Čís. 12379.

Místní dráhy.
Vyžaduje se, by bezpečnostní opatření nařízená na přejezdu místní dráhy dozorčím úřadem v čase zřízení dráhy byla i za změněných poměru dostatečná a účelná. Změnou není jen změna na železničním tělese, nýbrž i změny v silniční dopravě. Změna v dopravních poměrech silničních záleží i v tom, že v době zřízení dráhy nebylo buď vůbec anebo nebylo takových vozidel, ktěrá se s tak značnou rychlostí pohybují a se k železniční trati blíží. Výstražné tabule »pozor na vlak« tři kroky od trati umístěné a v noci neosvětlené nemohou po případě i při vynaložení náležité pozornosti řidiči motorových vozidel nynějším požadavkům vyhověti. K zavinění dráhy podle občanského zákona stačí jakákoliv jednání nebo opomenutí příčící se ustanovení §§ 1297 a 1299 obč. zák., nikoliv jen provozování dopravy proti předpisům.
Místo, kde železniční trať přetíná silnici, vyžaduje zvýšenou pozornost řidiče silostroje, jenž jest povinen upraviti rychlost tak, by pro případ nenadálého objevení se vlaku mohl zavčas zastavili.
(Rozh. ze dne 18. února 1933, Rv II 887/31.)
Žalobce utrpěl těžké poranění při srážce svého auta, řízeného řidičem Z-em, s vlakem místní dráhy Otrokovice-Zlín na nechráněném přejezdu. Žalobní nárok na náhradu škody proti dráze uznal procesní soud prvé stolice co do důvodu třemi čtvrtinami po právu. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalobce, vyhověl však částečně odvolání žalované dráhy a uznal žalobní nárok co do důvodu po právu jen jednou polovinou. Důvody: Žalovaný erár zaujímá stanovisko, že místní dráhy nejsou povinny k bezpečnostním opatřením, která jim správními úřady nebyla nařízena. K tomuto názoru nelze přisvědčiti. Naopak, vzhledem na zvýšené nebezpečí se železničním provozem spojené, je povinností každého železničního podniku, by učinil veškerá opatření, jež jsou podle zkušenosti a technické vědy způsobilá zabrániti úrazům a jež lze rozumně od něho žádati. Je naprosto vyloučeno, by v instrukcích a v zákonných a policejních předpisech byly pojaty veškeré události při železničním provozu možné a bezpečnost lidí ohrožující a nemůže se proto dráha vyviňovati prostě poukazem k tomu, že bylo postupováno tak, jak bylo nařízeno, nýbrž jen tím, že byly nařízeny a zachovány všechny opatrnosti, jichž místní poměry a bezpečnost lidí skutečně vyžadují (§ 1299 obč. zák.). V tomto ohledu stačí poukaz na judikaturu nejvyššího soudu, jak se jeví v rozhodnutích sb. n. s. čís. 103, 4107, 8979, 8701 a jiných. Ohledně místní situace, jež byla zjištěna soudním Ohledáním, nemůže býti sporu a odvolání proti dotyčnému zjištění rozsudku ani nebrojí. Dle toho křižuje okresní silnice, na níž se přihodila nehoda, trať v pravém úhlu. Trať vede zahradami, avšak jimi se rozhledu na trať nikterak nezbraňuje neb ztěžuje. Avšak tomu, kdo k trati do T. přijíždí, překáží ve volném rozhledu na trať směrem k Otrokovicím dům Š-ův, stojící po pravé straně silnice před samým přejezdem. Tento dům je svojí frontální stěnou vzdálen od silničního tělesa pouhých 9 kroků, svou stranou boční obrácenou ke kolejím jest od nejbližší koleje vzdálen jen 8 kroků, takže úhlopříčna vedená od středu levé koleje ve směru od Otrokovic ke Zlínu k rohu stavení Š-ova měří pouhých 12 m a, uváží-li se, že vozovka silniční jest široká šest kroků, je tato vzdálenost od pravého okraje vozovky ještě menší. Plným právem poukazuje tedy napadený rozsudek k tomu, že vylíčená situače je krajně nepříznivá a vzhledem na nynější dopravní poměry na silnicích vůbec a najmě na kritické silnici též příliš nebezpečná. Při posouzení toho nebezpečenství přihlédl první soudce plným právem k dnešním poměrům na místě nehody. Nesejde na tom, že se co do terénu poměry od doby zřízení dráhy nezměnily a že se rozhledové poměry od té. doby nikterak nezměnily, ba naopak se poněkud snad zlepšily, ježto dříve bylo poblíž přejezdu více stromů, ana překážka volného rozhledu jest ještě dosud. Této překážce musí však za dnešních dopravních poměrů přičítán býti daleko větší význam než dříve. Stačí tu poukaz na úplně správné vývody napadeného rozsudku, které zdůrazňují vývoj automobilové dopravy v posledních letech, ohromný vzrůst průmyslu zlínského a tím nastalou neobyčejnou frekvenci na okolních silnicích a zvlášť též na kritické silnici Otrokovice—Zlín. Při místním ohledání bylo zjištěno, že přejezd z obou stran je opatřen výstražnými tabulkami s nápisem »Pozor na vlak«, a to ve vzdálenosti asi tří kroků od koleje (tabule se strany odkud přijížděl žalobce k tomu neosvětlena). Že taková tabule vzhledem k nynější automobilové dopravě, kdy pro provoz silostrojů možnost zastavení vozidla je poněkud omezenější, nemůže vystačiti a není nějakým účinným prostředkem, o tom netřeba se šířiti a bylo tedy třeba jiných a výhodnějších bezpečnostních opatření jako obzvlášť umístění nápadného upozornění automobilistům a to v přiměřené vzdálenosti umístěného, že se blíží trati, a zřízení zábran. Nutnost takových bezpečnostních opatření nelze ani popříti vzhledem k tomu, že před tratí na krok od silnice jsou dva telegrafní sloupy nesoucí přes 20 telegrafních drátů a že na druhé straně asi čtyři kroky od koleje na sloupě ve výšce 7—8 m je upevněna elektrická svítilna jako součást rozvodné sítě obce M., neboť při svitu automobilových reflektorů ztrácejí se často a lehce taková osvětlení v kuželu ostrého světla reflektorů a má-li se šofér, pokud se týče musí-li se dívat na silnici před sebou, mohou takové dráty mu lehce ujíti, obzvlášť v noci a vzhledem na směr jeho vlastního světla reflektory vrhaného. Podle toho, co dosud vylíčeno, stíhá tedy žalovaný erár zavinění ve smyslu §§ 1297, 1299 obč. zák., které je v příčinné spojitosti s nehodou, ježto, kdyby železniční správa byla bývala dbala dostatečných bezpečnostních opatření, nemuselo by k nehodě dojiti. Tohoto stavu musela si dráha býti vědoma (§ 1299 obč. zák.) bez ohledu k tomu, že dřívější nehody na témže místě byly přivoděny zaviněním automobilistů, kteří se nedomáhali náhrady škody na železničním eráru civilními spory. Avšak zavinění dráhy není výlučné. Odvolání žalující strany: Napadený rozsudek zjišťuje, že žalobcovo auto jelo rychlostí daleko vyšší nežli 10 km, a to rychlostí nejméně 15 km a 20 km. Toto zjištěni, které odvolatel ani nenapadá, musí tedy převzíti i odvolací soud. Odvolatel napadá zjištění prvého soudu, že si žalobcův řidič toho musil bytí vědom, že pojede přes křižovatku. Není však sporné, že šofér Z. projel přejezd na cestě k S., že odtud jel zpátky opět přejezdem, chtěje jeti ke Zlínu, a, opět se zmýliv, přejížděl k přejezdu po třetí, kdy pak ke srážce došlo. Při té třetí jízdě následovavší hned za dvěma prvními musel si tedy při normální opatrnosti býti toho vědom, že se blíží k přejezdu. Podle toho měl rychlost svého vozidla upraviti. Neprávem poukazuje odvolatel na to, že šoférovi místní silnice nebyla známa, obzvláště když jel v noci, neboť právě tyto okolnosti musely ho nabádati ke zvýšené opatrnosti. Přejezd, který není chráněn závorami, takže jest pro pasanty kdykoliv volný a stále přístupný, jest ve smyslu § 46 nař. čís. 81/1910 považovati za křižovatku. Plným právem vyslovil tedy první soud názor že bylo povinností šoférovou zmírnit rychlost auta na 6 km. Kdyby byl šofér jel onou dovolenou 6 km rychlostí, mohl dle posudku znalce svůj vůz ještě včas zastaviti, takže k nehodě nemuselo dojiti. Vzhledem na obapolné zavinění bylo tedy použiti ustanovení § 1304 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání ani té ani oné strany.
Důvody:
K dovolání žalované dráhy:
Dovolacím důvodem § 503 č. 4 c. ř. s. napadá dovolatelka názor odvolacího soudu, že prý správní úřady nemohou zkoumati při politických pochozích komisích veškeré možnosti, které by mohly vésti k úrazu. Tak to odvolací soud nepraví, nýbrž vyslovuje názor, že je naprosto vyloučeno, by instrukce a zákonné policejní předpisy upravovaly veškeré možné události při železničním provozu ohrožující bezpečnost lidí. Než výtka ta je bezpodstatnou, poněvadž rozhodující jest jen otázka, zda se místní nebo dopravní poměry změnily tak, že bezpečnostní opatření nařízená na přejezdu místní dráhy dozorčím úřadem v době zřízení dráhy jsou i za změněných poměrů dostatečná a účelná. Změnou není jen změna na železničním tělese, jak dovolatelka míní, neboť opatření ta mají sloužiti i bezpečnosti osob používajících silnice železniční trať křižující a je proto přihlížeti i ke změnám v dopravě silniční a s tohoto hlediska posuzovali, zda dosavadní bezpečnostní opatření jsou dostatečnou výstrahou pro použivatele silnic. Ze silnice přejezdu je nepříznivá sama o sobě od původu a příliš nebezpečná, je zjištěno a nebylo napadeno. A rovněž není napadeno, že se od doby zřízení dráhy (asi před 30 lety) podstatně rozmohla doprava motorovými vozidly. Změna v dopravních poměrech silničních záleží právě v tom, že v době zřízení dráhy nebylo buď vůbec anebo tak dokonalých vozidel, která se tak značnou rychlostí pohybují a k železniční trati blíží. Pro jejich bezpečnost se vzhledem k jejich rychlosti vyžaduje podle zásad přiměřené a odborné opatrnosti (§ 1297 a 1299 obč. zák.) pronikavějších a z větší dálky patrných bezpečnostních a výstražných opatření před nebezpečnými přejezdy. Výstražné tabule »pozor na vlak« tři kroky od trati umístěné a v noci ,neosvětlené nemohou zřejmě za daných poměrů i při vynaložení náležité pozornosti řidiči motorových vozidel nynějším požadavkům plně vyhověti. Poukaz na rozhodnutí nejvyššího soudu z 23. října 1930 č. j. Rv I 50/30-1 je nemístný, poněvadž tam nešlo o přejezd nepřehledný a neřešila se tam otázka zavinění dráhy, nýbrž otázka příhody v dopravě (§ 1 zákona o ručení železnic), k níž se vyhledává úchylka od pravidelného chodu dopravy. A proto bylo vysloveno, že nelze příhodu v dopravě, jde-li o místní dráhu, již spatřovati v tom, že nejsou všude umístěny závory, kde není se všech stran blížící se vlak volně viděti, nýbrž teprve v tom, že se doprava provozuje proti předpisům. K zavinění dráhy podle občanského zákona stačí však jakékoliv jednání neb opomenutí příčící se ustanovení §§ 1297 a 1299 obč. zák., nikoliv jen provozování dopravy proti předpisům. Dopustila-li se dráha takového činu neb opomenutí, nemůže se zprostiti viny odvoláním se na výhody poskytnuté jí čl. I zákona čís. 2/93 a čl. V zákona čís. 149/1910 ř. z., byť i dopravní poměry na dráze samé se nezměnily. Dovolatelka vytýká dále, že napadený rozsudek sám sobě odporuje, když zjišťuje, že řidiči auta musilo býti při normální opatrnosti známo, že se blíží k přejezdu, an ho třikráte po sobě přejel, a na druhé straně přivádí nedostatek výstražných opatření v příčinnou souvislost s úrazem. Než to i ono obstojí vedle sebe, neboť je zjištěno, že řidič bloudil, byl v krajině neznámý a hledal cestu do Zlína a proto přejížděl sem a tam; není proto vyloučeno, že, ač mohl snad předpokládali, že se musí opětně dostati k přejezdu, neuvědomil si, v kterých,právě místech jest přejezd, a bylo by hó o tom patřičné výstražné znamení dráhy zavčas poučilo. Popírá-li dovolatelka příčinnou souvislost mezi nedostatečnými výstražnými znameními a úrazem z důvodu, že by ani dokonalejší výstražné tabule ani závory nebyly zamezily úraz, přehlíží, že nejde o to, jaká bezpečnostní opatření mají býti zřízena, nýbrž o to, zda bezpečnostní opatření, která tu jsou, vyhovují změněným poměrům čili nic. Je-li zjištěno, že dosavadní opatření nejsou dostačitelná a že zavdala příčinu k úrazu, jest příčinná souvislost mezi zaviněním dráhy a úrazem prokázána. Bezpodstatnou je ,i poslední výtka žalované strany, že tu není příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a změněnými poměry, poněvadž prý v době nehody žádné zvýšené frekvence na silnici nebylo; neboť změna poměrů nezáleží, jak řečeno, ve zvýšené frekvenci, nýbrž v zavedení rychlojízdných silničních vozidel.
K dovolání žalobce: Žalobce napadá dovolacím důvodem § 503 čís. 4 c. ř. s. názor odvolacího soudu, že žalobcův řidič spoluzavinil škodnou událost tím, že nezmírnil rychlost před křižovatkou na 6 km, jakž přikazuje § 46 odstavec druhý ministerského nařízení čís. 81/10 ř. zák. Nelze mu však přisvědčiti. Nejde sice o křižovatku dvou silnic, avšak o místo. kde železniční trať přetíná silnici, o křížení se dvou jízdních drah, z nichž každá jest určena pro jiný druh vozidel. Místo takové je samo sebou nebezpečnější, než jiné části jízdních drah a vyžaduje zvýšené pozornosti řidiče silostroje. Je proto řidič silostroje povinen již s hlediska §§ 1297, 1299 obč. zák. a § 45 ministerského nařízení čís. 81/10 ř. z. upraviti rychlost tak, by pro případ nenadálého objevení se vlaku mohl zavčas zastavili. Rozhodnutí čís. 7978 sb. n. s., na něž žalovaná strana poukazuje, řeší případ spadající do zcela Jiného oboru práva a neřeší pojem křižovatky. Jel-li řidič, jak zjištěno, nejméně 15 km, nevolil rychlost takovou, by mohl při nenadálém se vynoření vlaku zavčas zastavili, a nejednal podle zásad přiměřené a odborné opatrnosti. Názor ten nelze vyvrátili ani poukazem na domnělé zjištění soudu, že by ke škodné události bylo došlo i při menší rychlosti, jen že by auto nebylo najelo na parní stroj, nýbrž na některý ze zadnějších vozů. Neboť k tomuto závěru dospěl prvý soud za předpokladu, že rychlost auta činila 10 km za hodinu. Z toho lze jen dojiti k úsudku, že i tato rychlost byla nepřiměřeně velká a že rychlost měla býti snížena na takovou míru, by řidič mohl stroj zavčas zastavili a byl pánem rychlosti. Měl proto řidič auta možnost škodné události zabránili, kdyby se byl dle toho zachoval. Poukazuje-li žalobce k tomu, že při daleko větší rychlosti by byl bez úrazu před vlakem přejel, nedoličuje, že při vskutku volené nižší rychlosti jednal opatrně. Odůvodnění odvolacího soudu, že řidič mohl předpokládali, že přijede opětně na zpáteční cestě na přejezd železnice, odpovídá stavu věci a zákonu a nebylo dovolacími vývody vyvráceno. Stačí proto na odůvodnění to poukázali. Bezpodstatnou je i výtka, že nebylo zjištěno, zda řidič auta nevěděl, že na přejezdu není závor. Neboť, nevěděl-li to, neznal úpravu přejezdu a byl proto povinen s větší opatrností se přibližovati přejezdu. Tím opatrněji si měl počínati, pak-li věděl, že přejezd není opatřen závorami. Z toho, že i rozhodující senát by byl přišel k úrazu prováděje důkaz zkušební jízdou nelze usuzovali na výhradně zavinění dráhy, poněvadž důkaz ten byl vědomě prováděn za týchž nebezpečných okolností, které byly na obou stranách v době škodné události. Že došlo na onom přejezdu i dříve k nehodám, nevylučuje spoluzavinění řidiče auta, neboť tím se nezprošťují chodci a osoby přejíždějící přejezd povinnosti dbáti potřebné opatrnosti. Závory by byly snad zabránily škodné události. Než ani tím není vyvráceno spoluzavinění žalující strany, poněvadž je zjištěno, že škodná událost vznikla dvojím spoluzaviněním, z nedostatku potřebných bezpečnostních opatření a z neopatrné jízdy žalobcova auta. Rozvrh účasti na škodě stejným dílem odpovídá ustanovení § 1304 poslední věta obč. zák., poněvadž poměr ten přesně jinak nelze určití.

Citace:

č. 12379. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 263-267.