domáhala zaplacení pojišťovacích premií, tvrdíc, že založením veřejné obchodní společnosti nepozbyly pojišťovací smlouvy platnosti, ježto Max T. vnesl pojištěné předměty do majetku veřejné obchodní společnosti. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatelka opírá zažalovaný nárok teprve v dovolání o právní důvod § 1409 obč. zák., tvrdíc, že zavčasným přednesem, že věci, jichž se pojištění týkají, byly Maxem T-em vneseny jako podíl do nově utvořené žalované veřejné obchodní společnosti a staly se podle čl. 91 obch. zák. jejím vlastnictvím, aniž by šlo o zcizení, přednesla všechny skutečnosti předpokládané ustanovením § 1409 obč. zák. I kdyby tomu tak bylo, nelze dovolání vyhověti, poněvadž závazky z pojišťovacích smluv jsou upraveny zvláštním zákonem o pojišťovací smlouvě ze dne 23. prosince 1917 čís. 501 ř. zák., jímž jest v §§ 64, 67, 94, 119 odstavec (4), 123 odstavec (3) a 156 přesně stanoveno, v kterých případech přecházejí závazky z pojišťovací smlouvy na přejímatele věcí, jichž se pojištění týká. Nelze proto vůbec použíti všeobecného předpisu § 1409 obč. zák. a z uvedených ustanovení zákona o pojišťovací smlouvě nedopadá na souzený případ žádné.

Citace:

Čís. 12622.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 676-677.