Čís. 12289.Byly-li při rozvrhu nejvyššího podání za exekučně vydraženou nemovitost porušeny velící předpisy zákona, přísluší i dlužníku právo k rekursu i k dovolacímu rekursu, byly-li tím dotčeny jeho zájmy.Jde o porušení velícího předpisu § 216 čís. 4 ex. ř., byly-li vymáhajícímu věřiteli přikázány útraty rozvrhového řízení, ač pro ně nebyla zřízena zvláštní jistota za vedlejší závazky.(Rozh. ze dne 27. ledna 1933, R I 749/32.)Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice knihovní věřitelce firmě Josef K. útraty rozvrhového řízení, ač pro ně nebyla zřízena jistota. K rekursu dlužníka rekursní soud napadené usnesení potvrdil.Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu dlužníka a změnou usnesení rekursního soudu změnil rozvrhové usnesení prvého soudu v ten rozum, že nepřikázal firmě Josef K. útraty rozvrhového řízení.Důvody:Dovolacím rekursem napadá dlužník usnesení rekursního soudu, pokud jím bylo potvrzeno rozvrhové usnesení prvého soudu, přikazující na dalších určených útratách 228 Kč 60 h firmě Josef K. s odůvodněním, že podle § 234 ex. ř. nelze hleděti k rekursním vývodům dlužníkovým proti rozvrhovému usnesení prvního soudu, doličujícím, že se tyto přisouzené útraty týkají přihlášky a účastenství v rozvrhovém řízení, poněvadž podle protokolu o rozvrhovém roku ze dne 19. března 1932 nebyl proti přihlášce této firmy podán odpor, ač-bylo věcí dlužníka, by svou námitku uplatnil při tomto roku odporem. Dovolací rekurs jest opodstatněn. Jak z vývodů dovolacího rekursu vyplývá, cítí se dlužník stižen tím, že přikázáním 228 Kč 60 h firmě Josef K. byly porušeny velící předpisy § 216 ex. řádu v jeho neprospěch. Z nej vyššího podání připadne totiž dlužníku zbytek — jako hyperocha —, jež se vylouče¬ ním napadených nároků ještě zvýší, takže jest dlužník osobou, jež rozvrhem nejvyššího podání byla dotčena a přísluší mu právo k rekursu proti rozvrhovému usnesení i k dovolacímu rekursu pro porušení velících předpisů o rozvrhu nejvyššího podání. Při tom jest zdůrazniti, že tu nebylo dohody oprávněných osob podle druhého odstavce § 214 ex. ř. Udělením příklepu se končí vlastní exekuční řízení, v němž jest dlužník stranou, a následující řízení má povahu řízení nesporného, v němž dlužníkova osoba ustupuje do pozadí, pročež nelze útraty, vzniklé vymáhajícímu věřiteli v tomto řízení, považovati za způsobené dlužníkem a nepřísluší jim stejná přednost s jistinou knihovně vloženou podle ustanovení odst. (2) § 216 čís. 4 ex. ř., leč by pro náklady ty jako vedlejší závazky zřízena byla zvláštní jistota, čehož však v tomto případě nebylo. Přikázání těchto útrat 228 Kč 60 h firmě Josef K. odporuje tudíž velícímu předpisu § 216 čís. 4 ex. ř. (Srov. sb. n. s. 3386, 3702, 3703, 4934 a vídeň. jud. č. 201.)