Čís. 12401.

Nenapadla-li strana právní názor vyslovený ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu, ač byla vyhražena pravomoc, nemůže to doháněti v dovolání z napotomního rozsudku odvolacího soudu. Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
»Neodvratitelnou událost ve smyslu § 2 zákona jsou jen jednání a jich následky, jež ani při největší pečlivosti nelze odvrátiti opatřeními a prostředky, jež jsou k výsledku v rozumném poměru. Jsou-li však takové prostředky po ruce, jest událost neodvratitelnou jen, když se nedala předvídat a tím zabránila zavčasnému opatřeni k svému odvráceni. Nejde o nepředvídané jednání cestujících, přistavují-li si sami můstky při příjezdu výletního vlaku.
(Rozh. ze dne 25. února 1933, Rv I 2211/31.)
Při příjezdu výletního vlaku postavili si cestující sami můstek k vagonu. Když žalobkyně vystupovala z vagonu, můstek se zřítil a žalobkyně byla poraněná. Procesní soud prvé stolice neuznal náhradní nárok proti dráze důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Žalovaná dráha nepodala rekurs proti zrušovacímu usnesení odvolacího soudu. Procesní soud prvé stolice pak opět neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud uznal žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolacím důvodem § 503 č. 4 csř. napadá dovolatelka právní názor odvolacího soudu, že jde o příhodu v dopravě podle § 1 zákona o ručení železnic. Výtka ta je však nepřípustná. Neboť odvolací soud vyslovil tento právní názor již ve zrušovacím usnesení ze dne 17. ledna 1931 vyhradiv usnesení právní moc a dovolatelka usnesení to rekursem nenapadla a nemůže proto doháněti to, co opomenula učiniti v řízení rekursním. Názoru tomu nasvědčuje ustanovení § 519 čís. 3 csř., jež nabývá významu právě tam, kde odvolací soud ve zrušovacím usnesení, jemuž vyhradil právní moc, vyslovil právní názor. Neboť tímto právním názorem jest podle § 499 odstavec druhý csř. první soud vázán a tento právní názor jest rozhodný pro výsledek sporu. Bylo by procesně nehospodárným vyvolávati zbytečné jednání před procesním soudem první stolice opomenutím podání rekursu; nepodá-li rekurs strana, v jejíž neprospěch zní právní názor vyslovený ve zrušovacím usnesení, stotožňuje se s tímto názorem. Jinak je tomu, zrušil-li odvolací soud rozsudek první stolice pro neúplnost řízení. Neboť tím není prvý soud vázán ve volném hodnocení důkazů, jež následkem zrušovacího usnesení mají bytí provedeny, a nejde o výrok odvolacího soudu, jenž by měl bezprostřední vliv na výsledek sporu. Tento názor lze vyvoditi i z ustanovení § 502 čtvrtý odstavec cřs., podle něhož jest přípustným dovolání ve věcech pod 2000 Kč proti potvrzujícímu rozsudku soudu dovolacího jen tehdy, když rozsudek první stolice byl vynesen na základě neodporovatelného zrušovacího usnesení odvolacího soudu (§ 519 čís. 3 csř.), v němž byl vysloven právní názor (srovnej rozhodnutí čís. 3821 a 4465 sb. n. s.). Z toho plyne naopak, že nelze takový potvrzující rozsudek odvolacího soudu dovoláním napadnouti, pakli zrušovacím usnesením vyslovivším právní názor byla vyhrazena právní moc a strana usnesení to rekursem nenapadla. Zbývá proto jen výtka, jíž vyvrací dovolatelka právní názor odvolacího soudu, že neodvratitelným jednáním podle § 2 zákona o ručení železnic jest rozuměti nepředvídatelnou událost. Než ani v tom nelze dovolatelce přisvědčiti. Neboť neodvratitelnou událostí jsou jen taková jednání a jejich následky, jež ani, při největší pečlivosti nelze odvrátiti takovými opatřením s takovými prostředky, které jsou k výsledku v rozumném poměru. Jsou-li však takové prostředky po ruce, jest událost neodvratitelnou jen, když se předvídat nedala a tím zabránila zavčasnému opatření k svému odvrácení. Jest tudíž posuzovati neodvratitelnost podle každého jednotlivého případu zvláště. Odvolací soud zjistil, že při příjezdu žádného výletního vlaku nevyčkávají cestující, až u jednoho každého vozu přistaví železniční zřízenec můstek, nýbrž že si sami můstky přistavují. Nejde proto o nepředvídané jednání cestujících. Prostředku k odvrácení nebezpečí spojeného s přistavením můstku cestujícími rozhodně neschází, neboť můstek lze i bez zadržování ho nohou zřízence u volné části opatřiti tak, aby nesjel (háky nahoře a podobně). Dráha sama považuje můstky za nebezpečný prostředek k sestupování, ana jízdenky výletních vlaků opatřila upozorněním »dbejte vlastní bezpečnosti«, a bylo proto její povinností, když věděla, že s tímto upozorněním a se zákazem vystupovati dříve, než průvodčí vlaku přistaví a nohou zadrží můstek,. nevystačí, učiniti bezpečnější opatření můstku samého. Že by to nebylo možné, ani sama nenamítala.

Citace:

č. 12401. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 311-313.