— Čís. 12526 —
494
Čís. 12526.
Odpor proti berní exekuci jest podatí u berního úřadu, nikoliv u berní správy.
Žalobu nelze zamítnouti ani odmítnout! pro překážku hmotného nebo formálního práva (neuplynutí třiceti dnů po podání odporu proti berní exekuci u vymáhajícího úřadu), která sice vadila v době podání žaloby, ale v době vynesení rozsudku již pominula, zejména když mezi tím byla procesní látka probrána a důkazy byly již provedeny.
Důvodnost obrany proti žalobě, která tu byla při podání žaloby, ale před vynesením rozsudku již pominula, může dojíti výrazu v útratovém výroku.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1933, R II 102/33.) — Čís. 12526 —
495
Excindační žalobou vylučovala žalobkyně svršky z exekuce vedené berním úřadem. Žalobkyně tvrdila v žalobě, že proti exekučnímu zabavení svršků vznesla odpor u berní správy v K. podle § 357 zák. čís. 76/1927 sb. z. a n. doporučeným podáním ze dne 4. května 1932 se žádostí, by bylo uznáno její vlastnictví a by svršky byly z exekuce do třiceti dnů propuštěny. Žaloba byla podána dne 19. srpna 1932 a při prvním ústním jednání dne 5. září 1932 vznesl zástupce strany žalované námitku nepřípustnosti pořadu práva. Procesní soud rozhodl, že usnesení o této námitce vydá zároveň s rozhodnutím ve věci hlavní a připustil průvodním usnesením důkazy, odročil jednání na 6 neděl a při roku ze 17. října 1932 dodala žalobkyně, že u příslušného exekučního úřadu, u berního úřadu v Z. vznesla odpor dne 8. září 1932, tedy po námitce nepřípustnosti pořadu práva. Soud první stolice přijal tento přednes jako sanační projev, kterým námitka nepřípustnosti pořadu práva byla vyvrácena, prý podle obdoby § 406 c. ř. s., námitce nevyhověl, vyhověl však žalobě a uložil žalované straně náhradu procesních útrat. Rekursní soud vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva, zrušil rozsudek prvého soudu i s předchozím řízením a odmítl žalobu s povinností žalobkyně nahraditi žalovanému útraty sporu i rekursu. Důvody: Rozhodnutí o námitce nepřípustnosti pořadu práva i výrok o útratách napadá žalovaná strana s návrhem, by byly změněny buď, že se žaloba pro nepřípustnost pořadu práva odmítá, neb aspoň, že se žalující straně nepřisuzují útraty za úkony před 5. říjnem 1932, naopak, že žalující strana je povinna nahraditi žalované straně útraty výkonů do 4. října 1932, v obou případech s povinností žalobkyně nahraditi žalované straně náklady stížnosti. Rekursní soud má stížnost v bodě prvém za odůvodněnou a má za to, že procesní soud měl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva odmítnouti, a to hned, když žaloba na soud došla, poněvadž její doslov poukazoval k tomu, že podle §§ 357 odst. (2) a 346 odst. (2) na konci zák. čís. 76/1927, žaloba nesměla býti podána. Přednes žalobkyně při roku dne 17. října 1932, že odpor byl podán u berního úřadu, který je úřadem exekučním, neměl podle názoru rekursního soudu býti vůbec připuštěn, i když se žalovaný proti tomu nebránil. Rekursní soud hledí na věc tak, že přednes ze dne 17. října 1932 byl vlastně novou žalobou, třebaže zůstal v obou případech žalovaným čsl. stát, přece lze tu mluviti o dvou žalobách proti různým osobám. Vždyť v onom případě vystupovala berní správa v K. jako úřad žalobu zavinivší, kdežto v druhém případě berní úřad v Z. a nebylo tedy na rozšířený přednes žalobkyně hleděti jako na doplněk žaloby po rozumu § 406 c. ř. s., nýbrž jako na skutkovou povahu, tvořící obsah jiné žaloby. Nebylo tudíž změnu žaloby připustiti, poněvadž šlo o žalobu novou a žalobu původní bylo odmítnouti pro nepřípustnost pořadu práva.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení, pokud jím bylo vyhověno námitce nepřípustnosti pořadu práva, tak, že obnovil usnesení prvého soudu; v dalším usnesení to zrušil a vyslovil, že v důsledku toho zůstává v platnosti rozsudek prvého soudu zrušený odvolacím — Čís. 12526 —
496
soudem. Ve výroku o útratách uložil žalobkyni nahraditi žalovanému větší část útrat prvé stolice a útraty rekursu, žalovanému pak uložil nahraditi žalobkyni menší část útrat v prvé stolici a útraty dovolaciho rekursu.
Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem stěžovatelky, že správně vznesla odpor proti berni exekuci nejprve u berní správy jako vyměřovacího úřadu. Zákon výslovně nařizuje, že odpory proti exekuci jest vznésti u exekučního úřadu. Tim je berní úřad a nerozhoduje, že exekuci berní nařizuje úřad vyměřovací (berní správa). Uvedení vyměřovacího úřadu v § 346 zákona čís. 76/1927 vedle berního úřadu má naznačiti jen, že dožádati o výkon exekuce lze buď přímo úřad berní jako vymáhající neb i přislušnou berní správu jako úřad vyměřovací, která výkon přislušnému bernímu úřadu teprve nařídí. Správně má však stěžovatelka za to, že pořad práva nebyl vyloučen, ano do vynesení rozsudku prvé stolice uplynulo již od podání odporu u vymáhajícího úřadu třicet dni. § 406 c. ř. s. jest výrazem všeobecné zásady procesního práva, že rozsudek jest vynésti na základě skutkového stavu, jak byl v době vynesení rozsudku, třebaže se tento stav po podáni žaloby změnil. Vyžaduje to procesní hospodárnost, by žaloba, které sice vadila v době podáni překážka ať už materielního nebo formálního práva, nemusila být podána znovu, když této překážky neni v době vynášení rozsudku, zejména když mezi tím byla procesní látka probrána a důkazy již provedeny. Zamítáním připadně odmítáním žalob v takových případech způsobila by se soudu zbytečná práce a stranám zbytečné útraty. Bylo by jistě nehospodárným a nesmyslným, by soud zamítl anebo odmítl žalobu, když v době, kdy takto o ní rozhoduje, pro takové rozhodnutí by již podle zjištěného stavu věci nebylo podmínek. Nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že přednes o splnění podmínky přípustnosti právního pořadu byl při jednacím roku dne 17. října 1932 nepřípustný, protože šlo vlastně o novou žalobu. Nešlo o novou žalobu, ale, i kdyby o ni šlo, nemohl tuto novou žalobu soud odmítnouti pro nepřípustnost právního pořadu, když v době jejího vznesení uplynulo již od vznesení odporu u exekučního úřadu třicet dnů. To stěžovatel právem vytýká. Důvodnost obrany proti žalobě, která tu byla při podání žaloby, ale před vynesením rozsudku už pominula, může dojíti výrazu v útratovém přísudku, jakž plyne se zásad §§ 48 a 51 c. ř. s. Straně, která zavinila zmatek v části řízení nebo způsobila svým zaviněním útraty, může býti uložena náhrada. Proto bylo žalovanému státu přisouditi útraty roku ze dne 5. září 1932. Tehdy byla žaloba o nepřípustnost exekuce berní nepřípustná, protože ještě neuplynulo třicet dní od podání odporu, ba odpor ani u berního úřadu nebyl podán. Žalobkyně tedy zavinila útraty roku toho tím, že podala žalobu, ač před tím nepodala odpor u berního úřadu a nevyčkala lhůtu třicetidenní. Podobně přísluší státu náhrada útrat rekursu, pokud si jím stěžoval do toho, že — Čís. 12527 —
497
mu částečně útraty nebyly přiznány v prvé stolici. Jinak však nese útraty prvé stolice a útraty dovolacího rekursu žalovaný stát, ježto podlehl, dle §§ 41, 43 a 50 c. ř. s.