Čís. 12543.

Nejde o zmatek (§ 41 zák. čís. 100/1931), nezjistily-li (v rejstříkové věci) nižší soudy samostatně skutkový základ pro své rozhodnutí, nýbrž poukazují-li na sdělení živnostenského úřadu.
Označení předmětu podniku nemůže býti jiné v rejstříku nebo Ve firmě, než označení vzaté na vědomí nebo schválené živnostenským úřadem.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1933, R I 300/33.)
Rejstříkový soud, zjistiv na základě živnostenského listu, že předmět podniku není kryt živnostenským listem, vyzval firmu, by ve lhůtě vykázala další živnostenské oprávnění nebo změnila předmět podniku tak, aby byl pravdivý. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Předmět podniku při firmě zapsaný musí býti podle § 22 min. nař. ze dne 9. března 1863 čís. 27 ř. zák. řádně doložen příslušnými doklady. Proto, ano jest zjištěno, že živnostenským listem není plně vykázáno živnostenské oprávnění ke všem živnostem zapsaným jako předmět podniku při firmě, právem žádá rejstříkový soud na společnosti, aby vykázala další živnostenské oprávnění. Nebude-li moci tato oprávnění prokázati, nezbývá nic jiného, než by společnost změnila předmět podniku tak, by vyhovoval zásadě pravdivosti firemní ovládající rejstřík obchodní.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznali oprávnění, neboť nejsou tu splněny předpoklady § 46 (2) zákona čís. 100/31. Zmatečnost vytýká stěžovatelka proto, že prý z napadených usnesení přesně nevychází, ve kterých bodech a v jakém směru a smyslu se shledávají nesrovnalosti mezi opovědí živnosti v obchodním rejstříku a opovědí živnostenskou. O zmatečnosti by však bylo lze mluviti jen tehdy, kdyby napadené usnesení bylo tak nedostatečné, že je nelze bezpečně přezkoumati (§ 41 odst. (2) h uvedeného zákona), to však nelze tvrditi v tomto případě. Další zmatečnost vidí stěžovatelka v tom, že soudy nižších stolic nezjistily samostatně skutkový základ pro své rozhodnutí, nýbrž poukazují na sdělení živnostenského úřadu. Ani tato vada však není označena v zákoně za zmatek (§ 41 uv. zák.). Předpoklady nižších soudů, že z odpovědi stěžovatelčiny k obchodnímu rejstříku lze vyčisti, že chce obchodovati také se zbožím jiného druhu, než sama vyrábí, má oporu v posudku obchodní a živnostenské komory a neodporuje proto spisům. Ani výtka nezákonnosti není nijak oprávněna. Podle sdělení živnostenského úřadu a řečeného posudku obchodní a živnostenské komory není živnostenským listem uvedeným v napadeném usnesení plně vykázáno živnostenské oprávnění, zapsané jako předmět podniku v obchodním rejstříku a vyzval-li rejstříkový soud stěžovatelku, by vykázala toto oprávnění, nepříčí se to nijak zákonu, naopak se to úplně shoduje se zásadou firemní pravdivosti, podle níž také označení předmětu podniku nemůže býti jiné v rejstříku nebo ve firmě, než označení vzaté na vědomí nebo schválené živnostenským úřadem (srov. Hartmann sbírka vzorců str. 325 pozn. 8.). Domnívá-li se stěžovatelka, že ony posudky nejsou správné, náleží jí, aby se vykázala rozhodnutím zemského úřadu, jenž podle § 36 živn. řádu jediné jest povolán, řešiti tuto otázku.

Citace:

č. 12543. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 546-547.