Čís. 12303.

Vyrovnání.
Nejde o omluvitelné nedopatření, nezaplatil-li vyrovnací dlužník již první splátku včas v plné výši, a neučinil-li tak ani po upomínce, nýbrž,
Civiíní rozhodnutí XV. 6 až když mu věřitel oznámil, že uplatňuje oživnutí celé původní pohledávky. Lhostejno, že šlo o nedoplatek poměrně nepatrný.
Věřitel nepozbyl tím, že přijal další splátky, aniž uplatnil ihned žalobou nárok na celek, nároku na celou obživlou pohledávku.
Předpisu § 67 nového vyrovnacího řádu ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n. nelze použíti, obživla-li pohledávka již před započetím jeho působnosti.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1933, Rv I 2374/32.)
V námitkách proti směnečnému platebnímu příkazu uvedl žalovaný, že zaplatil směnky ve lhůtách stanovených ve vyrovnání, takže původní pohledávka neobživla. Procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz zrušil, odvolací soud ponechal ho v platnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opírající se o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., není oprávněno. Zákon ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n., kterým vydán nový řád vyrovnací, byl vyhlášen 1. května 1931 a nabyl tudíž podle čl. XIV. uvoz. zák. účinnosti 1. srpnem 1931. Nesporno jest, že vyrovnání mezi dlužníkem, nynějším žalovaným, a jeho věřitely bylo soudně schváleno usnesením krajského soudu v L. dne 28. března 1931 a že se stalo pravoplatným 13. května 1931. Podle tohoto vyrovnání zavázal se žalovaný zaplatiti věřitelům 50% pohledávek v 18 měsíčních splátkách, počínajících 1. květnem 1931. Toto vyrovnání, jakož i splatnost první splátky a účinky jejího úplného nezaplacení v čas jest tedy posuzovati podle dříve platného vyrovnacího řádu ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z. a podle čl. III. zák. ze dne 26. dubna 1923, čís. 99 sb. z. a n. Podle § 57 tohoto vyr. ř. a čl. III. posléz uvedeného zákona stává se vyrovnání nicotným a mohou věřitelé bez dalšího žádati plné zaplacení svých pohledávek, nebylo-li vyrovnání splněno úplně a v čas, leda že by se tak bylo stalo následkem omluvitelného nedopatření (viz rozh. plenár. čís. 7760 sb. n. s.). V námitkách proti směnečnému platebnímu příkazu uplatňuje žalovaný směnečný dlužník, že žalující věřitelka nemůže proti němu směnky zažalovati, poněvadž již zaplatil směnky ve výši 4.500 Kč až na nedoplatek 83 Kč ve lhůtách vyrovnáním stanovených, takže původní pohledávka 15901 Kč 20 h oživnouti nemohla. Žalující firma naproti tomu uplatňuje oživnutí původní pohledávky, poněvadž žalovaný nezaplatil první splátku 441 Kč 70 h dne 1. května 1931 úplně, nýbrž jen 434 Kč a nedoplatek 7 Kč 70 h zaplatil teprve 22. května, když již byl o doplacení upomenut a žalobkyně mu oznámila, že se domáhá plného zaplacení původní pohledávky. V tom směru vyplývá z dopisu žalobkyně ze dne 5. května 1931, že připomenula žalovanému, že splátka činí 441 Kč 70 h, kdežto on jí poukázal jen 434 Kč, a že ho žádala, by nedoplatek obratem pošty vyrovnal. Z dalšího dopisu ze dne 21. května 1931 plyne, že žalobkyně vytkla žalovanému, že jí nedoplatek přes upomenutí nevyrovnal a že mu oznámila oživnutí pohledávky s vyzváním, by zaplatil celou pohledávku po srážce zaplacené částky do 26. května 1931 pod následky jejího vymáhání žalobou. Po té teprve oznamuje žalovaný dopisem z 22. května 1931, že zasílá žalobkyni nedoplatek 7 Kč 70 h a vysvětluje zaplacení částky 434 Kč tím, že si to tak vypočítal podle svých záznamů, poněvadž prý žalobkyně pohledávku k vyrovnacímu řízení nepřihlásila. Na to dopisem ze dne 27. května 1931 odpovídá žalobkyně, že svou pohledávku k vyrovnacímu řízení přihlásila a žalovaného na rozdíl upozornila a že uplatnila oživnutí pohledávky, když žalovaný odepřel rozdíl doplatiti. Oznamuje dále, že doplatek 8 Kč 80 h připsala žalovanému k dobru, že však na oživnutí, pohledávky trvá. Z obsahu této korespondence vyplývá, že žalovaný již první splátku, dospělou podle vyrovnání dnem 1. května 1931, nezaplatil včas v plné výši, že tak neučinil ani po upomínce ze dne 5. května 1931, nýbrž až 22. května 1931, když žalobkyně již mu oznámila, že uplatňuje oživnutí celé původní pohledávky. Z toho plyne, že žalovaný nemůže se vymlouvati na omluvitelné nedopatření, neboť byl, i když nedoplatek 7 Kč 70 h jest poměrně nepatrný, na nedostatečnost splátky upozorněn již 6. května 1931 a, doplatil teprve 22. května 1931, tedy po 16 dnech, a to teprve, když již žalobkyně oprávněně použila práva ji příslušejícího z § 57 vyr. ř. (srovn. plen. rozh. čís. 7760 sb. n. s.). Námitka žalovaného, že se žalobkyně vzdala později nároku na oživnutí původní pohledávky jednak tím, že nepodala ihned žalobu o zaplacení celé pohledávky, jednak tím, že přijímala na dále splátky vyrovnáním stanovené, neobstojí, neboť věřitelka nepozbyla tím, že přijala další splátky, aniž by uplatnila ihned (rozh. 5509) žalobou nárok ňa celek, nároku na celou oživlou pohledávky, an následek ten nastal sám sebou, ipso jure (arg. doslov § 57 vyr. ř. a rozh. 7760 sb. n. s.). Neobstojí ani poukaz k tomu, že žalovaný výši pohledávky žalobkyně přesně neznal z důvodu, že ji nepřihlásila k vyrovnacímu řízení, neboť mu žalobkyně částku v čas oznámila. Posoudil tedy odvolací soud po této stránce případ správně po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Jelikož tudíž původní pohledávka oživla již následkem nedodržení první splátky vyrovnací, jest směnečný nárok odůvodněn a byl právem platební rozkaz směnečný ponechán v platnosti. Důsledkem toho nebylo potřebí zabývati se otázkou, zda by bylo ohledně dalších vyrovnacích splátek, které dospěly za působnosti nového vyrovnacího řádu, potřebí k oživnutí celého pohledávky, aby se věřitelka zachovala podle § 67 nového vyr. řádu čís. 64/1931, neboť pohledávka oživla již před započetím jeho působnosti.

Citace:

Čís. 12303.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 105-107.